Pohádka o malovaném džbánku

Prostá veršovaná pohádka pro hodně malé.

Pohádka o malovaném džbánku

 

Píšu, píšu pohádku

o velikém džbánku

Co se do něj vešlo mléka !

od kraviček z nedaleka.

 

Džbánek krásně buclatý

lidskou rukou malovaný

samou pýchou nadouval se

koulel se, válel se

ze strany do strany.

 

Až ostatní hrníčky

popadaly z poličky.

„Achich, ouvej, to to bolí !

Kdo nás zase spraví ?“

Naříkali dohromady.

 

Avšak džbánek zlý to byl

naparoval se a pyšnil

a na poličce sám

chodil si jak bařtipán.

 

Když vešel starý hospodář

a zhlédl kolem samý pláč

tu rozzlobil se jako ďas

zazněl zvučný hlas:

„Když sebe jen rád máš,

tu budeš hodně pracovat !

Až odřou se ti malůvky,

a z popraskaných stěn

potečou ti stružky

mléka jako nemluvněti !“

 

Do rukou udřených

vzal pyšný džbán

jenž strkal se i plál

a ve stodole jej zanechal.

 

Stařičká stodola

létami zmoudřelá

tiše pokývala

děravou hlavou

nad tou hloupou pýchou.

 

Džbánek tlustý nahněvaný

prskal a soptěl

na špinavé zemi

lechtaly ho stébla trávy.

 

 

 

I mravenci se podivili

jaký že to nový host

„ Přišel k nám a je tu bos ?“

 

Tu přešla chladná noc

a jitřenka džbán probudila

 „ Spánku bylo dost !

Hola, hola práce volá !“

 

S bručením ho postavili

na umouněnou stoličku

a už vedou kravičku

aby mléko nadojili.

 

A tak džbánek celý den

plnil se kravým mlékem

tu odřel se

a tam zas spadl

tu o něj pejsek zakopl

tam hospodář ho postavil

když konec dne se blížil.

 

Zoufalý, zmožený

seděl a vzdychal

u kopky sena

kde jej nechali.

 

I kravičky už dávno spaly

a jen sýček houkal

tu roztřásl se džbánek buclatý

samým strachem do tmy koukal.

 

I tu vysvitl měsíček

z nebe snesl noční zář

pohladil tisíce hvězdiček

a řekl.:“Dál cestu znáš.“

 

„Děkuji Ti, děkuji Ti,

dobrý můj příteli !“

poděkoval vděčný džbán

a hned utíkal k nám.

 

Všecek celý udýchaný

vpadl k ránu do světnice

i hospodář podivil se převelice

kdeže vzal se džábnek urousaný?

 

 

 

„Kdepak si běhal po nocích

džbánku neposedný ?

Což práce měl jsi málo,

že touláš se po setmění

a vracíš se ráno ?“

 

„Dobrý hospodáři,

zlou měl jsem noc

a ještě horší den

slituj se nade mnou

jsem strašně unaven.“

 

Žadonil, prosil

pryč byla pýcha

i vážil si života

a všechny hrníčky spravil.

 

Spokojený byl hospodář

pochválil milý džbán

zpět na polici jej dal

by neposedné hrníčky hlídal.

---