podzimní deprese

I.

Podzim když se kvapem blíží,

čas nočních můr a splínů,

strach za námi se tiše plíží,

nocí plnou divných stínů.

Z obyčejných zvuků

mráz nám běhá po zádech,

Smrt napřahuje ruku,

člověk popadává dech.

II.

Strachu, smutku, utrpení

nedostatek věru není,

život štědře dává špatné,

modlení je málo platné.

Bůh snad na nás zapomněl,

jinou získal práci,

proč by hříšným lidem měl

dávat novou šanci ?

III.

Jednou jsem se strašně opil,   

nedbal moudrých rad své matky,

láhev vodky hrdlem prolil,

ráno vynášel jsem zvratky.