čas

Nikdy nezapomeneš...

                                          ČAS

 

   Nezlob se na čas

   že vzpomínku na mě maže

   na posteli hledáš zatoulaný vlas

   ty víš jak schovávala je pod polštář.

 

   Matně vzpomínáš

   jak dávno na té posteli snila

   teď si říkáš:

   Krásná, to ona opravdu byla.

 

  Ty díval ses na ní

  a venku padal sníh

  jako toho večera

  opět slyšíš její smích.

 

  Napadá tě-

  jak vlastně chutnaly její rty?

  Už nevíš

  ale tenkrát poznal bys je mezi sty.

 

  Matná už je její tvář

  ty víš že za to může čas.

  Zda plakat či děkovat mu za to máš?

 

  Mlč a radši podívej se líp na polštář...

  Vidíš poslední měděný vlas

  a správně tušíš-

  že nepomůže už ani čas...

---