POSEDLÁ

                    POSEDLÁ

Mám tě v břiše celýho,

jak škorpionu hrst.

Jsem z tebe mimo,

jak když strháváš mi srst.

Jsem z tebe zmatená,

jsem z tebe vomámená,

jsem v tobe stracená,

jsem tebou provoněná.

Jseš jako med,

jseš jako jed.

A nikdy nepochopim,

proč si mě sem ved!

Nechápu v slovech tvých

to tajný mlčení.

Nechápu neznámo,

v noci tvý křičení.

Jseš jako blesk

z čistýho nebe!

A proto nechápu

má lásko tebe!

Jseš jako Kain,

jseš jako Ábel,

jseš napůl Bůh,

jseš napůl Ďábel.

Tvůj polibek,

jako hadí ušknutí.

A přece bolí mě

jediný tvý uhnutí.

Jseš jako hmyz,

jak bledá žluč!

A klidně v soužení

křič si a zkuč.

Nechám tě umřít,

pak tě vzkřísím.

A potom krutost

s láskou smísím.

Nepochopím nikdy,

proč mě tak miluješ

a proč já tebe

a věrnost mi slibuješ.

Teď už je mi jedno,

proč po tobě toužím.

Proč jako orel

nad tebou kroužím.

Proč jako hiena

hlídám tě jak kořist.

a proc ti věřím,

když nestihls to doříct.

Jediný co vim,

že jsem tvoje celá.

A že mi nevadí

tvý srdce jako cela.

Že tě miluju.

jako nikdy nikoho.

A proto pouštím se

má lásko do toho.