Na Manhattan se vrací život

   Podlehl jsem nátlaku manželky a v branické videopůjčovně u Pifa jsem si půjčil 'nejromantičtjší komedii od dob Pretty Woman'. Tohle věru zajímavé srovnání hlásaly Timesy na obalu a já mu podlehl. (Pozor! Tyhle citace ze zahraničních obalů videokazet a DVD-ček jsou zrádné, protože jsou vždy vytrženy z kontextu.

  Tak tedy jaká byla 'Maid in Manhattan' (Služka na Manhattanu)? Jeniffer Lopez to jako cizokrajná pokojská Marisa, to co se týče vzhledu moc nerozbalila, v jejích videoklipech se dá jejím pozadím pokochat daleko lépe a déle. Nicméně, kdo to tentokrát rozbalil, byli producenti od Sony Pictures (Charlie's Angels, Bad Boys), protože do dalších rolí obsadili Ralpha Fiennese a Boba Hoskinse. Ralph Fiennes (nominace na Oskara a Zlatý glóbus za Anglického pacienta a Schindlerův seznam - vzpomínate na kreaci obtloustlého fašisty odstřelujícího pro zábavu vězně v koncentráku?) se asi zbláznil, protože jeho role je plytká jako univezální hnědá omáčka ze školní jídelny. Boba Hoskinse mi bylo na konci filmu velice líto, ale ne proto, že je bez práce (dal výpověď, protože už to přeci chtěl udělat dávno a jednou se člověk musí rozhodnou a byla to vlastně Marisa, kdo mu otevřel oči, atd.), ale protože to byl štěk a ještě navíc plytký jako univerzální hnědá omáčka ze školní jídelny. To už jsem říkal? Aha, a takhle je v tom filmu pořád. Bez invence.

  Děj tohoto kasovního trháku (just kidding!) nebudu nějak obšírně zmiňovat, snad jen že těží popularity příběhů typu 'jak chudá, ale chytrá a sebevědomá (dnes bychom řekli feministka) ke štěstí přišla' v klasikách od Popelky přes Pygmalion po West Side Story. Zároveň oplývá poměrně velkým počtem tzv. 'amerických' vět (nutno pronášet vždy s náležitým patosem), které vám jako Čechovi dokážou zkazit náladu. Například: 'Když chcete pomoci lidem v Bronxu s bydlením, tak se tam přestěhujte! Já tam bydlím odmalička! nebo 'Nemůžu s ním žít, jsem chudá a on je bohatý,' atd.

   Takže pro shrnutí. Jenifer Lopez nechce Portorikáncům v New Yorku pomoci, ale určitě chce, aby si na tenhle film koupili lístek a pak si ho ještě pořídili na DVD. Ralph to zkusil, ale není Richard Gere. Bob Hoskins udělal štěk za šek (taky bych do toho šel, za ty prachy!)

   A ještě jedna věc - ano, je to pravda, že Američani, opravdu kladou takový důraz na projevy svých prezidentů. Ještě si pamatuju z univerzity Abrahama Lincolna 'My dear fellowcitizens...' Škoda, že u nás nevychází projevy státníků na CD.

   Doporučení na závěr. Půjčte si radji starší kousek Otec rodiny s Nicholasem Cagem. Pobavíte se.

PS: Teď mě napadá, představte si ministra financí Sobotku s pí. Czakovou Ilonou jako krásnou pokojskou.