V krvi

Měsíc jak oko umrlce hledí skrz hradbu mraků

Rudý šat, rudý háv oba jak šupiny draků

Hledí na svět perfektní, bez kazu a bez chyby

Na svět bez pánů, bez řádu a bez viny

Tu lidé šedí, mladí, mrtví, bledí

Ukládají svá těla, údy a na oltář tiše hledí

Je to v krvi – ta slabost, prudkost, lenost

Ve větru se nese umrlčí jekot

Nese se mlhou, tmou a ozvěnou

S tou dívkou s vraním vlasem, zlatým zrakem

Držíc se za ruce, stojíc v obětí, pod bouřkovým mrakem.

Líc na líc, ret na ret – láska dere se nám z pod kůže

Pak se odtáhne, mrkne a ty rty rudé jako růže:

„Musím, není to správné“

Je to v krvi – pohled upíří se choulí ve tmách

Tmaví umrlci teď zas v šedých kutnách

Přichází si pro mě v čele s pannou z kostí

Krok za krokem nesu se po předmostí

Vlnky Labe odráží mou zklamanou tvář

Připadám si jako prachsprostý žhář

Zapálil jsem mezi námi lásku jako kus bílého papíru

Víš – vím, že jsme si stvořeni na míru

Zavřu oči, neslyším – hledím na Tě nevidím

Vím však jedno – to už není láska, to je víc

Tu překážku mezi námi nenávidím

Těším se až to bude zase líc na líc

Ret na ret, ruku v ruce