Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAť nikoho neruší
10. 11. 2003
3
0
1166
Autor
ille
původně to byla miniatura, pak jsem si to začala hrát
Zachytávám se na kovových střechách
poledne je zpraží
až mám křeče ve víčkách
lesklá plocha mě ale v klidu rozpouští
a pomalou a hladkou mě na zem slejvá
i já najednou světlo odrážím.
Stručně míjím trýzeň
a panty dveří k vám na půdu včas promazávám
taky si moc netroufám zatim, zatim jenom doma za oknem v mělkym výklenku, protože je tam trošku echo a to to udělá hezčí , nasucho bych si taky netroufla už vůbec ... nejlepší je to ale na veřejný chodbě..potichu tyjo jenom teda,no někdy ne uplně potichu...
Krásně fyzický, "stručně míjím trýzeň" (je mi blízké - jako by mi z pera vypadlo) - ale myslím že už je to mezi těma ostatníma řádkama moc umělý.
Možná až moc stručné - třeba se ta bonsaj rozroste!
Nevtíravé a přitom neošoupané motivy.
Díky!
Jako text písně - asi si to netroufnu zhudebnit!