Mojí víle

Svit slunce skrz větvoví,

třpyt kapek letního deště,

jež právě zkropil les.

A bude pršet ještě.

Na louce se blýskalo

a byla vidět duha-

to jak slunce zářilo,

skrz listoví luha.

Vítr foukal ledově

a víla mezi blesky,

mlha nad rybníkem.

…tancovala hezky.

Letní hvězdy nad obzorem

a bledá záře úsvitu,

víla unavená

a já se chystám na bitvu…

Chci prolomit hradbu

z ocele a mědi.

sestřelit z ní všechny,

kteří na ní sedí...

Listí žloutne, k zemi padá

vítr si s ním hraje,

roznáší ho daleko,

do širého kraje.

Přišly první mrazy,

první vločky sněhu.

Posledního vojáka,

zasáhl šíp v běhu.

Už nebudu útočit,

Zlomilas mi srdce.

„Vždyť jsme kamarádi…“

-Zní mi to tak trpce…