Bacha na toho bezďáka...

Jiři: o soucit s vozením bezdomovců mi až tak nešlo (i když ten myslím mám také, ale, zároveň je mi jasný že cestovat MHD s nimi je kolikrát otřes. Měl jsem na mysli spíše obecně životní rozhodnutí života, který ho nakonec přivedli až na tu zastávku. No nakonec jsem ho pustil no...

Líbí se mi Tvoje texty, však víš. A tuten mě nutí obzvlášť přemýšlet o tom, co k tomu napsat.... Ve mně se ten soucit s vožením bezdomáčů v dopravních prostředcích trochu pere s představou toho, že si pak na sedačku po něm sama sednu. Což se mi mimochodem stalo a pak muselo vše do špinavého prádla. Na druhou stranu, někdy nemusí být člověk sedící třeba v tramvaji,bezdomáč, a přesto při pohledu na něj, by si člověk po něm také nechtěl sedat ( třeba ožralej bydlící úředník-chi,chi) Ale jasně, že než ho nechat umrznout, je dobré ho do vozu pustit...***

bestye: díky

Mám ráda příběhy - a tohle je - dobrej příběh. Díky za něj.*

Když přijedu do Prahy a vidím tramvaj, rozbolí mě hlava :-)

Ale s tebou bych se někdy docela ráda svezla...

Tetřev, Bix, K3, Vigan a další díky za komenty

Mám ráda sociální témata. A  sdílím tvůj náhled na ty, kteří žijí na okraji společnosti. Závěr mě proto potěšil. Těším se, až se pokusíš o nějaký delší text. Jako řidič tramvaje máš už jistě nastřádaný nejeden silný lidský příběh...

Já myslím, že to povídka je, i když mikro.

Tvoje největší chyba je, že se podceňuješ. To nedělej, nebo tomu uvěříš a skončíš, což by byla chyba.

Píšeš ve zkratce a to je dobře. Na téhle povídce je nejdůležitější zvýraznění právě toho momentu vnuknutí, kdy můžu někomu pomoct, je to pouhý moment a když ho promarním, je konec. T.

Děkuju za nabídku /jistě dobře míněnou, od známého autora jakým jsi jistě ty/ o čem a jak psát.Kdybys sis dal nejdřív práci a pořádně četl zjistil bys že autobus, byla tramvaj a že sociální témata u mě převažují. Nehledám v nich senzace, nenabízím řešeníˇ-  jen provádím ulicemi v miniaturách čtenáře. Pokud budu chtít psát čistokrevnou povídku /což mimochodem neumím/ mohu fabulovat a psát drsně jako Buk, Keroac. Mohu v nich zabíjet, krást, péct mrtvolu v trobě a pak torzo dát a do mrazáku, prát se v baru, ubalit jonta jako Keroac a vyrazit za děvkama. V těchto fantaziích mohu cokoli. Je zjednodušené říct všichni bezďáci kradou chlastaj, prohráli byt ve forbesu...možná ano, ale o tomto konkrétním já nic nevím. Humanismus dělá člověka člověkem, odlišuje nás od ostatních tvorů.

"Vybírat si sociální témata a v nich nezabřednout do patosu a sentimentu" je úkol hodný zkušeného člověka či spisovatele. Když píšeme o bezdomovci, automaticky se očekává, že ho budeme litovat. A když ho litovat nebudeme, pak povídka vyzní doprázdna.

Pole literárně neprobádané není v tom, že chudák "chtěl jen přežít další den a najít svůj kousek tepla", ale naopak v tom, že prohrál dům v automatech, že zradil rodinu kvůli drogám, že přišel o dům nad hlavou kvůli alkoholu, že kromě somrování na zastávce vykrádá samoobsluhy... jak je tomu v 99% případů.   

Chceme být humanističtí tam, kde to není na místě. Život nemá vždy mít happyend. Zkus příště pro zajímavost toho bezďáka v povídce tím autobusem přejet, byl bych zvědav na ohlasy :-)  

díky, je to próza, a soutěž se teď jmenuje Próza měsíce...

avi

Petře, můžu tvoji mini nomnovat do soutěže PM? Napiš, dík:-)

kočko...díky

Kdyz mi to pocítac cte a na obrazovku nekoukám, tak muzes mít klidne na kazdém rádku jen jedno slovo. ;-) Líbí se mi, ze nemás srdce z tvrdého materialu (napr. kamene). A na tebe si bacha dávat nemusím, uz te mám roky v oblíbených.

a2a2: Sluší se poděkovat za celkem konstruktivní kritiku, která může i posunout a směrovat. Tady na písmáku to moc nevidím. Vybírám si ponejvíce "sociální" témata a v nich pokud možno nezabřednout do patosu a sentimentu. Je to možná i tím že řetězec životních rozhodnutí mne donesl až do kabiny tramvaje a témata ulice jsou v ní jaksi vidět ponejvíce. Příběhy jsou všude, ale povídku si vystavět zatím netroufnu. A gora i ty máte pravdu že text je takto poněkud rozsekaný a může odrazovat.. A poznámka o disidentech co řídí tramvaj mne opravdu rozesmála.

Povídečka mi líbí. U nás ve městě Magistrát odřízl bezďákům veškerou pomoc třetím rokem. Argumenty se vždy nějaké najdou!

Píšeš dobře, tak příště si Tě opět rád přečtu.

 

Máš vnímavou duši. Je to někde napůl mezi vyprávěním  a povídkou, pokud jde o ty odstavce, jak zmínila gora, zasloužily by si větší péči a čtenáři by to víc uvítali, protože opticky by se i tak krátké texty ještě zkrátily. Myslím si, že máš potenciál psát velmi dobře.  Mimo již vnímavou duši disponuješ i schopností všední událost rozvinout a nepostrádáš i cit pro ukončení, které není popisné a je přitom velmi výstižné.  Napsal jsi pouhou epizodu, která má prostor jít mnohem více do hloubky, ale ty jsi zvolil formu miniatury a z tohoto pohledu ti nelze nic vyčíst. Předposlední  odstavec je jakýmsi výčtem osobní filozofie a je začleněn naprosto správně. Jen bych při formulaci použil více civilního jazyka, aby to najednou nevypadalo, že pražské tramvaje znovu řídí disidenti. Čistě za sebe dodávám, že mi způsob tvého vnímání světa je blízký.

Hezky jsi to napsal. /T

Peťko, ani na chvíľu som nezapochybovala ...a ďakujem zaňho....

...*

Hanko děkuju, nebudu zastírat, asi víš kdo byl řidič, co?

a mne:

"kde na přístrojový desce navolil předvolbu votvírání -

Ahoj Lenko, posílám zmrzlej pozdrav do Brna :)

Dodola: díky za stopu...

Rozklepanej modrásek...to se líbí mně:)

Ty dva verše, co vypíchla Gora, mluví za vše

Povídky neumím a tak vlastně ani nevím jak by to v jejím "formátu" vypadalo. Jsem smířenej s tím že mi lidé píšou, proč je to tak rozsekaný. :)

Myslela jsem, zda to nekopíruješ odjinud, ovšem nijak mi to nevadí:-)

Je to takovej spontánní paskvil, spoustu čtenářů tenhle styl odradí, ale zatím si neumím pomoct.

Jde ti to skvěle, jen se vždy zamýšlím, proč máš tak úzké odstavce:-)

Díky za stopu Iren, povídky psát neumím tak alespoň takhle.

Nedokázal by unýst ten pohled.

 

 

Zdravím Jani, snad se dožijem alespoň toho jara, když už jinak to stojí...

součet množin našich rozhodnutí...  píšeš mi z duše