Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Procházka

19. 01. 2004
11
0
10187

Nechtělo se jí na procházku, v poslední době se jí nechtělo nic, ale šla, třeba v lese přijde na jiné myšlenky. No i když v lese…Kunratice, malá ves, ukrad bábě b(?)undu pes…jak zpívá Fanánek, to moc les není, ale na pražské poměry se to tak nazvat dá. Jde vedle manžela, kráčí, jako automat, kdyby ji nedržel za ruku, zastavila by se, zarytě hledí do země, jako by musela spočítat všechny klacíky a každý lísteček na cestě.
Když zvedne hlavu, vidí, že před nimi jdou tři ženy tak v jejím věku a kolem nich pobíhá několik dětí, počítá je, je jich pět, kdoví, které patří které matce, jen to nejmenší se drží jedné z nich za ruku. Zastavila se a dívá se smutně, tolik dětí a ani jedno její, možná nikdy nepochopí, jaké úmysly s ní Bůh může mít. Děti se škrábou do srázu, který se zdvíhá hned vedle cesty, hrabou se rukama ve vlhkém listí, smějí se, matky si jich nevšímají, bůhví, co probírají, vypadají na Startky, Branickou desítku a známosti z výčepu, dokonce i to nejmenší z dětí, které se drželo matky za ruku se vysmeklo a následuje ostatní, starší, lehá si bříškem do stráně a hrabe rukama, aby se vyhrabalo za nimi a křičí. Jeho matka vyrušena jeho křikem k němu udělá dva rychlejší kroky, chytne ho za ruku, vyzvedne, obloukem ho postaví zpátky na cestu a než ho postaví, stihne ho ještě v letu nakopnout.
Nezkoprněla, jak by očekávala, nestála tam a nelapala po dechu, rozeběhla se k té ženě a už když běžela křičela: „Co to děláte? Jste normální? Co si to dovolujete? Copak takhle se můžete chovat k dítěti?“ Všechny tři se zastavily, otočily a chvíli ji udiveně pozorovaly a potom se rozčileně překřikovaly: „No starejte se, laskavě, o svoje děti! (My víme, že žádný nemáš, krávo pitomá, udělej si svoje a pak poučuj) My si se svejma dětma budeme dělat, co budeme chtít!“ Prala by se s nimi, kdyby ji manžel nezadržel „Nech toho, nemá to cenu, co myslíš, že se stane, když zavoláme policajty? A když jí rozbiju hubu, zavřou mě.“ Brečela strašně dlouho, brečela nahlas a bylo jí úplně jedno, že ty ženský z ní mají legraci, brečela, protože ona by do svých dětí nekopala, ona by je přece milovala!
Když se zklidnila, pomalu došli k dětskému hřišti, kde byl polorozbořený altánek, začalo drobně pršet a tak jim přišlo vhod se do něj schovat. Zapálila si, ještě v ní dozníval ten ošklivý pocit ze scény na cestě, muž jí podal láhev s limonádou a když pustila na jazyk první doušek, na hřiště přišly ty ženy. Byla moc unavená na to, aby se hned zvedla a odešla a taky by přiznala porážku, bude se jim raději zpříma dívat do očí. Ale ony si jí nevšímaly, seděly na houpačkách a probíraly další z důležitých témat pro tento den. Všechny jejich děti si hrály na pískovišti, i ten malý nakopnutý svišť. Pár minut uběhlo v klidu. Pak na hřiště přišli další lidé s dětmi, mladí manželé v šusťákových soupravách Adidas a jedním synkem, dobře živeným a ne moc dobře vychovaným. Chlapec brzy odhadl situaci, zjistil, že se čtyřmi staršími dětmi se pouštět do křížku není radno, je jich přesila a zvítězily by. Zato malý chlapec byl snadná kořist. Větší si ho ani nevšimnou, beztak ho mají plné zuby, když se o něj musí starat. A tak netrvalo dlouho a malý se rozeběhl s brekem k mamince, protože mu chlapec vzal několik hraček, které našel na pískovišti přeci on! Matka ho vzala do náručí, chvíli ho konejšila, kolíbala, hladila po vlasech a líbala a když ho trošku utišila, tak se zvedla z houpačky, postavila se bojovně a s elegancí pavlačové klepny si podala rodinku v Adidasech.
Podruhé se už nenapila, podala láhev s limonádou manželovi a nespustila oči z této druhé scény. A znovu se rozplakala. Vzpomněla si na svou matku, která se nikdy takhle nepostavila na její obranu. Jak najednou záviděla tomu ubrečenému děcku jeho matku se žlutými prsty od cigaret, které uměly pohladit a jak nenáviděla tu svou, navenek vždy elegantní dámu, která objímala a hladila jiné děti a která se stavěla na jejich obranu proti ní. Jak by snášela kopance, kdyby byly vyváženy políbením na dobrou noc. Jak ji nenáviděla za to, že nikdy neposlouchala její pláč, že jí nikdy neobjala, když to potřebovala, že pro ni nikdy neměla náruč, do které by se mohla schoulit. Nenáviděla ji i za to, že tím „děcákem“ vždycky jen vyhrožovala, že ji tam neposlala, i za to, že v posledních několika letech už ani nezvedla telefon, aby jí zavolala, třeba jen úplně zbytečně, jen aby jí řekla „Ahoj, žiju.“ I za tu nenávist ji nenáviděla, za svou nenávist a za její lhostejnost. Za svůj panický strach mít děti ji nenáviděla, jak se bála, aby nebyla stejně špatná matka, jako ta její. A nenáviděla ji i za do, že tahle ubohá ženská odněkud ze dna společnosti byla lepší. Nenáviděla ji tak, že kdyby chcípla, nešla by jí ani hodit kytku na rakev!


Morney
17. 02. 2004
Dát tip
MOC pěkné, místy mi to připomíná můj věčně nevyrovnaný vztah s mými rodiči. Rozhodně *T

j_i_r_i_k
27. 01. 2004
Dát tip
Možná jsem kecka, ale mam pravdu :)...

možná máš pravdu, možná umim, ale ne, když chci :-) asi to neni o chtění, víš :-)))

j_i_r_i_k
27. 01. 2004
Dát tip
Ahááá, no dobře, ale umíš, to nepopřeš :)))...

Dobrá, dobrá, nepopírám, jinak jsem skvělá :-)))))

Matylda: Ano :-) děkuju :-) Jiřík: Ale, Jiříku, víš, jak a co já píšu, já to jinak neumim :-)

j_i_r_i_k
26. 01. 2004
Dát tip
Ale umíš, právě že umíš, kdybys nikdy nenapsala nic jinýho, tak OK, nebylo by o čem se bavit, ale Ty prostě umíš, když chceš, to je to :)...

Kecko :-)))

No a? To jsou zakázaný témata?

Matylda
25. 01. 2004
Dát tip
MOC pěkně vyjádřené !!! Ani nevíš čekanko, jak je mi to blízké. A málokdo to dokáže popsat. Ovšem některým lidem se to vždy bude zdát nepochopitelné, zvlášt těm, co žijí v iluzích o dokonalých vztazích rodičů a dětí a samozřejmosti a nutnosti pořízení si a udržení klasické rodiny bez ohledu na své vnitřní cítění.

j_i_r_i_k
25. 01. 2004
Dát tip
Kdepa, nejsou, jen už toho bylo na jednoho jiříka moc... A ty otázky asi taky, víš co, přestaňme s touhle debatou, stejně nikam nevede... A cesta sice občas může být cíl, ale tahle snad radši ani ne...

j_i_r_i_k
24. 01. 2004
Dát tip
Jakože tohle dílko není o ničem jiném než prezentaci Tvého vztahu k matce a názorů na výchovu dětí - ovšem protože je to umně zabaleno, tak to leckdo snáze spolkne, jak si tak čtu kritiky...

j_i_r_i_k
23. 01. 2004
Dát tip
No, to je to - když si uleví čtivě - protože když je to tak, pak se to dá skoro zařadit do a)... Problém, je, když si prostě jen uleví... Zpět k Tobě - beru, že píšeš čtivě - ale toho křiku už bylo na jednoho jiříka moc a tu čtivost už prostě přes ten křik nevidim...

jakože moc řvu?

O tvoje kritiky jsem měla vždycky zájem a ty to víš moc dobře!

Pisces
22. 01. 2004
Dát tip
Podařené, TIP ***** PS

j_i_r_i_k
22. 01. 2004
Dát tip
Tak ju, tak znova: Pocity v dílech mohou mít dvě funkce: a) Dílo o něčem je a pocity k tomu patří, dokreslují, tvoří součást celku, nejsou to jediné b) Dílo je jen zástěrkou, půdou, na níž autor křičí své pocity jak nejhlasitěji umí, typickým příkladem jsou básně o zlomeném srdci, v nichž si chce autorka prostě ulevit, jakej je ten, co jí odkop, hajzl... Ten druhý typ se mi nelíbí...

no a proč by si nemohla ulevit, že je to hajzl, když si uleví čtivě? .-)))

No, pocity si tak úplně nevymyslíš. Kdybys chtěl, abych si vymejšlela pocity, tak nenapíšu nic. Ty si pocity vymejšlíš?

j_i_r_i_k
21. 01. 2004
Dát tip
Hmmm, spíš do děl pocity nedávám :)... A když, tak to dílko není jen o vykřičení těch pocitů, je i o něčem jiném... Ale každý píše, jak uzná za vhodné, kritizovat nemá smysl, není nic lepší ani horší... Jen mně osobně se to prostě nelíbí :)...

to nechápu a podle mě to ani neni možný bez pocitů, všude jsou nějaký pocity

Rowenna
21. 01. 2004
Dát tip
Vrátím se, k téhle i k té další, pokud bude zájem. :-)

j_i_r_i_k
20. 01. 2004
Dát tip
No, právě... Proto se mi to nelíbí a proto chci tu tečku do prologu :)...

Ty mi taky všecko hned uvěříš :-))))) Vymyšlený od A do Z :-)))))

j_i_r_i_k
20. 01. 2004
Dát tip
No, tak na tohle bych moc rád naletěl... Ale nějak nemůže věřit, že jsou ty pocity ouplně vymyšlené... Ale třeba se jenom strašně moc mýlím...

chicoria
19. 01. 2004
Dát tip
*

fungus2
19. 01. 2004
Dát tip
No jako tradičně, dobré! TIP

Evička
19. 01. 2004
Dát tip
*****

j_i_r_i_k
19. 01. 2004
Dát tip
Hmmm, fakt k tomuhle chceš hlubší kritiku? Nesplnilo to svůj účel tím, žes to sem dala? Potřeboval bych nějaký prostředek, jak oddělit ta dílka psaná pro potěchu čtenáře od takovýchhle - beru, že to je asi dobrá terapie, nicméně kdybys k dílkům tohoto typu dala do prologu takovou malou nenápadnou tečku, mohl bych je přeskakovat s tím, že bych o nic nepřišel ;)...

gASK
19. 01. 2004
Dát tip
Tak něco:) Ačkoliv tohle nezazvonilo na zvonek...

Jiřík: Jako tradičně ti vůbec nerozumim :-))))) gASK: tak na ten zvonek zazvonim já :-)

j_i_r_i_k
19. 01. 2004
Dát tip
ček: Tak to jsem moc rád a v tom případě to neřeš, ju? :)

no to nejde, tys mi chtěl něco říct, já to nepochopila, ale co když je to pro mě důležitý?

j_i_r_i_k
19. 01. 2004
Dát tip
Neni, zas staré téma, totiž autobiografické rysy a tak...

Jo aha...no, tohle je úplná autobiografie :-))))) tak nic :-)))

DW: To je v tom editůrku, jak jsem ti posílala link, ty trdlo :-) rainman: No, mně je v podstatě jedno, v jakým je to šuplíku :-) gASK: Jaký přísloví?

gASK
18. 01. 2004
Dát tip
Takový to, že ostatní jsou na tom vždycky líp a podobně. Nemyslím to o tý zelený trávě na druhý straně plotu...něco trochu jinýho a trochu podobnýho a právěže si vůbec nemůžu vzpomenout:)

jakože cozí chleba lépe chutná, nežli doma koláče?

*

Rufus: k tomu neni co dodat :-) StvN: A tobě zase nerozumim :-))) Dont:

Zase jsi někde - něco sehnala... Proč se tak ksichtíš? Mám k tomu něco napsat?

rainman
17. 01. 2004
Dát tip
Nemyslím, že by se to nehodilo na povídku...jenom mi to připadá (až na konec) víc jako reportáž...i tak*

gASK
17. 01. 2004
Dát tip
Tímhle dílem vede takový pokroucená procházka, co mne na konci zavedla jinam, než jsem čekal:) Každopádně je to dobře sepsaný, opět je to spíše proud myšlenek a vyprávění, což se mi líbí:))) Cizí rodiny a příbuzní jsou vždycky lepší....bylo na to i nějaký přísloví, snad.... *tip

Rufus
16. 01. 2004
Dát tip
Opět velmi silný téma. Ale je to tak. Znám to i z mého okolí. Po čem jeden touží, druhý si toho neváží a rodinu si člověk nevybírá... :( Takže jak jinak, než za pocity **

StvN
16. 01. 2004
Dát tip
Lehká psychologická sonda do narušeního nitra. To se na povídku nehodí. A jestli to není povídka, nechápu smysl. Snad dojmout čtenáře?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru