Netopýr

Stín netopýra

na nebi bez mráčků,

ošklivá černá rosa

na zvadlých květech kopretin,

smutný

pohled z okna

vyskleného kamenem sváru.

Díváš se z něj,

na měsíční krajinu,

krátery, naplněné vodou touhy,

jámy, plné lávy bolesti,

sopky, z nichž prší kameny zoufalství.

Mlčíš

a k tvým uším doléhá podivný zpěv

tisíce hlasů,

jeden, druhý, třetí,

všechny se nesou tmou,

letí nad spáleništěm.

JDU, volají JDU JSEM TVŮJ PÁN

A ty jim odpovídáš

jekotem z plna hrdla,

nechceš přijmout to,

že už dávno nejsi svobodná.

A on přichází,

jeho stín zakryje nebe

a kdesi dole, pod jeho botou,

leží ten,

kdo za tebe položil život.

NEPLAČ, volají hlasy

a křídla tvého nového muže

se zvedají proti obloze.

POJĎ A ZATANČI SI SE MNOU

vzpíráš se

a odhodlání

ti náhle naplní mysl.

Rozeběhneš se

a letíš

odevzdaná svému osudu

A křídla netopýrů

šumí

a šumí…