Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSova
17. 09. 2004
8
0
3259
Autor
JARUB
Ráno je něco, co mě dokáže vážně vyděsit... :o)
Poškrábaná, pocuchaná
a slepá jsou rána.
Je ráno rána otevřená
vždy znova.
Sametová, kobaltová
se obloha stmívá.
Kam noc stíny smývá odlétám,
jsem sova.
Je krásná... nevěřím Ti však ani slovo... taková rána nemá... maminka Toníčkova... a když, tak jenom do jedné... oba jistě víme jaké... chvíle...
T*
od tej doby co sa mi rozbilo zrkadlo v kupelni, rano sa nicoho nedesim :o))
Pěkně napsaná, oslovila mě - rána bývají pro mě také často nepříjemná, nemohu nějak vystartovat do nového dne.
Zaujal mě verš:
Sametová, kobaltová
se obloha stmívá
TIP
aramis: dobrá rada, díky :o)
Mila_cik: nevadí, děkuji za návštěvu miláčku :o)
vesuvanka: Děkuji paní tekutých kamenů a pevných ohňů! Jako malířce se ti líbí kobaltová modř - tak temná.... dík
Mně zase zaujala aliterace v Je ráno rána otevřená. A kobaltovou oblohu mám také rád. Takový maličký tip