Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Smrt pije čokačíno
datum / id27.09.2004 / 129593Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury, hříčky
zobrazeno5458x
počet tipů14
v oblíbených0x
do výběru zařadilmalej_blazen,
zařazeno do klubůSpolčení hlupců, Tak trochu morbidní klub,
Prolog
Smrt pije čokačíno

Seděl jsem v cukrárně a pil svou oblíbenou jahodovou pěnu. Se mnou u stolu seděla Smrt, tato bledá dáma, a nutně si chtěla povídat. Uvyklý, že ženy se mi vyhýbají obloukem, přijal jsem tu nabídku s povděkem. Začala informativně: "Mluvila jsem s vaší pistolí, a ona mi sdělila, že je připravena na vše." Tolika přízně žen bych se nenadál. Spokojeně jsem vydechl a už si sahal k pasu. Vlhká ruka této milé společnice mne však zastavila. Málem bych zapomněl - kývl jsem na servírku a poručil horké čokačíno pro Smrt.

Než byl nápoj míru připraven, využil jsem chvíle a rozhlédl se po podniku. Vedle u stolu seděly dvě dívky ve vzrušeném hovoru. Sukuba s rozetlelou tváří a její soustolnice v jezdecké přílbě světlých kudrlin. Tlumily své švitořící hlasy, a já hádal o čem vedou řeč. Se stejnou otázkou jsem se obrátil i na Smrt.

"Ta s vyrážkami, co jich je jako hvězd na noční obloze, vypráví o svém nedospělém bratrovi a jeho právě probuzené mrzké pohlavnosti," netajila se Smrt s odpovědí. Překvapila mě přízemnost tématu. "Marnost lidského žití na sebe bere obludných forem," souhlasila se mnou Smrt, a rovněž její oko přehlédlo ten ukrutný zápas prostoduchosti ve tvářích dívek. Ty dál nerušeně dávily výměšky svých slov v plynoucím toku času, který přinášel na vlnách ospalosti cukrářského ovzduší také objednané čokačíno.

 

Ve stejnou dobu si v acetonovém hnízdě své garáže odbýval finální fázi výroby letadla opatřeného výbušninou Jirka Šubrt. Za poslechu nesmrtelných písní Arakainu, které ho měly vyprovodit na věčnost, připravoval se k cestě pilota kamikaze. Chvíli před startem ozdobil doušek rýžové pálenky a obrázek tváře sepnuté v kožené masce stisknutý v dlani.

 

Křehká linie namodralých rtů Smrti se zalomila v lehký úsměv. Pochopil jsem rychle - dále nebylo třeba slov. Naléhavost situace mi nedala dopít zbytek jahodové pěny. Upřel jsem zrak ke svému boku a vyslyšel kovovou řeč závěru. Ještě jsem se naklonil přes stůl k polibku Smrti na její ústa vonící čokoládou. Měl být dlouhý.

 

Střechu cukrárny dvakrát přejel tmavý stín. Třetí rozmetal dům i se vší šlehačkou do dalekého okolí.

Jirka Šubrt byl rychlejší než já, moje pistole a smrt.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.11.2004 00:00:00Lotoska
hm... nápadité a s překvapujícím koncem :-) *
04.11.2004 00:00:00sidonia
tý jo!!!
*t
super
09.10.2004 00:00:00pampelin
tradičně dobré
°
09.10.2004 00:00:00Elyn
*
08.10.2004 00:00:00Slůůůníčko
Paráda.
Poklona stylu, humoru a slovní zásobě!
01.10.2004 00:00:00tehotnej_hroch
wow...to je fyborneeeeee...necekane a kouzelne napsane a vubec hroch nema skoro slov a je prekvapen coz je ve 2 rano fakt tezky:*))))T* rozhodne
01.10.2004 00:00:00darcy
peklo.
t
30.09.2004 00:00:00Kelis
Líbí
*t*
27.09.2004 00:00:00nechmetoho
huuuuaaa narez!!!! t
27.09.2004 00:00:00malej_blazen
vyborny!!!!!!tiP!v+nej

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.