Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
naděje
datum / id26.12.2004 / 140319Vytisknout |
autorexorcista
kategorieVolné verše
sbírkakonkertace,
zobrazeno3072x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
naděje

Dál kráčej k obzoru obtížen břemenem, jak kráčí správný muž.

Jde měsíc po nebi a hlad je křeč, jež svírá útroby, když padá smutný déšť.

Když hvězdy blednou a stín je neměnný, ty očekávej hrůzu proměny.

Až nebe zrudne stopou ohnivou a rozhoří se v pláč

znám koně okřídlené, ryby bez moře a ptactvo utopené v korunách stromů.

Snaží se poznat lidskou řeč a skrývá tajemství, jež člověk nerozluští.

V tom světě proměn vystupují z moře ztracené a znovu nalezené postavy

kam jdou,

kam míří,

kam se ztrácejí…

Když měsíc ztrácí podobu, pohlédni vzhůru, spatříš oblohu a tam jsem já, poslední naděje.

A žiju!

 

 

 

(neznámý autor,opsáno na veřejných toaletách v Olomouci 4.2.2001 ze dveří)

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

14.12.2006 12:18:38mel
dobrej důvod opisovat :o)

+ to echo do sluchátek, a tady taky echo... :o) no toto :o)

připomnělo mi to Cestu do pravěku, tím zvukem asi. *t
25.08.2005 00:00:00echo17
Zaujímavé a dosť fajn.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.