Záporníček Pacholíček a Odmocninky

Bylo nebylo, v jednom malém útulném intervalu uprostřed širé číselné osy (vprostřed přímky je totiž každý její bod) žil byl Záporníček pacholíček. S ním tam žil také Jeden (číslo 1), který se o něho staral. Jednou ráno dostal Jeden hlad. Před tím, než se šel na paseku napást a shodit parohy, uzavřel Záporníčkův interval a varoval ho: "Nesmíš nikomu otevírat interval! Potulují se tu kolem všelijaké zlé funkce a výrazy. Musíš počkat až se vrátím!" Záporníček pacholíček odpověděl: "Ano, neboj se Jedene, dám si na sebe pozor." Jeden se usmál a odcválal se napást. Uběhlo několik hodin, když tu na Záporníčkův uzavřený interval kdosi zaťukal: "Záporníčku pacholíčku, otevři nám svůj interval, jen jednu operaci provedeme a hned zase půjdeme!" "Kdo je tam?" zeptal se opatrně Záporníček. "To jsme jen my, hodné odmocninky" bylo slyšet za dveřmi tenké hlásky, které zakrátko znovu spustily svou básničku: "Záporníčku pacholíčku, otevři nám svůj interval, jen jednu operaci provedeme a hned zase půjdeme!" Záporníček netušil, že odmocninky jsou zlé bytosti, a nedbaje Jedenovy rady změnil lomené závorky na kulaté a tím udělal ze svého uzavřeného intervalu otevřený. Odmocninky s chechotem vrazily dovnitř a milého Záporníčka okamžitě odmocnily. Jelikož byl Záporníček - jak jistě tušíte - číslo záporné, odmocněním se propadl do nehmotného světa imaginárních čísel, odkud pro něho není návratu. Když se Jeden vrátil z pastvy, našel interval otevřený a Záporníčka nikde. Jal se ho hledat, ale i když prošel číselnou osu křížem krážem, nyní imaginárního Záporníčka na ní pochopitelně nenašel. Jestli neumřel, hledá ho dodnes. Dobrou noc, děti.

---