Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Příchod hrdiny
datum / id04.12.2000 / 15730Vytisknout |
autorDanny
kategoriePovídky
témaFantasy
sbírkaDannyho scifáče,
zobrazeno4697x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůFantasy a sci-fi,
Příchod hrdiny
Lord Intricius byl naprosto klidný. Vždyť poslední Den Rudého Měsíce byl
teprve před rokem a Lordovi tedy zbývalo ještě devět let. Za devět let bude
muset znovu odrážet hordy mocichtivých rádoby-Hrdinů, kteří si natolik
věřili, že viděli sami sebe na místě Krále Archeoxu. Nepřekonatelné Lordem
nastražené překážky, které v získání tohoto titulu brání, budou vnímat pouze
jako drobné nepříjemnosti. Samozřejmě že útok na Archeox mohl teoreticky
nastat kdykoli, ale Proroctví tvrdilo, že právě tehdy, kdy na obloze zazáří
Rudý Měsíc, přijde Hrdina a Archeoxu bude znovu vládnout král.

Rudý Měsíc měl tu smůlu, že se na obloze této polokoule Světa objevoval
buďto jen ve dne (kdy samozřejmě, přezářen Sluncem, nebyl vidět), nebo byl
zastíněn svým větším bratrem Bílým Měsícem. Pouze jednou za deset let se
zjevil na obloze Civilizovaného Světa.

Právě za Dne Rudého Měsíce před tisíci lety přišel Archeox o krále. Starý
král Gloriox XXXVII , smrtelně raněn na Severních Bojištích, zabodl
strašlivou silou své Žezlo do jednoho kamene v podzemí Paláce Archeoxu.
V ten okamžik zajel jeho trůn zázračně pod zem, jak se praví v pověstech, a
král prohlásil, že novým panovníkem bude ten, kdo Žezlo zase vytáhne.
Potom se znovu objeví trůn, aby se na něj Hrdina mohl posadit. Král ještě
stačil říct, že tomu tak musí nastat "až rudé světlo z Nebes zazáří nad
Archeoxem" a potom skonal.
Žádný Hrdina od té doby Žezlo nevytáhl. Za prvé - nikdo nebyl natolik silný,
aby se mu to povedlo a konečně za druhé - město a jeho okolí ovládl klan
Intriciů a zuby nehty se bránil tomu, aby moc převzal Hrdina podle Proroctví.

Lord Intricius měl nyní devět let času, během něhož bude moci nerušeně
terorizovat podrobené obyvatelstvo Archeoxu, než znovu bude čelit pokusům
pseudo-Hrdinů dostat se k Žezlu.

* * *

Ve městě Onrb, poměrně daleko od Archeoxu, kouzelnický učeň Magion
pozoroval oblohu. Právě se vracel z hodiny Zemědělských kouzel, která ho
vůbec nebavila, domů, aby tam mohl experimentovat s něčím, co v jeho očích
více připomínalo Skutečnou Magii než to, co brali ve škole.

Protože se cestou domů nudil, promýšlel si malý experiment se světlem a
protože přemýšlel nahlas (pokud si nedával pozor, trpěl trochu samomluvou)
zjistil, že místo myšlenkového experimentu v podstatě oddrmolil nějaké
kouzlo. Nebyl si zcela jist co to udělá, protože si nevzpomínal, co přesně říkal.
Věděl jen že by se to mělo projevit někde na obloze.

PRÁSK! Protože Magion zapomněl na takové nepodstatnosti jako dívat se
na cestu, zakopl o kámen, přepadl do vozu se senem a okamžitě omdlel.
* * *
Lord Intricius práskl do stolu: "To není možné! Bohové! Vždyť to je... to je...
absurdní!" "Ale je to tak, pane," řekl Intriciův pobočník "Rudý Měsíc se
nečekaně objevil..." "To vím taky, krucinál! Mám snad oči - né?! Podnikli
jste nějaká opatření?"

"Samozřejmě, Pane. Nakradli js-" "Ehm,ehm!" "Pardon, pane, opatřili jsme
si nějaké zásoby, kdyby došlo k obležení Archeoxu. Maso, obilí, mléko, seno
pro náš dobytek a podobně. Naši zlodě- zásobovací pracovníci jsou třeba i
v dalekém Onrbu nebo Aharpu!" "A jak se tak rychle dověděli, že mají něco
opatřit?" "Poslali jsme jim M-Mail." "Magická pošta?" "Ano, pane, vím, že
nemáte mágy a ty jejich nové vymyšlenosti moc v lásce, ale jinak to nešlo."
"Dobrá, promíjím vám to. Hlavně až všechno opatříte zavřete brány a
svolejte všechny vojáky!" "Ano, pane!"
* * *
"HE-PČÍ!" ze všech možných materiálů musel Magion spadnout zrovna do
sena! Zrovna on, který má sennou rýmu! A jako by toho bylo málo, když
Magion vykoukl z vozíku, zjistil, že se už nenachází ve svém rodném městě
Onrb. Jistě jste pochopili, že vůz se senem, do kterého Magion spadl, si
"opatřili" muži lorda Intricia. I když byl Magion stále "zažraný" do
čarodějných a alchymistických knih a abstrahoval od takových nahodilostí,
jako jak vypadá které město, Archeox s jeho Palácem poznal na první
pohled. Jeho ale zpočátku - což pochopí každý vědec či mág - nezajímalo
kde je, ale jak dopadl jeho pokus se světlem. Pohlédl na oblohu a usmál se -
takový skvělý výsledek! Ten iluzorní rudý měsíc vypadal navlas jako ten
skutečný - jen pokud by člověk pohlédl na iluzi Měsíce z velmi malé
vzdálenosti, všiml by si mírné rozmazanosti obrazu. Obrazu, jehož rudé světlo
nyní vrhalo stíny v ulicích Archeoxu.

Magion vyskočil z vozu a vydal se do ulic. I když lord Intricius magii příliš
nepřál, stále byl Archeox pro mágy důležitým centrem. Než se Magion vrátí
do Onrbu, mohl by se trochu porozhlédnout a třeba koupit nějaké zajímavé
svitky. "HE-PČÍ!" Magiona mimo kýchání začaly také svědit oči. Nemohl si
však ani za boha (kteréhokoliv) vzpomenout na antialergické kouzlo.
* * *
Lord Intricius se stále ještě nemohl pořádně vzpamatovat z náhlého objevení
Rudého Měsíce. "Pobočníku?!" "Ano, pane?" "Hlídáte Tajný Vchod Do
Podzemí?" "Ale pane, ten byl přece zasypán a zastavěn už před třemi
staletími, je tam teď nějaké náměstí..." "Ale stejně, co kdyby nějak pronikli
dovnitř?! Pošlete tam jednu jednotku, ať vyklidí náměstí!"
Lord Intricius nebyl příliš vzdělaný, takže nikdy neslyšel slovo "paranoidní".
I kdyby mu někdo (na dálku M-Mailem, aby ho lord nemohl rozsekat na
malé kousíčky) vysvětlil,co to znamená a že on pravděpodobně paranoidní je,
prohlásil by asi: "Ale to přece ještě neznamená, že po mně nejdou!"
* * *
Magion stál u výlohy knihkupectví a prohlížel si ty krásné tituly, jako Jemný
úvod do systému MAGIX, Tvorba rezidentních kouzel, nebo Encyklopedie
magických formátů. Ve svém zahloubání ani nepostřehl, že se celé náměstí
vylidnilo. V tom mu někdo zaklepal na rameno: "Hej, chlapečku, tys neslyšel,
že máš vypadnout?!" Magion se otočil a hleděl do tváře válečníka. Neměl
válečníky rád. Když byl malý, chtěl bojovníkem být, ale se zlou se potázal:
z kroužkové košile a brnění se mu na kůži objevil kontaktní ekzém, každé
škrábnutí při cvičných soubojích mu ošklivě zhnisalo, nedokázal rychle
reagovat ...

No - pokud má člověk takovou smůlu na nemoci a je tak roztržitý jako
Magion, nemůže s kariérou válečníka počítat. Magion nesnášel, když si na
něj nějaký válečník dovoloval jako právě teď. Začal připravovat útočné
kouzlo.

Přistoupil směrem k válečníkovi a napřáhl ruce, když v tom - zakopl
o vyvýšený okraj dlažební kostky a spadl na zem (spáry mezi kostkami jsou
samozřejmě dělány tak, aby o ně normálně nikdo zakopnout nemohl, ale od
vědců, alchymistů a mágů nemůžete očekávat nic normálního). Za prvé se
tím Magion nechtěně vyhnul šípu letícímu na něj z boku a za druhé tím pod
sebou probořil dlažbu, protože jakmile se jeho ruce dotkly země, v tu ránu
vychrlily ono bojové kouzlo. Protože účinek tohoto kouzla, jak Magion přesně
věděl, klesal se čtvrtou mocninou vzdálenosti, dlažba, které se přímo dotýkal,
dostala daleko silnější nápor magické energie než by postihl vojáka. Jistě jste
správně uhodli, že pod náměstím byl zasypaný Tajný Vchod Do Podzemí, do
nějž Magion tedy spadl. Dopadl lehce, protože cestou vzduchem stačil
zadrmolit antigravitační kouzlo. Nahoře se vojáci samozřejmě chtěli pustit za
ním. Dostali se však do pásma beztíže, které Magion svým kouzlem vyvolal, a
bezmocně klátili nohama, dokud je vítr neodvál jinam. Magion totiž ve své
roztržitosti zapomněl na bezpečnostní pojistku antigravitačního kouzla, která
slouží k tomu, aby se beztíže příliš nerozšířila po okolí. Netušil, že si tím
zachránil život. Beztíže po chvíli pominula a nad Magionem se začal bortit
strop. Nezbylo mu než se vydat dál do podzemí.
* * *
"To je ta vaše přehnaná opatrnost, pobočníku! Poslal jste vojáky na to
náměstí s Tajným Vchodem a oni tam vylekali nějakého mága, který se
propadl dolů! " "Ale pane, vždyť vy jste sám dal rozkaz..." "Nepřerušujte mě,
když mluvím! Stejně - nášlapná mina, golem, stráže, jiné pasti, které jsou
v chodbě...Nemá šanci! "
* * *
Magion samozřejmě teoreticky věděl, jak se orientovat v bludišti: držet se
stále jedné stěny. To ovšem znamenalo, pokud byl východ daleko, projít
zbytečně spoustu slepých chodeb. Jeho putování trvalo dlouho - Magion byl
unavený a začalo se mu chtít čurat. "Právě v tom nejhorším okamžiku," říkal
si, zatímco si ulevoval do chodby.

Vtom za sebou zaslechl řinčení zbroje. Rychle se běžel schovat dál do nitra
chodeb. Cestou šlápl na dlaždici aktivující nášlapnou minu, ale mina byla nyní
trochu navlhlá (hádejte proč), takže se mu nic nestalo. Při běhu se zadýchal,
takže si sednul na zem, aby si odpočinul. Aby se uklidnil, začal přemýšlet
o teorii magie. "Jak je to vlastně s tou levitací?" zeptal se sám sebe nahlas
"Když žduchnu do levitujícího předmětu, pohne se nějak? A bude se jeho
pohyb nadále zrychlovat, nebo zpomalovat? Vezměme si třeba tamten
kamenný kvádr..." Magion napřáhl ruku a zadrmolil zaříkadlo. Trochu jej
však popletl, takže kamenný kvádr vylevitoval až ke stropu (kde rozmačkal
jen tak mimochodem past sestrojenou k lití smůly na vetřelce). Potom,co
Magion zadrmolil korekční kouzlo se kvádr snesl směrem k němu. Náš mág
kámen zbrzdil do klidové polohy a pak do něj strčil. "Hmm... Rovnoměrně a
přímočaře - velmi zajímavé, to by chtělo blíže prozkoumat..." Touto větou
v podstatě Magion ve svém Světě založil studium fyziky.

Pohyb a zvuky probudily golema, který se těžkým krokem pomalu ale jistě
blížil, aby zničil nezvanou návštěvu - čili Magiona. V tom do něj ale narazil
rovnoměrně a přímočaře letící kamenný kvádr a rozbil ho na dva kusy.
* * *
"Cožé? Golem už se nehlásí?! Co to znamená?!" "Že ho někdo zničil, pane.
Jinak má každých deset minut vysílat že je O.K.!" "Mobilizace!! Stáhněte
všechny vojáky do chodeb!" "Ale pane, zároveň na nás zvenku útočí
dobrodruzi a bojovníci - kvůli tomu Rudému Měsíci!" "Jednu kohortu snad
můžeme obětovat" "Rozkaz, pane!"
* * *
Průduchy do Tajných Podzemních Chodeb (příliš úzké, než aby se jimi někdo
protáhl) se používaly na vyhazování odpadků. Proto pobíhalo v Podzemí
spousta krys a bylo tam také hodně much i jiného hmyzu. Veškerá tato havěť
stále otravovala Magiona, takže začal proti nim vymýšlet magickou ochranu.
Vytáhnul z kapsy kousek pergamenu, vykouzlil světlo a začal načrtávat
schemata kouzel. Vyšly mu dvě alternativy: repelentní kouzlo, odpuzující od
něj havěť a kouzlo, které by zbavilo hmyz a krysy agresivity vůči lidem.
Rozhodl se, že zakouzlí raději obě kouzla zároveň.

"A jó!" ťukl se magion do čela poté co oddrmolil poslední slabiku druhého
kouzla. Zapomněl u protiagresivního kouzla jedno znaménko mínus, takže
jeho účinek byl přesně opačný. Naštěstí repelentní kouzlo fungovalo
v pořádku. Kouzlo undo() se Magion ještě nenaučil dělat, takže to nechal
tak. Koneckonců na něj zvířata neútočila, kvůli repelentnímu kouzlu, tak co.
Havěť se rozběhla směrem, kde cítila další lidi, lačná po jejich krvi.
* * *
"Kohorta číslo sedm nastóu-pit! Do podzemí pochodém-...AÚ!" Rozkaz
lordova generála zůstal nedokončen. Generál sám byl naproti tomu v jistém
smyslu dokončen - hrdlo mu prokousla fanatická krysa. Krysy, komáři,
mouchy, netopýři, hadi, štíři a další havěť se vyhrnula z podzemí a zaútočila
na válečníky. Lord Intricius to zděšeně pozoroval z balkónu.
* * *
Magion, protože zdivočelé krysy podupaly většinu pastí (určených pro lidi,
takže jim se nic nestalo), se nyní bez problémů dostal do předsálí bývalého
Trůnního Sálu. Posledních několik místností před sálem bylo vybaveno jako
obyčejné hradní pokoje. To aby to někoho, kdo hledal Žezlo a myslel by si, že
zabloudil do nějaké normální části zámku, zmátlo. Magiona ale nic nezmátlo,
protože on žádné Žezlo nehledal. Pouze utíkal před vojáky, kteří ho prve
vylekali na náměstí. Bylo mu, pravda, divné, že obyčejné pokoje jsou
chráněné spoustou pastí, ale protože měl plnou hlavu teorie magie, bylo mu to
jedno - hlavně najít ten východ.

Magion se nakonec (stále se od počátku držel jedné stěny) dostal do
místnosti, která vypadala jako zbrojnice. Visela tu na věšácích spousta druhů
brnění. Mezi nimi byl schován strážný, kterého krysy minuly. "Já mám
vždycky takovou smůlu," přemítal Magion, "když jdu kolem nějaké šatny
nebo něčeho podobného, prádlo těsně vedle mě vždycky nějak samovolně
spadne a já ho musím zase pověsit." Jak tak přemýšlel, blížil se k místu se
schovaným vojákem. Ten se plazil pod masivním hrudním plátem a snažil se
dostat k mágovi.

BŘINK! Samozřejmě prádlo samovolně nepadá, to je hloupost i ve světě
magie, ale Magion si to tak vždycky myslel, protože pokaždé o něco
nešikovně zavadil. Tentokrát to byl hrudní plát, jak jste jistě uhodli. Magion
po zhlédnutí nebohého rozmačkaného vojáka usoudil, že tentokrát raději
oblečení zvedat nebude a rychle si pospíšil dál podél té jedné stěny.
* * *
"Cožé?! Dostal se do Falešných Pokojů?! Co pasti? Co stráže?" "To ty
zatracené krysy, pane. Úplně se zcvokly a máme co dělat, abychom jejich
příval zastavili." "To nevadí," usmál se lord Intricius, "přes Superpast se
nedostane!" " Superpast, pane? " " Superpast je tajemství rodu Intriciů
předávané z generace na generaci. Poslední exemplář Superpasti jsem
postavil do Trůnního Sálu. "
* * *
Magion zjistil, že se nachází v ohromném sále. To bylo pro něj podivné -
kolem byly přece kuchyně, zbrojírny a další, ne zrovna nóbl, místnosti. Ještě
podivnější bylo, že celý sál byl skoro prázdný. Kromě Magiona tu byla ještě
jedna mladá krásná žena, oblečená jen tak, aby se neřeklo, že je nahá. Žena
se na Magiona usmívala. "Ehm...vy...totiž..." "Čím mohu posloužit, pane?"
"...ale ...jak ..."

Abyste pochopili, Magion byl heterosexuál. A, možná právě proto, vždy
v přítomnosti krásných žen, s nimiž by měl mluvit, nějak ztrácel řeč. A začínal
zmatkovat. Ve zmatku se rozhodl, že raději zruší repelentní kouzlo, aby ho
náhodou neodpuzovalo i od lidí. To třesoucíma se rukama provedl a ztratil
přitom hodně času (což, ač se zdá zbytečné zmiňovat, je velmi důležité).
"Pane, co si přejete?" zeptala se potom dívka. "Já...totiž...tento...zabloudil
jsem..." Magion zakopl o spáru mezi dlaždicemi (znovu!) a několikrát vstával,
než se mu to povedlo. "Teda..." červenal se, "nevíte, kudy se dostanu
z těchhle zatracených chodeb?" konečně se vymáčkl.

Vtom dívka - nebo to, co za dívku pokládal - vybuchla "...takže asi
nevíte??..." řekl, ještě mírně zmaten, když tu ho jedna střepina z jejího "těla"
zasáhla do ruky.

Dívka byla Superpast, projektovaná na akční hrdiny, kteří "šli hnedka na
věc". Sama se mužům nevnucovala (to by vzbudilo jejich podezření a
odradilo je) a čekala, až se s ní začnou pokoušet vyspat, aby pod nimi
vybuchla. Nepočítala ovšem s Magionem, který než se odhodlal (přitom se
chtěl zřejmě jen zeptat na cestu), časový spínač již dopočetl a vyhodil
pseudo-děvče do povětří.

Magion se nejdříve chtěl ze sálu rychle vytratit, ale protože zasažená ruka
začala hned trochu hnisat, se opřel o něco, co vypadalo jako mágovská hůl a
vzpomínal na kouzlo léčící rány. Nakonec na něco přišel, ale spletl se
o desetinnou čárku, takže místo kůže zajelo kouzlo do svalů, které díky tomu
nabobtnaly. Vtom uslyšel Magion dupot vojáků. Dal se do běhu, ale
zapomněl, že v ruce svírá to, co pokládal za kouzelnickou hůl. Zesílenou
rukou rychle vytáhl Žezlo z kamene. Posilovací kouzlo za chvíli vyprchalo, ale
to vůbec nevadilo. Pod Magionem se zatřásla zem a vyjel trůn.

Někdo by mohl namítnout, že Rudý Měsíc byl pouze iluze a že Magionova síla byla
rovněž umělá. Ale:

1. ve světech, kde vládnou lidé, záleží bohužel stejně více na iluzi a
přetvářce než na pravdě
2. starý král Gloriox XXXVII tehdy prohlásil přesně "až rudé světlo
z Nebes zazáří nad Archeoxem" což mohla klidně být i iluze Rudého
Měsíce, ale to nikoho za těch celých tisíc let nenapadlo

"Ať - žije - Hrdina!" "Ať - žije - Hrdina!" "Ať - žije - Král!" Náhle, jako
poslušni tajemného impulsu, se ke Trůnu seběhli lidé z celého města. Magion
seděl na trůně a nevěřil svým očím. "Ať - žije - Král! Splníme všechna tvá
přání!" "Ehm," promluvil král Magion, držeje při tom svou zraněnou ruku
"nemáte tu někdo obvaz nebo náplast?"
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

16.09.2004 00:00:00Fairiella
V některých místech mi to opravdu připomíná Pratchetta... v některých zase moje začátky, kdy jsem si myslela, že umím něco jinýho než básničky... a taky mě na konci docela dostalo "držeje". Správně ten přechodník zní drže, pokud vím. A nevím, jestli je ta "beztíže".Myslím, že jde spíš o stav "bez tíže", jestli rozumíš. a je tam taky pár takovejch zarážejících míst. Narozdíl ode mě jsi to ale dohnal až do konce... ale škoda... od začátku bylo jasný, jak to dopadne, jen jak jsi se o Magionovi zmínil. Všimni si ale, že Pratchet... u toho nikdy nevíš, jak celá věc dopadne, pokud se nepodíváš nakonec - teda kdoví jestli. :-) Sorry, na tip to nebude. Pratchett se tam jakoby občas tak jako ukáže, v nějakých větičkách, ale jako celek to radím ještě úplně upravit audělat ...zajímavějším? Nevím, prostě tomu chybí správná jiskra... Všechno Magionovi hladce procházelo a tak. Taky tam moc nebyla ukázaná povaha jednotlivejch postav. To, že je Intricius paranoidní hned neudělá přesnej obraz o tý osobě. Jestli chápeš, co tím myslím. Ty to musíš přesně popsat, aby si někdo nějakou z těch postav oblíbil nebo se v ní viděl nebo já nevím co. Taky pozor na časté používání slov za sebou. Vzpomínám si už jen na takže takže, ale asi jich tam bylo víc. chce to pročíst a vybrousit, nápad moc pěknej... :-)
Jo... a jak může hrudní plát rozmáčknout vojáka? To musí bejt buď hrozně drobnej vojáček nebo půltunový brnění...
25.03.2004 00:00:00johanne
některé momenty fakt jiskří :o), tenhle styl se mi fakt moooc líbí, hrdina-nemehlo je sice celkem okoukaný, ale když se tomu dá správná forma[což se ti povedlo 8)], je to přesto dobrý :))
tip
17.12.2002 00:00:00hurvinek
nektere konstukce kostrbate ale jinak zuzo
04.01.2002 00:00:00Reistlin
Taková klasická povídka hrdiny nemehla, který má právě proto šanci uspět.
26.09.2001 00:00:00SimontheScimitar
mas stribrnou,jeste tomu trochu dat a byla by zlata :)
20.08.2001 00:00:00Android
dobrýý:-)
13.04.2001 00:00:00Deltex
Hi,hi - dobrá prácička - místy trochu nedodělaná, ale docela jsem se pobavil! Měj se!
05.12.2000 00:00:00Merle
cháááááá chaa.... to nemá chybu
některé konstrukce jsou trochu slabší (v logice), ale i tak je to super :-)))
připomělo mi to mýho hlavního hrdinu z Deamoona
05.12.2000 00:00:00Cthulhu
Povídka měla pár dobrých pasáží, u kterých jsem se opravdu řezal smíchy, ale některé vtípky byly poněkud trapné. Takže tip dneska ne, ale velká pochvala samozřejmě ano.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.