Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

SKAUTSKÁ HRA NA ŠEST

19. 04. 2005
10
0
10290
Autor
Havranka5

Rozklovla jsem svým ukrákaným zobákem ošklivý zlý puchýř podebraného akné na tváři lidské společnosti. Vřed plný jedu, jehož jsoucnost si většina z nás nechce připustit, natož o něm hovořit, a to i v případě, že ho třeba mívá každodenně před očima.

Vím, že jitřím stále uvnitř hnisající rány obětí. Avšak snad tahle povídka vyplaví ven něco z nastřádaného hnisu ze zánětu lidských vztahů. Všechny v povídce vylíčené příhody byly spáchány na obětech v jednotlivostech přesně tak, jak je tu popsáno:

 

Skautská hra na šest

 

    „Chcípni, ty svině bolševická!“ Nenávistný řev deroucí se hned z několika ochraptěných pubertálních hrdel naráz prořízl odpolední ticho a vyplašil několik vrkajících hrdliček. „Kam ses schoval, ty hajzle! Vylez, my ti neublížíme... My si chceme s tebou jen pohrát!“  Výbuch jízlivého arogantního smíchu deroucího se z mladistvých, avšak již notně prokouřených plic pozdržel tlupu pronásledovatelů. „Jen se tě na něco zeptáme, slyšíš?!“ Ptačí křídla vyděšeně pleskala o vysoké betonové zdi v marné snaze ulétnout pryč. Přibližující se dusot několika klusajících párů těžkých bot mne přiměl ustoupit znovu do příšeří vedlejšího vchodu školy. Zpívala jsem ve sboru a trošku se zdržela na hodině hry na flétnu. Byla jsem sama. Sípot štvaného dechu pronásledované oběti a do opatrných tichých kročejů hrkající učení ve školní brašně jsem uslyšela právě ve chvíli, kdy jsem zvědavě vykukovala ven ze svého úkrytu. Prázdnou, sluncem rozpálenou ulicí tiše klusal spolužák, ohlížeje se každou chvíli přes rameno. Neviděl mě. Chtěla jsem na Filipa zavolat, ale něco, co se ve mne v tu chvíli vzpříčilo, mi v tom zabránilo a já nevydala ni hlásku.

 

    Trvalo to celé jen pár okamžiků: těsně před tím, než zpoza rohu vyskočila parta Filipových pronásledovatelů, se spolužák rozběhl přímo ke mně, tedy spíše k mému výklenku, hledaje spásu ve školní budově. Naše pohledy se střetly. Vytřeštěné modré oči štvaného člověka plné živočišného strachu překryl údiv. Nevím proč, netušíc, co se to v mém nitru odehrálo za divný posun a vynořilo za bezcitnost, ale já místo abych mu pomohla, snad ve slepém pudu vlastní sebezáchovy probuzeném ve mně důvěrně známým halekáním třídních frajerů rozvášněných lovem lidské kořisti, místo abych mu podala pomocnou ruku a vtáhla ho k sobě pod ochranu, jsem Filipa naopak vystrčila z výklenku, kde hledal úkryt před smečkou rozvášněných skautů.

 

    Tohle jinoch opravdu nečekal. A navíc ode mě. Zapotácel se ztráceje rovnováhu. Ten užaslý pohled jeho zoufalých pomněnkových očí mě bude nadosmrti pronásledovat ve výčitkách hryzajících znovu a znovu moje svědomí. Padl naznak zpět na ulici. Školní batoh plný těžkých knih, učil se toho času zrovna na fyzikální olympiádu, ho převážil a stáhl k zemi. „Támhle je ten bastard rudej!“ Slintavě vřískal pisklavým hláskem Tomášek, osobní sluha a poskok všemi uznávaného třídního vůdce, protekčního Honzíka. Filip se pokusil ještě jednou o útěk. Marně. Batoh se svezl z ramen. Klopýtal. Nadběhli mu, surově jím smýkli po asfaltu a přišlápli ho na zem.

 

    A on v přívalech deště ponižujících nadávek a ran pršících ze všech stran stále zpříma hleděl skrze své šikanující mučitele do mých černých očí: Proč jsi to udělala? PROČ?

 

    Bylo to, jako když oddíl Hitlerjugend ukopává žida. Jenže narozdíl od poškrábaného praskajícího černobílého dokumentárního filmu, tahle scéna se odehrávala v barvách, přede mnou, tady a teď. Nadějný výkvět svobodné a demokratické mládeže, snad by se dal nazvat dle jejího novodobého morálního vzoru Haveljugend, lynčoval mladého kluka označkovaného jako komunistu, tedy v jejich slovníku psance a vyvrhele bez jakýchkoliv lidských práv, kterými se všichni tolik pořád ohánějí. Kdysi, ještě za vlády církve svaté, se pořádávaly štvanice na kacíře. Kacíř byl ten, kdo vlastnil knihy a četl je. A knih měl přeci Filip u sebe plný batoh. Holky se dívaly z povzdálí. Nevadila jim ta odpornost, ba právě naopak. Vybíraly si mezi šikanujícími ty nejodvážnější a nejschopnější, se kterými se pak budou milovat a s nimiž v budoucnu zplodí potomky. Imponovala jim urostlá těla známých a všeobecně v místě bydliště i ve škole oblíbených kluků. Svalstvo na pažích vlnící se při každém úderu jejich pěstí, při každém výkopu jejich fotbalem vytrénovaných nohou. Skautské uniformy tak trošku svými vojenskými odznaky připomínaly scénu z nějaké té Američany osvobozované země, co je občas vidět ve zprávách v televizi.

 

    „Prosím, ty knížky mám vypůjčené. Neničte je... Prosím.“ Filipovy štíhlé dlouhé paže se snažily uchránit knihy, které mu jeho mučitelé za všeobecného posměchu vysypali z batohu. „Co to čteš, ty rudej šprte?“ Ptali se pohrdavě. „Nesnáším matiku!“ Rozevřená kniha s názvem: „Integrální počet pro začátečníky“ padla do prachu u jejich nohou. „Jo tak vypůjčený, vod tvýho estébáckýho fotra, co?“ Kopanec zezadu do ledvin byl tak silný, že mu v heknutí vyhrkly slzy. „Ne, přísahám, jsou to knihy o fyzice, musím je vrátit nepoškozené, nejsou moje...“ „Hele, nelži, tady je něco ruskýho... bolševickýho, tfuj!“ Třetí díl Teoretické fyziky sepsaný kolektivem uznávaných sovětských vědců se rázem změnil v kopací míč. „Ne! To přece nemůžete.“ „Zůstaň ležet pse!“ Okřikl ho oddíl skautů. „My můžeme všechno, protože bolšáni nejsou lidi. Pro takový zrůdy jako jseš ty neplatí žádný lidský práva! Rozumněls?“ Zasykl jejich vůdce: „A štěkej, jestli chceš, abys dostal zpět ty svý učený knihy! Za každou nám tu hezky zaštěkáš!“ Ostatní se přidávali: „Pros pány o milost!“ Filip skrze poslušný štěkot a pokorné psí prošení se snažil zachránit rozházené a pomačkané knihy, které obsahovaly tolik vědění a zajímavých výsledků mravenčí lidské práce získávané po mnoho generací. Lezl po kolenou, sbíraje je potrhané z prachu a špíny cesty u nohou svých pronásledovatelů. Láskyplně knihám narovnával pomačkané a pošpiněné listy. Nevšiml si, k čemu se jeho trýznitelé chystají. A stále hleděl na mě. 

 

    Nakonec všichni ti s hnědým šátkem přes krk, kteří ho obstoupili, stojíce kol dokola v od maminek nažehlených uniformách, vytáhli z poklopců své sotva ochlupené pýchy mužství a proudy teplé moči dopadající na jeho šaty i holou kůži mu názorně ukazovaly a připomínaly jejich občanskou nadřazenost. „To by stačilo, jdeme.“ Řekl do zvuku zapínaného zipu u kalhot člen oddílové skautské rady a odkráčel vítězně pryč špalírem z povzdálí obdivně přihlížejících dívek, následován poslušnými členy svého oddílu.

 

    Pomalu jsem vystoupila z výklenku. Bylo po všem. Nikde nikdo. Filip se sbíral ze země a snažil se třesoucíma se rukama nacpat své poničené knihy zpátky do batohu. Po tváři a ze rtů mu tekla jeho krev. Po zádech a rukou jejich žlutá páchnoucí moč. „Nech mě na pokoji! Slyšíš!“ Vykřikl na mě. „Běž pryč!“ Tak nejhlubším zoufalstvím a bezmocným ponížením ochraptělý přeskakující a vzlyky zajíkající se hlas jsem do té doby, ani nikdy poté, neslyšela. Chtěla jsem mu pomoct, napravit tak tu spáchanou neodpustitelnou křivdu, ale utíkal přede mnou, protože já jsem se rovněž podílela na jeho pohaně. Styděl se za své poskvrněné tělo, i když neměl zač se stydět, naopak, on sám byl nevinen a obětí zločinu.

 

    Ve škole předstoupil Honzík sebejistě před tabuli. „Myslím, že měl mít referát Filip.“ Řekl učitel: „Pokud mne paměť neklame. No tak, proč nic neříkáš?“ Filip váhavě vstával z lavice. Dobře věděl, že i kdyby vykřičel pravdu, jak mu včera sebrali jeho přípravu, a navíc co mu provedli... kdo by mu uvěřil? Co znamená slovo všeobecně neoblíbeného kluka v ústraní proti celému tvrdému jádru skautského oddílu tvořeného protekčními oblíbenci? Za učitelovými zády mu naznačená rána pěstí zespoda na čelist jasně a názorně ukazovala, co bude následovat, když jen cekne. „Velmi jsi mě zklamal Filipe. Znamenám si.“ Řekl učitel do ticha. „A ty spusť Honzíku.“ Otočila jsem se na svojí spolužačku: „To byl přeci Filipův referát. Včera mu ho vzali.“ „Kdo ví, jak to bylo, třeba ne...“ Odpověděla lehkomyslně. „Podívej, vždyť ten frajer to po Filipovi neumí ani přečíst. Ty věty, co čte, je jasně Filipův sloh. Ani se nenamáhal nic z těch řádek přepsat, jen se pod jeho práci podepsal, a sklidí úspěch, velkou jedničku a pochvalu, zatímco Filip, oběť jejich křivdy a loupeže to navíc odskáče nedostatečnou.“ Spolužačka mávla rukou, jakoby odháněla sama před sebou nepříjemnou vzpomínku. „To máš fuk.“ Řekla. „Drž se starý a osvědčený rady a neřeš, co se tě netýká.“

 

    „Dej sem ruku a zavři oči. Nebuď srab a neboj se, nic se ti nestane, neublížíme ti...“ „Nejsem,“ než stačil doříct, rozpálená cigareta zasyčela na živé tkáni hřbetu Filipovy ruky. Jizva po spálenině mu bude nadosmrti připomínat, že tehdy na těch školních záchodech, kde si ho vyhmátli, nebyl srab a byl poslušný...

 

    „Milane,“ řekl o přestávce svému jedinému příteli Filip: „Za školou si to mám dnes vyřídit s Miloškem z Honzíkovy party. Půjdeš se mnou? Samotného by mě hned všichni zbili. Když tam budeš ty, nevrhnou se na mě všichni naráz.“ „A troufáš si na to?“ „Jasně. Co taky můžu jinýho?“ Povzdechl Filip. „Už jen pro to, že Miloška na mě poštvává jeho otec, protože mu kdysi můj táta výslovně odmítl dělat ručitele při jeho žádosti o vstup do komunistické strany. Přímo o něm na komunistické schůzi řekl, že takové prospěchářské vypasené svini pomáhat nikdy nebude, naopak před takovými, jako je on, důsledně všechny varuje. „Tak pojď.“ Řekl Milan nezúčastněně a vykročil. 

 

    Stáli proti sobě. Filip mírně přitloustlého a dost přidrzlého Miloška převyšoval více než o hlavu. A navíc Filipovo šlachovité tělo, uvyklé drsné plískanici provázející ho po celý jeho tragický život, bylo již od pohledu odolnější a silnější. Ostatní postávali opodál. Honzík se začal bavit s Milanem. Jakoby přátelsky, avšak lišácky obezřetně oťukávaje lákal Milana na svou stranu a do skautského oddílu. Milan jeho nabídky přehlížel, ale pokračoval v nezávazném hovoru. Milošek syčel: „Můj táta kvůli vám rudejm zrůdám nesměl studovat!“ Filip mu pohlédl zpříma do očí: „Tak nám tedy pověz, Milošku, kde tvůj tatínek získal ten právnický titul, když, jak říkáš, nesměl studovat, no?“ Po pár minutách, Filip již měl Miloškovu kapitulaci na dosah ruky, když tu se v Miloškových těkajících uhýbavých prasečích očkách zablýsklo, vytáhnuv hlen až z krku mu vší silou plivnul svůj chrchel na košili. Tohle Filip opravdu nečekal. Napěněný flusanec od Miloška se vpíjel do jemné látky Filipovy nové béžové košile a pálil na kůži víc než jedovatá kyselina. Filip pustiv svého soka, nevěda co dělat, stál tam najednou jako opařený a mlčky třeštil oči na ten stékající krční hlen. Bylo po zápase. 

 

    Filip seděl nyní ve stejné lavici, ale v úplně jiné škole. Pořád dokola pročítal zadání příkladů vyššího kola fyzikální olympiády, snaže se pochopit tu rozpíjející se změť písmen a číslic přikrytých co chvíli šedým závojem jakési dotírající mlhy. Pálil ho na ruce mokvající puchýř po zákeřně típnutém cigáru. A stejně tak mokvalo jeho srdce bezmocnou nenávistí nad těmi zvířecími zrůdami visícími na školní skautské nástěnce cti. Nemohl se soustředit. Vzpomínka na vzorec v knížce v batohu dole u jeho nohou doposud páchla močí dominantních nadřazených samců. Co se mu podařilo křečovitými tahy v poslední čtvrthodině načmárat na papír, bylo všechno, co dokázal vypočítat. Přesto, že znal v podstatě odpovědi na všechny otázky, nedokázal se přinutit přemýšlet, natožpak psát. Byl napjatý jako struna těsně před přetržením. Jako tětiva luku bez založeného šípu. Život ubíhající pod rukama naprázdno a v bezmocném zoufalství.

 

    Další příhoda v nekončícím řetězu ústrků se odehrála těsně před prázdninami: Tělocvikář všechny kluky bez výjimky po povinném fotbale nahnal do sprch. Frajeři chvíli blbli s násadou od smetáku, navzájem se pošťuchovali, a pak se zaměřili na mlčenlivého Martina. Kluka docela dobře rostlého, podsaditého a svalnatého, však nemluvného a nechajícího si všechno líbit. Byl dalším, a mnohem víc oblíbeným cílem jejich šikany, než Filip, který si je dokázal po většinu času udržet od těla. „Že vás to baví kluci..“ Pokusil se zastat Martina. „Hele ty drž hubu jo?!“ Obstoupili ho nahého tři naráz. Čtvrtý stál u dveří a hlídal. „Jak si vůbec dovoluješ bez povolení mluvit k nám skautům, ty zasranej komoušskej šprte?“ Zasykl mu Honzík do tváře stoje těsně před ním. „A vůbec, podívej se na sebe ty rachitický kuře, i toho ptáka máš nemožně malýho..!“ Filip o krok ustoupil podotknuvše: „To víš, ve sprchách se zvětšuje a staví jen teploušům.“ Připomněl všem tak důvěrně známou příhodu ze zimního lyžáku, kde Tomášek poslušně nastavil na Honzíkův nesmlouvavý příkaz zadek, aby vůdce skautského oddílu vyzkoušel, jaký je to asi prcat ženskou. „Jsem nadrbanej jak hokejista. Potřebuju vystříkat!“ řval tehdy Honzík na celý pokoj: „tady Tom mi bude dělat kundičku mrdavou. Viď Tomáši?“ Všichni se rozesmáli při vzpomínce, jak Tomášek poslušně poklekl jak fena, a roztáhnuvše půlky k údivu všech přítomných nechal na sobě klidně vybíjet Honzíkovy chtíče. Zrovna ve chvíli, když mu jeho vůdce uvolňující si varlata od své více než týdenní nadrženosti slastně cákal na záda a mezi hýždě, vkročil do pokoje oddílový vedoucí na kontrolu, zda-li nemají kluci pod pyžamem navlečené přespříliš těsné slipy.

 

    Honzík zuřil, anžto Filip proti němu dokázal, byť jen na malou chvíli, obrátit posměch větší části třídy. Zrovna když se vracely všechny holky z Áčka, Béčka i Céčka z volejbalu do šaten, Filipa vyhodili nahého ze sprch, mstíce se za tu vtipnou připomínku kolektivní potupy jejich třídního vůdce, a drželi mu kliku u dveří, aby nemohl dovnitř. Ten slepičí posměch od desítek holek musel být pro něj nesnesitelný. Přišla jsem sice trošku pozdě, ale přece. „Na Filipe, obleč se.“ Svléknouc si tričko, jsem mu ho podávala. Sice jsem pod ním nic moc, tedy vlastně vůbec nic krom svého těla neměla, ale chtěla jsem tak odčinit alespoň kousíček své nechtěné zrady, která ho tenkrát tak ranila. Nadržené pohledy zevlujících kluků sršely živočišnými chtíči, ale mě v tu chvíli vadily mnohem méně, než nesnesitelně a nejen po bezesných nocích stále pálící a užírající vzpomínka na Filipovo ponížení. Nasoukal se mlčky do mého trička. „Co to tady provádíte?“ Obě dvě tělocvikářky, stará vysoká kostra a mladá prsatá rachejtle byly v mžiku u nás dvou: „To snad není možný tohleto!“ Byli jsme oba topeni v přívalech bouří holčičího smíchu. Zmítáni uprostřed lidského víru, nad nímž se nesl jako zvířená bílá pěna káravý vřískot dvou tělocvikářek, které se nemohly navzájem dohodnout, jak nás v tomto spoře oblečeném stavu odvléct do ředitelny k přijetí kárného opatření v souladu se školním řádem visícím opodál na zdi.

 

    „Havranko počkej!“ Filip mě zastavil na chodbě: „Slepil jsem ti tu Zemanskou tvrz z toho starého Ábíčka, co se ti tak líbila.“ „Já myslela, že ti jí tehdy rozšlapali, když jsi jí přinesl poprvé ukázat do školy.“ „Tuhle ne. Ofotil jsem tu vystřihovánku víckrát. Pro všechny případy. Na je tvoje, tolik jsi si jí přála. Ber Dituš, je za tu čelenku, cos mi uháčkovala, aby mi nepadaly při čtení vlasy do očí.“ „Chtěla bych ti pomoct, ale nevím jak…“  „Ty nevíš..?“ „Měl by sis najít holku. Pak by ti třeba dali pokoj.“ „To jsi neměla říkat Dito.“ „Proč? Je to pravda.“ Opravdu jsem tuto a ani podobnou větu nikdy neměla Filipovi říct. „Proč?“ Vykřikl najednou Filip. „Tak poslouchej proč: Ten den, kdy jsem si poprvé v životě šáhnul na dívčí ňadro a vrátil se o pouhé tři hodiny později domů, mě matka zkopala v hysterickým záchvatu. Otec si jí stěžoval, že jsem mu nepomohl vyložit auto. Prý na mě musí čekat, furt se někde toulám, a že jeho problémy jsou jen kvůli mně. Od té doby, kdy je na svém manželovi chorobně závislá a bojí se, aby jí jako jalovou krávu nezavrhl, protože nemůže mít další děti. O druhé dítě totiž přišla v pátém měsíci a byla ráda, že přežila sama, když jí to v břichu prasklo. Táta, co ho po listopadovém převratu obratem vyhodili z projektového oddělení továrny, kterou pak vytunelovali otcové a příbuzní těch všemi tolik velebených zrůd, co nás tu šikanují, je od té doby úplně mimo. Řvali na něj, že je estébáckej vrah. Vždyť on nezabije ani králíka. Ten, který pokaždé o sobotách v akci „Z“ budoval vodovod a stavěl dětskou školku se sámoškou, co jí teď nedávno zprivatizovali, a vedl požárníka. Obyčejný příslušník štábu praporu lidových milicí, poctivý a pracovitý komunista z přesvědčení a hlavně vývojový inženýr, co žil svojí prací pro fabriku i pro stát. Málem se z těch všech hrůz a nezaměstnanosti, co se na něj sypaly, zbláznil: Musel se v bezmoci dívat, jak manažeři s modrýma ptákama rozkradli celý fungující podnik, který vlastníma rukama po dlouhá léta pomáhal budovat. Tu továrnu, co měl jako člen Lidových milic právě před takovými rabujícími zločinci bránit se zbraní v ruce, ale byli zrazeni svým vedením a odzbrojeni davem cinkajícím klíči. Vystaveni posměchu hord toužících po svobodném konzumu a snících i naplňujících své sny o tom, jak bezpracně zbohatnou z plodů cizí práce a budou si jen užívat. A co neproměnila dozorčí rada za vily a mercedesy a neprohýřila v bordelech s děvkama, nebo neuklidila do švýcar, to drancovali místní kšeftaři a cikáni, co jako termiti všekazi rozebrali a směnili všechno - barevné kovy vyrvané z elektromotorů a transformátorů přes kladivy roztlučené radiátory ústředního topení až  po poslední železný šroub, za pivo a  kuřivo. Miloškův otec se mstil, a nejen on. Poštvali na otce finanční úřad, oflastrovali pokutou. Vylustrovali. Exekutor nám vyhrožoval…“ Filip mi v tu chvíli připomínal roztřesený zoufalý nahý raneček těžce poraněného života utopeného v moři křivd.

 

    „Nikdy nás nenechají na pokoji. Vždyť ten šikan, co se naučili jako malí skauti, zhusta a beze zbytku v dospělosti využijí, až si je jejich otcové dosadí na manažerská místa v rodinných firmách a úřadech. Víš, Dito, pořád jen dřu na včelách tátovi, já nepíchám o víkendech holky, mě píchaj jen ty tátovy včely.“ „Proč když tě mlátí ve třídě, jezdíš i na ty jejich trapný a prokletý tábory?“ Namítla jsem. „Protože přes prázdniny doma je to ještě mnohem horší. A na brigádu mě vezmou až od patnácti.“ Co na to říct? Filip mi vyprávěl dál o tom, jak se zamiloval do jakési dívky na tom táboře. Donesl jí překrásnou zlatohlavou lilii osvěženou v letní studánce, se stonkem opleteným listy osladiče. Našel jí čerstvě ulomenou v trávě. Čekal, že ho políbí, jak to dívky dělávají, když dostanou dárek. Měla radost. Filipovi plesalo srdce nad smějící se dívkou. Do té doby, než mu jí po chvíli naschvál odvedl jeden z těch frajerů s hnědým šátkem. Ta dívka jím byla tak zaujata, že si ani nevšimla, jak v obratu květem zavadila o hranu stolu a ulomila ho.

 

    Nemám ráda spaní ve stanech. Probudila jsem se před úsvitem celá rozlámaná a dožraná od komárů. Šla se trošku protáhnout ven. Filip si mě kupodivu hned našel a odvedl opodál na opuštěnou louku. Rozdělal zručně oheň v dávno vyhaslém ohništi. Odkudsi vytáhl pánev, sýr a ráno sbíraná ještě teplá vajíčka. Za chvíli pod mým nosem neodolatelně voněly topinky s česnekem a sýrem sypané opodál u potoka nařezanou pažitkou a já usrkávala vonící čaj z čerstvě nasbíraných bylin. “Promiň tohle je jen obyčejný eidam,“ omlouval se zbytečně, „o ten drahý Francouzský sýr jsem přišel.“ Vím. Zatímco on drhnul lodě od bahna, Honzíkova vůdčí parta ověšená holkama, si u ohně nacpávala plné chřtány Filipova sýra. Zásoby musel totiž odevzdat hned první den tábora. Vysypali mu batoh. Prý že se každý správný skaut dělí s bratry. Spolu s vedoucíma se všichni starší skauti ožrali pivem jak prasata hned první noc. K ránu se jejich dovádění všeobecně zvrhlo. „Chtěl jsem za tebou jít už včera večer, ale chytli mě a musel jsem jim pro radost před nimi u jejich táboráku dělat kliky.“ Svítá. Nááástup na roozcvičku!

 

    „Akce Vosa! Utahování opasků vyhlášené vládou. Tak cvičte!“ šikanovací povely velitelů družstev na pochodu. Filip něco namítá. Vedoucí tábora ho vleče před své skauty. „Já kvůli tobě musel na vojně sbírat svou vlastní krev do ešáku, ty smrade komunistická... Tak neser!“  „Jakou vojnu jste si navzájem udělali, takovou jste měli, nikde ve vojenských řádech nebylo psáno že...“ „Drž už tu svou nevymáchanou hubu!“ Přistupuji k vedoucímu: „Tohle je smíšený tábor, tady nemáte právo s námi takhle zacházet!“ Ohrazuji se. „Di si po svejch holčičko a nepleť se do toho, to je chlapská záležitost!“ Odsekává mi hnědošátkovec. „Ženský na skautským táboře beztak nemaj co pohledávat!“ Trvám na svém: „Tohle není ryze skautský, ale podnikový tábor! A doufám, pakliže ženami a dívkami vy skauti tak opovrhujete, tak že všechny vymizí z vašich životů a skauti vymřou v první generaci, a nebudou dál svou přítomností obtěžovat náš svět.“ Najednou je ticho. „Tebe si budu pamatovat!“ Zasykne skautský vedoucí: „To klidně můžete. My, ač jsme mladí, víme, kde jste před léty přišli, tedy spíš komu jste ukradli všechnu tu táborovou výbavu, stany, klubovnu a jak provádíte „dobrovolný“ nábor na školách.“ „Vždyť kdo z normálních rozumných rodičů by do té vaší skautské sekty opravdu dobrovolně poslal své dítě, když potom, co jste ty naivní kluky nalákali na dobrodružství v přírodě u táboráku, jeden z vašich vedoucích do nich tluče zvrácenou a zkostnatělou ideologii přibarvenou osobními komplexy a záští, druhý nalévá lži co známe z televize a třetí bobříka víry v trojjediného boha, co si zasebevraždil na kříži svou nesmrtelnou třetinu a tak pořád dokola.“

 

    „Pojď sem Filipe.“ Chytám ho zezadu za přezku a otáčím si ho tváří k sobě. „A povol si už konečně ten šíleně utažený opasek.“ „Proč? Mě to nevadí.“ Směje se a ještě víc se rukama stahuje v pase, vypínaje svůj hrudník a zastrkávaje břicho. Otáčí se kolem dokola. Musím se přiznat, že tak krásný mužský zadek jsem ještě neviděla. Chytám ho kol pasu a naše dlaně se setkávají. Pod tenkou přilehlou látkou se mým černým očím s doširoka rozšířenými zřítelnicemi jasně rýsuje ve všech svých tak pro dívky přitažlivých podrobnostech vzrušující pružné a hbité tělo dospívajícího jinocha. Náhlý příval vzrušení mnou projíždí jako blesk. Ale pulzující a tepavý výboj elektřiny vám za těch několik dlouhých vteřin nepromáčí skrz naskrz kalhotky, že...

 

   „Ty máš kluka už od dětství Dito.“ Filipovo teskné podotknutí mi zní jako výčitka. „Všechny někoho mají, ale to neznamená, že s ním chodí, spí a že je to na trvalo víš?“ Klopím oči. „Pohlídej mi prosím oblečení, než se vykoupu.“ Přes tenkou látku tepláků bylo jasně vidět, když potají přivoněl k mým šatům, že mu vůbec nejsem lhostejná.

 

    Viki a Eva s kytarou ruku v ruce randí uprostřed kvítí na prosluněné mezi za táborem. Filip se na ně smutně pousmál a podoben mravenci táhl dál sám tu obrovskou těžkou suchou větev. Ti dva byli příliš společensky hýčkaní a oblíbení, a proto nemohli cítit soucit s někým takovým, jako byl Filip. Neviděli nic z toho, co vytvářelo tu bezbřehou propast oddělující jejich světy. Svět úspěšných oblíbenců a svět zavržených ocejchovaných odstrčenců. Nebo nechtěli vidět, protože jim neustále dokola všichni opakovali, že šikan už není, že to byl jen takzvaný bolševický přežitek, nemající ve svobodné a demokratické společnosti místo?

 

    Pršelo už několik dní. Všechno bylo skrz naskrz promáčené. Aby mohli uvařit oběd pro celý tábor, Filip sám neznámo odkud natahal proschlé dříví a rozdělal oheň. Nikdo mu neřekl ani dík. Naopak. Nenáviděli ho o to více. Jako jediný jim přinesl oheň. Prométheus. A jako Prométheovi mu každý den supi s hnědými ošátkovanými krky rvali játra, hodujíce na  těle dobrosrdečného tažného koně padajícího vysílením. 

 

    „Co se s ním zahazuješ Dito?“ Slyším ze všech stran. „To nevíš, že si honí péro, prase nechutný bolševický? I před holkama, dobytek komunistickej!“ Nechápala jsem, jak jen může ten kluk pořád snášet ty ustavičné ústrky a tiché ponižování. Nejvíc mě překvapilo, že se s hnusem od Filipa odvrací i ti, kdo ví, že to všechno je jen pouhopouhá zesměšňující a účelová lež. Odvracejí se proto, že společnost říká, že je slušné a správné se takto označkovaných jedinců stranit, a naopak se ke všeobecné šikaně tu a tam přidat. „Je to bolševická svině, hajzl milicionářskej, estébáckej udavač, nemožný pako vylízaný dotěrný, šprt co sežral všechnu chytrost…“ Utínám další z výbuchů kolektivního vzteku: „Je tím, kým jste ho vy sami stvořili, a kam jste si ho kolektivně zařadili. Všichni pořád jako kdysi jen nadáte na komunisty. Ti můžou ve vašem výkladu snad za všechno. Jako dřív například židé. Tvrzení, že prý kvůli nim nebývaly dříve rohlíky ani toaletní papír, je základem vaší legendární mytologie... Ale když nyní někdo přijde o práci a tím i o obživu, že je naše vlast podtunelovaná jak Ostravská černouhelná pánev a že nám Čechům tu zhola nic nepatří, to je všechno správné a zcela v pohodě... Někdo věří v pozemské království kristovo, někdo v tvrzení, že neobřezaní jsou nečistí, jiný zas, že nejvyšší stadium vývoje společenské organizace živé hmoty ve vesmíru je tržní kapitalizmus s jeho nejvyšší a jedinou ideou maximalizace peněžního zisku jednotlivce. Já nevěřím v nic. Spoléhám na konečné vítězství rozumu a logiky. víra je nanic. Je to droga falše.“

 

   „Děláš si zbytečně zlo Dito.“ Řekl mi poté Filip. „Nemá to smysl.“ „Ještě mi vynadej, že jsem se tě zastala. Já tě nechápu…“ Víš Dito, šikan je vlastnost popsaná přírodovědci u většiny kolektivně žijících savců. Jsem pro svou odlišnost psanec společnosti, vzatý na milost, jehož údělem je se nadržený a nepolíbený koukat, jak alfa samci páří před jeho očima říjící samice, užívajíce si všech slastí života na výsluní. Já si ho můžu vystříkat tak akorát do mušle, ale nikoliv do horké a živé holčičí, ale jen a pouze do té porcelánové na místních záchodech. A i mezi dívkami bují šikan. Jen bývá méně vidět, protože je víc psychický.“

 

    Jeden z dalších šikanovaných si o pár dní poté pokusil podřezat žíly. Přistihl ho oddílový vedoucí. Vytáhl zoufalého sebevraha ze stanu za nohy. (Do toho sluncem rozpáleného stanu ho v letním horku předtím sám nechal zavřít za trest.) Ten kluk měl spacák celý nasáklý krví. Někteří se smáli, jiní ho zavrhovali, všichni se štítili. Nikdo nelitoval. Po první vlně emocí byli najednou všichni vedoucí tak neobvykle pozorní a starostliví. Dostali totiž strach. Rodiče, kteří si pro svého syna ještě téhož večera přijeli, se ptali na šikanu. Skautský vedoucí je zprvu odbyl předstíraným posměchem a nařčením z pomluv jeho skvělého a úspěšného vzorného skautského oddílu, elity tábora. Poté však takříkajíc na plnou hubu řekl: „Klučičí kočkování a přirozená soutěživost je krásná a zdravá příprava vynikajících jedinců na manažerské povolání. V těchto hrách se nacházejí budoucí vůdcové, kteří si dále tříbí své schopnosti a prohlubují dovednosti vést kolektiv po všech stránkách slabších, tedy méně úspěšných jedinců, proto podřízených. Učí se dávat příkazy i vyžadovat a kontrolovat jejich důsledné plnění. A tak je to správné!“  Bylo mi zle, když jsem ten proslov hlavního skautského vedoucího slyšela vyprávět přímo od rodičů toho nebožáka.

 

Epilog:

 

Je mi líto, že to všechno, co Vás nejvíce v této povídce štve a uráží, co mnozí nyní ve vzteku nazývají „lživou propagandou“ a čemu po přečtení tvrdošíjně odmítáte věřit, natožpak otevřít oči a vidět kolem sebe, jsem si nevymyslela, nýbrž složila ze střípků opravdu prožitých příhod tří kluků z mého okolí.

 


řikala jsem si že sem nemá cenu už nic psát, chtěla jsem ten blábol aspoň dočíst, ale sorry dost jsi mě naštvala..tohle může napsat fakt jenom člověk plnej předsudků.

Claudie1: umění milovat je super..

Havranka5
02. 01. 2006
Dát tip
NW: Komunismus je zločinné hnutí, tvrdí to zákon. H5: Toť vskutku perla demagogie. Zákon též nedávno tvrdil, že kdo nevěří v pána ježíše, patří na hranici, nejlépe navršené z přírodovědných knih, mnohdy vlastnoručně napsaných. Další propagandistické bláboly, které hlásáte ve své kritice, jsou korelací k objektivní skutečnosti přibližně na úrovni písma svatého (bible i třídně ideologická zášť zvláště k pokrokovým hnutím a společenskému pokroku vůbec, zavilý konzervatizmus, schvalování a krytí zločinů kapitalizmu a feudalizmu i slepá poslušnost a potlačení svobodného myšlení ostatně nedílně patří a od počátku patřilo do ideové náplně skautského hnutí, viz výroky jeho imperialisticko militantního zakladatele z Anglie) A lidi jako vy byli vždy mezi prvními, kdo snášeli otýpky obhajujíce se tím, že to nařizuje zákon.

Havranka5: Napsal jsem "Komunismus je zločinné hnutí,..něco něco něco... Propagovat tedy zrušení této strany "dekomunizačním" tričkem je imho pozitivní věc." Nepsal jsem nic o nošení otýpek, jen o vyjádření názoru. Jediný, kdo tu nosí otýpky jsi ty. Po přečtení tvé povídky bych si stále mohl myslet, že opravdu chceš jen ukázat na problém šikany a pár incidentů. Ale tvé komentáře typu "lidi jako vy..." ve mě vzbuzují dojem, že tu vedeš nějakou třídní válku proti skautům. Proti hnutí, jehož současnou podobu zcela jistě vůbec neznáš, protože pak bys s ním nemohla spojovat slova jako "třídně ideologická zášť", "zavilý konzervatizmus", "slepá poslušnost a potlačení svobodného myšlení". Mrzí mě, že může mít skauting i takovou "image". Ale na druhou stranu je to jen naše chyba, že je málo vidět co a jak děláme.

Všechno podstatné snad již bylo řečeno. Takže jen pár postřehů: Komunismus je zločinné hnutí, tvrdí to zákon. Komunismus stál život více lidí než jakákoli jiná ideologie. Komunistický režim u nás způsobil nenapravitelné škody. A KSČM se od KSČ nikdy jasně nevymezila. Propagovat tedy zrušení této strany "dekomunizačním" tričkem je imho pozitivní věc. Mladší skauti se nazývají vlčata díky symbolickému rámci převzatému z Knihy džunglí R. Kipoinga. Charaktery z této knihy jsou pro děti snadno pochopitelné vzory. Žádný alfa samce bych do toho netahal... Jsem skaut a šikanoval mě bohatý synek komunisty, co dokázal pěkně převléknout kabát po revoluci. Propagandistické bláboly kvůli tomu nepíšu... Možná bys měla zkusit dát svoje děti do skauta. Třeba z nich nevyrostou tak zahořklí ignoranti jako jsi ty, Havranko.

Ostrich
28. 12. 2005
Dát tip
Havranko, Havranko... Takové nevědomosti ! Tak málo přemýšlení! A přitom tak hodně energie! Kolik že ti je? Aha, máš na to věkem právo. Jsou mladí rozhněvaní muži a ženy, kteří dělají revoluci, protože si myslí, že to je jediná cesta k lepším zítřkům. Většinou za nimi zůstávají hlavně zbořeniště. A pak jsou tvůrci, kteří pátrají, proč je svět takový, jaký je - a pokud nezůstanou stát v půli cesty zaslepení vlastní ješitností, dojdou k poznání, jak je všechno složité a provázané a jak dobro se všude buduje malými soustředěnými krůčky, stejně jako postupovala evoluce, ukrajujíc další a další díl Země ve prospěch života. A takoví se dívají na svět s pokorou - a zůstává za nimi dílo a leckdy dokážou doopravdy bojovat proti zlu. Tohle, cos napsala, není dílo - to je výkřik "zabili jste mi strejčka, tak tady máte přes držku", ale bez té Haškovy nadhledové ironie. Mimochodem ke komunismu: právě komunismus a předtím nacismus a předtím nacionalismus (jak pustíš džina z láhve, chytíš ho jen těžko), což byly všechno kolektivistické ideologie, také zničily mnohé jemné předivo ve společnosti, které by takovéhle praktiky bylo schopno buď předem znemožnit, nebo rychle odhalit. Šikana se vyskytuje v jistým způsobem organizovaných kolektivech vždy a všude na světě, dokonce nezávisle na "úrovni" lidí - viz slavný Zimbardův pokus. Aby se jí nedala šance, to je poměrně obtížná úloha, šikana byla v Pionýru, Hitlerjugend a bude ve Skautu, bude v podnikových kolektivech a kdekoliv, kde k tomu jsou podmínky. Je strašná spousta fenoménů, které nejdou řešit nějakým všeobecným jednotným rázným jednoduchým způsobem, protože jde o velmi komplexní záležitosti... Dobrý vedoucí, učitel nebo dokonce i manažer o takových věcech ví a dokáže reagovat na situaci tak, aby vzniku a eskalaci násilí zabránil. Ale takových lidí je u nás málo - právě i kvůli tomu, že tady bylo tolik desetiletí nenormální a nemorální společnosti. Víš o tom něco? Prosím, snaž se svět pochopit, než začneš sít vítr - v bouři totiž vždycky trpí nejvíc ti nejslabší, ti, kteří nic nezavinili, ti, kterých je ti líto. Ti silní - jako jsi ty - trestu za svou zbloudilost obvykle uniknou (jako komunističtí a přdtím nacističtí a nacionalističtí novináři, váleční mediální štváči) a zkazí život mnoha lidem kolem. Šikana se dá odvrátit - třeba pozorností. Rodiče, kteří pošlou děti na tábor vedený neschopnými vedoucími, jsou špatní rodiče. A rodiče, kteří namísto aby se doopravdy běžnou právní cestou bránili (a ochránili tak nejen své, ale i další děti před šikanou), jen tak někde vyprávějí, že to je někde takhle špatné, jsou bohužel slabí lidé - potřebují pomoci. Tvoje ukřivděná generalizace je špatná pomoc a vede k špatným koncům. Čti, přečti si třeba Koukolíka, přečti si o tom Zimbardovi - a nesej proboha vítr nálepkování a kolektivní nenávisti, bouří už bylo dost !

JeanJoche
28. 10. 2005
Dát tip
Text: Musím souhlasit s Mrakulou... Styl, kterým je tato povídka napsána, je úžasný, naprosto geniální. Zaslouží si tip jak Brno. Nechápu ony negativní reakce - vždycky se najde skupina lidí, která se bude chovat hnusně. Tak tomu bylo, je a bude. Ty jsi na to zkrátka jenom poukázala... * Rád si od Tebe zase někdy něco přečtu.

BRAVO. Vždyť tady mluví čistým způsobem samo Nevědomí! Tak jako v pohádce, pornografii či nejvyšší poezii. To Nevědomí ví víc, než sama autorka žijící v zajetí biologismu. Tohle je klíčová pasáž: "Tomášek poslušně nastavil na Honzíkův nesmlouvavý příkaz zadek, aby vůdce skautského oddílu vyzkoušel, jaký je to asi prcat ženskou. „Jsem nadrbanej jak hokejista. Potřebuju vystříkat!“ řval tehdy Honzík na celý pokoj: „tady Tom mi bude dělat kundičku mrdavou. Viď Tomáši?“ Všichni se rozesmáli při vzpomínce, jak Tomášek poslušně poklekl jak fena, a roztáhnuvše půlky k údivu všech přítomných nechal na sobě klidně vybíjet Honzíkovy chtíče. Zrovna ve chvíli, když mu jeho vůdce uvolňující si varlata od své více než týdenní nadrženosti slastně cákal na záda a mezi hýždě, vkročil do pokoje oddílový vedoucí na kontrolu, zda-li nemají kluci pod pyžamem navlečené přespříliš těsné slipy." Tam leží klíč.

A propos, ztopořil se vám penis při čtení této povídky?

Jestli ti, Havranko, někdo ublížil nebo naopak ty jsi se někdy přidala ke stádu a ublížila někomu, je mi to opravdu moc líto, ale ukazovat zdětinštělým prstíčkem a křičet: "Vy jste ti bakaní" není řešením. Už jsi na to moc veliká. Nikdo nepopírá, že k šikaně dochází, jen ti říkají, že ta "povídka" je špatně napsaná a s tím se smiř.

Feanor
25. 08. 2005
Dát tip
SIC TRANSIT GLORIA MUNDI a stovka dalších věcí se líhne v mé hlavě, když dopadnou poslední kapky Tvých slz a krve, z níž napájíš celou velikost svého světa, strhující a spalující, jako nic, co jsem dosud potkal¨, neklidnou a rozbouřenou drásající touhou, jež nutí vypít kalich bolehlavu, Tvé sladké hořkosti, až do konce a s blažený úsměvem na rtech poručit jednoho kohouta pro Havranku. Mohu se ti svěřit, že od chvíle, kdy jsem se prvně napil z tohoto zřídla, nemohl jsem ustat v lačném chlemtání až do pozdních nočních hodin. Nemám slov. BRAVO! BRAVO!! BRAVO!!! Mahler kdysi říkal něco v tom smyslu, že v každá jeho symfonie by měla být samostatným a jedinečným celým VESMÍREM. Tobě se daří naplňovat výše zmíněnou uměleckou vizi na mnohem menším prostoru, ale ve všech důsledcích; ve stovce hlasů a vrstev, kde vystupuješ tu jako kritička moderní společnosti a tržního kultu, tu jako sžíravý pozorovatel věčné přírody v nás a jindy zas v nějaké zcela jiné, ale o nic méně zajímavé a, odpusť to slovo, přínosné poloze. Že se všem komunistům nasazuje psí hlava je všeobecně známým faktem, stejně jako je skutečné a alarmující nebezpečí klerofašistikých demagogů, ovšem teprve konflikt intelektuálního (nemyšleno v onom zprofanovaném slova smyslu) a konzumně tupého dává tvé práci nadčasovost a všeobecnou platnost, stejně jako ono závěrečné shrnutí přírodního, nad nějž se duch snaží povznést už jen prostou snahou navždy mu nepropadnout, v lidském. A ty věty. Nádhera. Myslel jsem, že jsem tady uprostřed dlouhých souvětí a barvitých přívlastků prozaických kusů zbyl už jenom já. Nádhera! nádhera! nepamatuji se, že bych četl něco, co by mě tak připoutalo a fascinovalo. ještě teď mi buší srdce. uff. Nevím už, co bych asi víc napsal. Perfektní, perfektní. Tvé dvě povídky a Parricidova Míkovcova onanie jsou asi to nejlepší, co jsem kdy na Písmáku četl. Tak se snaž překonat sebe, protože jak se zdá, nikdo jinej to tu za tebe neudělá;) ----------------------- ~

Mrakula
23. 05. 2005
Dát tip
Huh, všemi komenty sem se neprokousala, ale když sem dílko četla, nečekala bych takové odezvy. 1.) ad styl - shledávám ho geniálním, tady se nedá nic jiného dodat kromě toho, že mě zle překvapily záporné reakce a poněkud mě utvrdily v mém nedobrém názoru na vkus většiny čtenářstva. (Na vysvětlenou, ze současnosti nedokážu dočíst jediný román, protože sloh, jakým současní autoři/ překladatelé píší, hýbe mou žlučí. To už raději sáhnu po něčem z fantasy nebo scifi, když už brak, tak pořádnej, na druhou stranu co do slohu začíná tento žánr stoupat...) 2.) ad hrubky - nevím, nevnímala sem je, na konci sem akorát našla pár překlepů a za přímou řečí u slov typu ,,řekl" ,,opověděl" je lepší psát malé písmeno, kdyby to mělo více odstavců asi by to též více lidem přišlo stravitelněší 3.) ad ,,vyznění" - připomělo mi to povídky Ivany Blahutové, ta se také nebojí starších výrazů, ačkoliv její sloh je zase úplně specifický; několik těch povídek se dá najít na netu 4.) ad čtivost - mě osobně to čtivé přišlo dosti, jenom v druhé polovině děj trochu skákal. A konečná pointa? Nebyla sem si úplně jistá, co z toho vyleze, ale tohle nebyla klasická povídka, takže kritika asi neni na místě 5.) ad smysl - inu, je to trochu ,,demagogické", ale kdyby to bylo napsáno mírněji, šeredně by to dílku uškodilo. Každopádně je to ze života, mě to sice přišlo na první pohled přehnané, ale věřím, že je to pravda - tím hůř (Nedávno sem poslouchala jednu písničku od Kryla. Sakra, to je zřejmě ta, co ji v devadesátých stáhliz rádií, protože se novému režimu nezdála, řekla sem si. Kámoška mě pak ujistila, že je to stará písnička, složená ještě na komanče. A sakra, řekla sem si podruhý - průser.) 6.) ad oddíly celkově - jo, děly a dějou se tam hustý věci, stačí co vim z doslechu, proto se taky ničeho podobnýho z principu nezúčastním:-) Jinak o šikaně sem už četla i jinde a drsnější věci. Každopádně tip.

Mrakula
23. 05. 2005
Dát tip
A Goebbelsovy deníky sem četla, tohle je lepší:-))))))))

Bacil
21. 05. 2005
Dát tip
...a ještě - otázka je, jestli ti, o kterých je řeč, byly opravdu členy některé ze skautských organizací u nás působících - ono je spousta těch, kteří nosí podobné šátky a kroje, a jsou-li ty příběhy převzaté od někoho, docela bych věřil tomu, že ve skutečnosti vůbec o skauty nešlo. Ale netvrdím - morálně narušení jednotlivci se dostanou kamkoli a nikdo tomu nezabrání. Můj osobní názor je, že ve skautských organizacích je riziko proniknutí takových jedinců (a hlavně jejich dlouhodobého fungování) relativně menší než v různých jiných, díky poměrně propracovanému systému kontroly. Bohužel, dokonalá kontrola neexistuje. Nikdy a nikde. ======================================== Autor tohoto komentáře je vůdcem skautského oddílu.

Bacil
18. 05. 2005
Dát tip
Mně na tom vadí titulek. Ti, kteří se takhle chovají, nejsou skauti, i když si tak třeba i říkají.

Wattik
13. 05. 2005
Dát tip
Dlouho jsem tu nebyl a tak mám výhodu, že nejspíš nebudu mít žádnou opozici. Ale napsat to musím. Havranko, ve svém prologu jsi měla naprostou pravdu. Jed vytékající z proklovnutého vředu této společnosti otrávil a poštval proti tobě dost lidí, kteří znají kované komunisty jenom z dějepisu. Nebo snad někdo z pisatelů prožil padesátá léta (kdy komunisté páchali nejkrutější čistky) na vlastní kůži? Možná někdo z pisatelů a kritiků KSČ stál někdy frontu na mandarinky a banány, ale nejspíš jsou pod tlakem masmédií a jejich propláchnutý mozek odmítá uvěřit v dobrácké komunisty, kteří ze svého členství nevytěžili nic, jen odváděli příspěvky a chodili na brigády. A stejně tak odmítají připustit, že může například policii na krajské úrovni velet člověk, který nadřazuje členství v ODS nad všechny zákony. Bohužel je všechno v lidech. Na zřízení, době nebo okolnostech příliš nezáleží. Co se týká šikanování, tak tam vidím největší problém ve skladbě učitelského sboru. Bohužel až příliš často se v něm objevují lidi bez pedagogického vzdělání. Umí sice matematiku, fyziku nebo chemii na vysokoškolské úrovni, umí svůj obor naučit žáčky - školáčky, ale protože nemají pedagogické vzdělání, tak nevědí co si počít v případě, že narazí na šikanu. Proto raději odvrací hlavu aby si nepřidělávali problémy namísto aby šikanování zastavili v jejím počátku. Ano, šikana byla i před rokem 89, ale nikdy nedorůstala dnešní urovně. Děti dokáží být kruté vůči odlišujícím se jedincům a jestliže si vedení třídní party vybojuje silácký primitiv, pak velmi často trpí šikanováním nadprůměrně inteligentní zbytek třídy. A zbytek třídy se ochotně přidá k partě už jenom proto, aby se sám nedostal do role šikanovaného. Myslím si, že dílo (vzhledem k rozsahu si netroufnu použít zdrobnělinu), jaké jsi napsala je potřebné k uvědomění si hrozivých následku šikany jak pro křehkou dětskou duši trpících, tak i pro hrozivé narůstání ega tyranů. Přesto ale si dovolím vytknout ti příliš "dospělácké" věty vkládané do úst ještě nedospělým dětem, což se však dá snadno vysvětlit tvojí touhou vykřičet do světa svůj názor na privatizaci a šikanování. Už jenom za tvou odvahu bezhlavě se pouštět do předem prohraných bojů jenom proto, abys mohla sama sobě dokázat že žiješ svůj život se svými názory, za které jsi ochotná bojovat proti celému světu, si zasloužíš můj pokorný obdiv a tip. A ještě jednu poznámku si dovolím. Nikdy jsem nebyl členem jakékoliv politické strany a předpokládám, že se toto mé rozhodnutí již nezmění, neboť ideologie je pro inteligenci nejlepším sedativem.

inlajn
13. 05. 2005
Dát tip
..Wattiku, myslim, že moc povyku pro, podle mýho, "ledajakej" text...Když mi "někdo" poví, že mu komunisti nic neudělali, řeknu, že nám teda(rodině )rozhodně jo, a nešlo vůbec jen vo majetek. Strejda se nám vrátil z komunistickýho lágru na sračky, první ženskou měl v osmatřiceti...asi "detail" a už se z toho, co zažil, nikdy nezberkal... ..z těch "kovanejch" nepoznal sem žádnýho, až, paradoxně, na svýho otce...a na "zřízení", myslim teda, záleží, a moc, dyť ho ho tvořej právě lidi, kdo jinej? Šikana byla, ne snad v tý výmluvný a drsný formě jako dneska, , OK, ale hlavně se VO NÍ NEMLUVILO. podobně .jako vo kurvách(myslim prostituci).....stejně tak byli poschovávaný podle pravidel naší dokonalý socialistický(?) společnosti mentálně postižený lidi po ústavech, no, asi" jen" třeba osobní(nebo aspoň rodinný, navíc zporstředkovaný) zkušenosti - až na mýho otce, z kerýho jako toho kovanýho, ale zárověň zaslepenýho, věrnýho a ideou zaslepenýho komunisty měli strach všichni kolem...a že "ideologie nejlepším sedativem?" Možná pro někoho, ale jeden každej subjekt reaguje různě - spoustu lidí (třeba malířů) vybudila ta šedá atmoška strachu k tomu, že namalovali věci, před kerýma dneska padáme na zadek.. ...a jen drobná poznámka na konec : pokud JE ideologie pro inteligentního člověka "nejlepším sedativem", a nechá se tim Kombajnem podobně drtit(uspávat)- je to vůl.---nebo ne? čus, in.

Narvah
29. 04. 2005
Dát tip
tak nic..

slonovina2
26. 04. 2005
Dát tip
tip*

slonovina2
26. 04. 2005
Dát tip
oh

Zaprděnec
25. 04. 2005
Dát tip
dobrý...názorově blízký *

illias
23. 04. 2005
Dát tip
hloupý snad sis napsaním aspoň udělala dobře...nebo tak

Havranka5
22. 04. 2005
Dát tip
Rudé zrůdy Kytiii? vypasení buržousti, prašiví židi, kacířští neznabozi... Jaký druh lidí obvykle používá výše uvedená slovní spojení a kdypak se pokaždé pojmy tohoto druhu počínají nejvíce ve společnosti objevovat? Tričko s nápisem "fuck off ksčm" s obrázkem zkrvaveného ve výmluvném oplzlém gestu vztyčeného prstu s ostny, zbroceného nejspíše krví "komunistických" dívek (k dostání volně v prodeji) rozhodně podtrhne váš šarm ve společnosti ještě více, než nová Nokie. Měli by jste si ho urychleně opatřit, nechcete-li být "out". Rudý zrůdy? Proč ne rovnou živé cíle? Na ty se lépe útočí, do těch se snadněji střílí. Nemají totiž lidská jména. Jde o přirozenou a účelovou snahu před střetem co nejvíce odlidštit nepřítele. Četníkům v Radotíně se střílelo na počátku třicátých let lépe do břicha "rudých zrůd", než do čtrnáctiletých děvčat vracejících se z tábora a svátku tzv. Rudých Letnic. Ten kdo by přes mušku pušky viděl ty vystrašené bezzbranné obklíčené děti, a nikoliv živé cíle určené k likvidaci, by těžko provedl bez výčitek a zábran povel: "první řada bodáky nasadit, druhá řada salvou na cíl pal!" Pak sestry těch postřelených děvčátek, poté co vyrostly, v padesátých letech podepisovaly s nadšením petice se žádostí o soudy a následné popravy třídních nepřátel, a to i z vlastních řad, stejně jako jejich vnučky třeba dnes podepisují výzvy "zrušme komunisty". Jak se provádí a bude provádět ono "zrušení" v praxi? Tak jak probíhalo v padesátých či čtyřicátých letech minulého století? Když už jednou stiskneš spoušť zbraně, ať už ze svého vlastního (opravdu vlastního a svobodného? ) rozhodnutí, nebo při honbě za úspěchem a zvýšením svých osobních šancí v soutěži o přežití, nebo z donucení i boje o zachování holého života, nedoporučuji setrvávat poblíž své oběti a dívat se jí do očí, nebo poslouchat, co se ti snaží říct v předsmrtelné agonii. A již vůbec ne, jí sahat do záňadří a prohlížet si fotografie jejích dětí, manžela/ky, rodičů a lásek, číst dopisy které dostávala a deník, který si psala. Ty živé cíle (a i ty rudé zrůdy o kterých píšeš zde i v tvém díle "toaletní socializmus" ) nosívají lidská jména. I v uniformách, ať už s jakýmkoliv odznaky na náramenících, totiž bývávají oblečení zpravidla lidé. Humanoidní dinosaury nebo terminátory jsem v nich doposud nikdy v životě nezahédla. Ptám se vás, patří slova typu "rudé zrůdy" do slovníku vzorného skauta? Nebo vůbec rozumného člověka? Na sklonku podzimu minulého roku jsem totiž zaslechla podobné výrazy od dospělých pěti skautů (dvou dívek a tří kluků) z okolí města Bíliny. Na otázku, jestli by mi mohli rozumně objasnit, proč chovají takovou nenávist a opovržení ke konkurenční dětské organizaci (pionýru), nedokázal nikdo z nich po celou tu cestu vlakem až do Prahy odpovědět jinak, než pohrdavými citoslovci. Proč? Nenaléhala jsem na ně, jen jsem se zdvořile otázala. Přitom se jednalo jinak zcela o normální mladé lidi. Dotkla jsem se snad nějakého společenského tabu či dogmatu? To Hestas: Nic ve zlém, ale vytkneš chybu učiněnou tu i Lyrykem v podstatě ze stejných příčin (vířící myšlenky předbíhají prsty, které nestíhají psát) ve slově pionýr (omylem napsal pyonýrů )? Co myslíš, že by si o mne pomyslel on i všichni ostatní, kdybych mu místo rozumné pokud možno vyčerpávající odpovědi na jím vloženou kritiku odpověděla tak, jak jsi odpověděl ty mě? Angel1, měla bych otázku: Proč jste si nazvali skautský dorost Vlčata? Pokud je mi známo, tak vlci provázející lidstvo od počátků, nejsou zrovna oblíbení v lidských společenstvích. Snad s vyjímkou té Kapitolské vlčice. Naopak, vlk prostupuje písemnictví i kolektivní zkušenost lidstva většinou jako symbol nikoliv dobra a lidmi oblíbeného a užitečného přátelského zvířete. Kupř. rčení: "Pokaždé když uzraje doba, vyplíží se odněkud vlci." "Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti". Nebo třeba film Igora Gostěva: Seryje volky (vlčí smečka) co běžel nedávno v TV. Jak žijí vlci? V čele smečky je tzv. alfa samec. Vůdce s téměř neomezenými právy. Alfa samec první hoduje na kořisti, páří všechny samice ve smečce, mezi kterými panuje rovněž přísná hierarchie. Podřízeným samcem beta je zastupován vyjímečně, ostatní vlčí samci prakticky nemají šanci a drží se zpět. Tedy téměř všechno splozené potomstvo nese geny alfa samce, kteří s vůdčí samicí tvoří tzv. alfa pár. Na konci smečky je vlk omega, všemi šikanovaný a odstrkávaný, všem podřízený polovyvrhel, živořící ze zbytků kořisti poté, co se nasytí celá smečka. Více o vlcích najdeš na netu i možno zhlédnout v dokumentárních filmech. Takovýto druh zvířat tedy dáváte svému dorostu za vzor? to Cinky_se_nevzdává: Propagační agitka to rozhodně nebyla, ty se píší pokud vím úplně jinak, alespoň soudím tak z těch příkladů, které mi prošly za můj krátký život rukama. Nešlo o nějaké provokativní či účelové špinění a pomlouvání nějakého objektu, v tomto případě skautů. A že to tak vypadalo. A mohlo vypadat z vašeho pohledu vůbec jinak? Ani nebylo cílem šokovat. Prostě jsem zpracovala to, s čím jsem se setkala ve svém okolí a předložila k opravdu rozumnému a kritickému zamyšlení. Položili si přítomní dotčení ve svém nitru otázku: Nechovali bychom se my podobně? Ruku na srdce, vy by jste si opravdu nekopli? Vážně? Vždyť to byla tebou tolik nenáviděná "rudá zrůda", jeden z nich. Ta na co čekáš Kytiii? Když se takoví rozmnoží a převládnou v populaci, budeš se jim muset demokraticky podřídit. Opravdu to nechceš s komančem skoncovat v začátku? Třeba se vám podobná příležitost již nikdy více nenaskytne... Odpovídat mi nemusíte. Ale pokud říkáte, že ne, že vy by jste nikdy nešikanovali, ani šikan v žádné z jeho podob netolerovali, tak proč ty plamenné likvidační pomstychtivé šikanovací řeči, petice, nápisy na tričkách, koncery, co slýchávám i čítávám téměř denně všude kolem, kterých je současná společnost nasáklá jako v těch vámi tolik proklínaných padesátých letech? Vy to opravdu neslyšíte a nevidíte kolem sebe? Nebo mi jen v haluškách zvoní v uších a vidím mžitky ? A děti jak známo, mají všeobecně sklony k napodobování dospělých.

Lyryk
22. 04. 2005
Dát tip
milá havranko5, za překlep ve slově pionýr se omlouvám, v kritikách nelze bohužel opravovat, to ty v díle můžeš... celý tvůj poslední příspěvek zavání nádechem pomsty, to se mi nelíbí, zavání i pojetím jakési kolektivní viny za věci, které se udály a jistě nebyly nebo nejsou spravedlivé; nosím snad já tričko tebou popsané a propaguji nějaké nestandardní zacházení s jakoukoliv skupinou lidí? kdo to tady dělá?? pokud se zde reflektují názory - můžeš se k nim svobodně vyjádřit; ve věci vlků se bohužel také mýlíš, vlk není nepřátelská zrůda a není pravda, že by slabší vlci byli šikanováni, jen se dostanou k potravě v pořadí daném jejich silou; pokud se hněváš na konkrétní nespravedlnosti, řeš je konkrétně a neoslovuj zde v plurálu "vy byste nikdy nešikanovali..." - já ti odpovídám, nešikanoval bych a nikdy jsem nikoho nikde nešikanoval; ani ty mi nemusíš odpovídat, cítím, že tvůj názor objektivní být nechce a reformou je mu teprve vítězství... přál bych ti víc míru v duši Cinky: není mi jasné čeho jsem se ve své odezvě dopustil, zkus mi to ještě víc obnažit, jaké jsem se dopustil chyby?? .-)

Kytiii
22. 04. 2005
Dát tip
I v uniformách, ať už s jakýmkoliv odznaky na náramenících, totiž bývávají oblečení zpravidla lidé. Humanoidní dinosaury nebo terminátory jsem v nich doposud nikdy v životě nezahédla. To nepochybuj - uniformu totiž nosil i Hitler, Che Guevara, Franco, Mussolliny a všichni to bezpochyby byli ve své fyziologické podstatě lidé, což ovšem nevylučuje, že to byli zrůdy - stejně jako komunističtí pohlaváři... Oni ti, co vraždili za Hitlera (promiň, ale ač měli jména, já je neznám), taky byli lidmi. A ti, co nám zakazovali cestovat, vybírat si svobodně povolání, dělat si, mluvit, psát, co chceme, to byli taky lidé... se jmény... Ale rozhodně nebudu polemizovat o tom, jestli se nyní mál lépe, než bych se měla, kdyby u moci zůstali oni... lidé se jmény, na které je lepší zapomenout... Jasně, že je to o režimu. Ale chceš snad tvrdit, že by ses TY měla líp, kdyby Ti někdo nařizoval, jak máš chodit oblékaná, že musíš pracovat - vlastně - musíš být zaměstnaná, nemůžeš vyjet a studovat v zahraničí a k moři můžeš tak k Baltu nebo do Chorvatska? Plus další a další všeobecně známé zločiny, kterými nás zavalovali den co den - čtyřicet dlouhých let...?

Kytiii
22. 04. 2005
Dát tip
A když je řeč o šikaně - popsala jsem již výše, že jsem ji na vlastní kůži zažila - a to nejsem komunista - a děti taky nebyli komunisti... byly to prostě děti, které jsou zlomyslné ke všem odlišnostem... A ptáš se snad, proč je komunista, bolševik, rudoch atp. v dnešní době nadávkou? Neměla by sis náhodou přečíst posledních pár kapitol z učebnice dějepisu? Myslím, a doufám, že jejich zvěrstva a potlačování svobody nebudou ještě dlouho zapomenuta...

Havranka5
22. 04. 2005
Dát tip
Už jsi si sehnala tu knihu: Průvodce moderní ženy po kapitalizmu a socializmu od G. B. Shawa? :-) Dovoluji si namítnout Jitko, že já se snažím pozorně číst všechny učebnice dějepisu co mi přijdou pod ruku. A nejen ty poslední kapitoly, ani pouze a jen nejnovější vydání těch učebnic. AVDIATVR ET ALTERA PARS Lyryk, Albireo i Cinky_se_nevzdává mohou dosvědčit, že se snažívám držet výše uvedeného kréda i jinde. Ty jsi již nevzpomínáš na ten Legendární výrok vašeho JUDr. Sokola, co jsem ti kdysi posílala poštou, že: hledání pravdy u soudu je socialistická idea a tedy i přežitek?

Kytiii
22. 04. 2005
Dát tip
JUDr. Sokol a náš? Nezbláznila ses? Ten učí na Karlovce, ne na kapitalistické Vysoké škole ekonomické... Já taky čtu, a koukám a sleduji, a porovnávám... a nestačím se divit... někdy

no prislo mi to skoro jako dokonala parodie (stylem) jelikoz tim jak to pises to je opravdu spis k smichu snazis se o hluboke a inteligentni vety ktere si tamhle tudle cetla (myslim ze kytiii tady zminovala huga, remarqua clarka a dalsi kteri priznejme si to uprimne nebudu-li brat v potaz huga nikdo z nich moc hlubokej neni ale to asi bude rozdilnost nazoru na holubku dila ((samozrejme ze se pisi o tematech ktera nejsou snadno uchopitelna a o lidskosti v pravde podanne ale...) a vyzniva to vic nez smesne opravdu cetl jsem tu vybornej primer rychly sipy naruby to je vic nez presny kazdou chvili jsem jeste cekal ze prileti superman docela by me zajimalo jestli si tenhle vcelku problematickej stret (komunismus vs porevolucni demokracie) zvolila zamerne pokud vim sikana se vyskytovala a vyskytuje vsude a todle spis cloveku evokuje ze jsi ac jakoto 21 devce (pokud mas udaj veku spravne vyplnen) docela solidne zazrana komunistka ale nejspis se pletu - doufam i kdyz pravo na to mas nejsvatejsi no co dal precetl jsem ty tve vety me rozesmivali ale nenudil jsem se u toho zase na druhou stranu jako agitka to docela vyzniva protoze presne ten styl co uzivas mi pripomina komunistickou propagadistickou prozu ale vis jak ovsem myslim ze druha strana mince jsou tve nadmiru prechytracele a v konecnem dusledku vlastne dost hloupe rakce.... nebudu nikoho soudit hodnotit muze mi to byt jedno ale myslim ze ta povidka neni natolik dobra aby sis za ni stala tak zaslepene jako doted a kuprikladu kritika lyryka je vice nez pravdiva mno myslim ze tech par plku co jsem napsal uz stacilo takze shrnuto cist uz te asi nebudu pokud se nebudu chtit zasmat nad vaznymi tematy (jestli v podobnem duchu pokracujes) a tudiz sam sobe si prokazat svuj neodolatelny smysl pro cerny humor....

Dneska už bych si dával pozor, abych se do nějaké šikany nezapojil, sám jsem jí zažil a ponižování mi hrozněvadí. Ale ještě před pár lety jsem se pravidelně připojoval k psychické šikaně jedné holky, se kterou jsem jinak normálně kamarádil. Prostě jsem vždycky podlehnul davu. Dneska se za to fakt stydím. Lyryku, obsah povídky se ti může nelíbit jakkoli, ale nelze jen tak odsoudit za nemorálnost jen kvůli dotýkání se témat, která jsou pro tebe citlivá. Je snad nehorázně nemorální psát o tom, že i komunisti dělali dobrý věci či naopak skauti se občas chovají jako prasata. Sám jsem ve skautu zažil šikanu jak vyšitou. A když se dotýkáme komunistů, tak doufám, že doba přikazování, jak se má psát a o čem se nesmí psát, je už dávno za námi.

inlajn
22. 04. 2005
Dát tip
....každej innej, žejo, ale já někdy, hlavně tady na virtuálu, kde na někoho nemůžu ani zařvat, vidim rudě...a tahle pani, sorry, netrvám na tom,má, spíš si "přivlastnila, proč, nevim) až patologický postoje k "hodnotám", no blbej výraz, ale lepší po ruce nemám...ale tolik žluče v tak krátkým textu, a tolik "předemobhajoby", aniž by ji někdo (UŽ)a napadal, to smrdí hodně daleko.

inlajn
22. 04. 2005
Dát tip
jen péesko....když tady jeden týpek, zřejmě bez povšimnutí redakce, napsal text k písni, v kerým se "vyjádřil", že Bulhaři patřej do Černýho moře, a pěkně vyráchat- snad utopit-dědkům čekajícím na smrt dal černý, teploušům růžový a pro něj a další(nějaký) je moře BÍLÝ, napsal sem mu: "POZDRAVENÍ PANÍ MATCE..A VZKAZUJU, ŽE BYS POTŘEBOVAL SEŘEZAT PRDEL RÁKOSKOU..."..ATD. --------nerad, ale tady bych použil, snad funkčně, pár !třasů" havraní palicí, aby se probrala - já se s ní teda(napsala mi do svý "kritiky", že jde o nějakej přenos DNA dokonce, ale vem to nešť) TO SAMÝ. Na prdel bys potřebovala, stačilo by si na ní sednout, abys z tý svý nepochopitelný povýšenosti vrazila frňák i do mraveniště.

Lyryk
22. 04. 2005
Dát tip
Cinky: nemyslel jsem, že se o takových tématech nesmí nebo nemá psát, ale nelíbí se mi, když se o nich píše takhle jednostranně; ozval jsem se, ale cenzurovat nic nechci, je to jen střet názorů; myslím, že se najde dost skautů i komunistů, kteří sem pod názor povídky nepatří...

Havranka5
22. 04. 2005
Dát tip
Iggy: Ale tímto už jsi to opravdu hodně posrala: a třetí bobříka víry v trojjediného boha co si zasebevraždil na kříži svou nesmrtelnou třetinu a tak pořád dokola.“ Nezdá se Ti, že jsi nějak drzá??? Hvr5 Iggy. Ve čtvrté kapitole mé povídky Patero perutí z Havrančina křídla, jsem si to, jak říkáš po***la na více než jeden a půl stránky mnohem hloubějšími úvahami o podstatě víry svaté. To co jsi četl zde, je pouhé nevinné náznakové shrnutí. Jsem drzá. Však, mi to, co mi říkáš ohledně mého názoru k víře zde Ty, vyčítají i věřící v té povídce. :-) Jsem drzá dokonce tak, že tu prasárnu (vůči trojjedinému bohu) neodvolám a to ani pod jakoukoliv pohrůžkou, protože právě dokud neodvolám, tak žiju. V okamžiku, kdybych odvolala, tak bych umřela tou nejstrašnější smrtí, kterou můžu umřít. Zkus mě prosím pochopit. Havranka5

inlajn
21. 04. 2005
Dát tip
..copak ty hrubky(seznam dodám, pokud bude zájem), stylistika z kapsáře, ale straší EPILOG....aniž by autorla věděla, jak bude na její "dílo" reagováno, už předjímá.Hájí se....(?) Proč? První se nabízí možnost, že si "vycucala z palce", ale tak nedostatečná ? Ne asi... podobný EPILOG textu na věrohodnosti však věru nedodá...a pokud sběračka tipů, OK, krvesmilstvo zřejmě(viz pro změnu prolog) "sedí" autorce nejlíp.... (Z budoval vodovod?----(SVLÉCKOU SI TRIČKO, JSEM MU HO PODÁVALA?")...DĚS.

inlajn
21. 04. 2005
Dát tip
..P.S. Svléknouc tričko, jsem mu ho podávala???????A VEDOUCÍ, KTERÝ ŠEL PŘED SPANÍM KONTROLOVAT, ESI KLUCI NEMAJ POD PYŽAMENM p ř í l i š t ě s n é s l i p y?????KDE TO BYLO?--OO))))-------------------------------------BÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ

Ona je to vlastně docela dobrá povídka, ale: 1) Zdá se mi, že ses do povídky snažila nacpat mnoho různých věcí, ovšem nepodařilo se ti je do děje našroubovat tak, aby to vypadalo věrohodně. 2) Snaha vystihnout drsnou realitu se ti daří jen místy, místy to vyznívá dost účelově. 3) Povídka mi připadá dost idealizující - není to zas tak na škodu, ale z jasného vymezení dobra a zla jsem trochu rozpačitý. 4) Spousta přechodníků a složitá větná stavba působí někdy opravdu rušivě. Užívej jich s citem. 5) Body 1 - 4 můžeme opominout, ale co je neomluvitelné, jsou pravopisné chyby (zvlášť v první půlce)!!! Tak, a abych furt jen nekritizoval: Já myslím, že talent máš, určitě máš schopnost napsat čtivě, vtáhnout čtenáře do děje, máš smysl pro naturalistický popis. Já mám někdy problém dočíst delší povídky, u tebe se mi to však nestalo - to už o něčem svědčí:-) Tak piš dál a zkus to nějak vytříbit - nebude to vůbec špatný!

Lyryk
21. 04. 2005
Dát tip
Nezáleží na stylu ani čtivosti, je-li literatura ve službách jakékoliv ideologie. A tento pamflet obviňující skautství kolektivně jako celek, neodkazující totiž k jednotlivému excesu, je nehorázně nemorální. Bohužel takto ani nemůže splnit svůj řekněme kritický účel, protože rozumný člověk nemůže takový jednostranný brak považovat za uměleckou výpověď, v žádném případě za jakkoliv objektivní výpověď. Urážíš i skauty, kteří by se z takového jednání zhrozili a nerozlišuješ mezi člověkem nebo hyenou, stačí ti zobrazit příslušnost ke stádu. Chápu to jako mladistvou, života neznalou provokaci, nikoliv důvěryhodnou výpověď. Vzpomeň, že i Goebbels měl zajisté vyjadřovací talent, ale dal ho zbytečně vplen štvavosti a totálního násilí. Koneckonců, když píšeš, by´t kriticky o takovémhle tématu, je příliš rozpoznat, že i tobě ta stádní síla imponuje, protože jsi nenašla žádné východisko z oné situace a zjednodušeně jsi obvinila skautství z totalizace mládeže, což je zjevná a prokazatelná nepravda.

Havranka5
21. 04. 2005
Dát tip
Tak mi prosím prokazujte ty zjevné a prokazatelné nepravdy. Ovšem způsoby, obvyklými v akademickém prostředí. Ten proslov skautského vedoucího je autentický. Přetlumočil mi ho docent kandidát věd a jinak velmi rozumný a kritický a umírněný člověk, tady od nás z laboratoře, co zachraňoval po týdnu své dvě děti ze skautského tábora kvůli šikanu. Pohledy z druhé strany barikády nazývejme posměšně pamflety a brakem :-) jak nestranné. Definujte mi prosím pojem "morálka" a "etika" Jednotlivý exces? Sice to bude znít třeba namyšleně a hloupě, ale přeptám se: věnoval Jste pozornost větám typu: "šikan je vlastnost popsaná přírodovědci u většiny kolektivně žijících savců. " Před nařčením z politické agitky a účelového cíleného napadání těch vašich skautů? ono je nějaké východisko? genové inženýrství? změna přírodních zákonů? :-)) Komu imponuje slabost? Zvláště ve světě tržní ekonomiky? Jakým myšlenkovým postupem jste došli k závěru, že se jedná o ideologickou propagandu? Jak jste přistupovali k četbě a rozboru obsahu? Děkuji předem za odpovědi

Lyryk
21. 04. 2005
Dát tip
1. prostřednictvím jednoho vyprávění se falšuje celkový obraz společnosti, která nefunguje jenom tak jak je popsáno; nejsou, a nikdy nebyly, jen skautské tábory, kde se šikanuje - šikanovalo -> tak proč jenom skauti?? 2. to, že je někdo docent, neznamená, že promluvil pravdivě bez úmyslu ovlivnit tvoji naivní dušičku; 3. pamflet a brak lze použít, jelikož sis troufla bez znalosti podstaty onoho skautského hnutí vypsat primitivitu kolektivního nevědomí jakékoliv na násilí postavené partičky - a o skautech je známo, že jejich cílem je výchova k ideálům a ochraně slabších; samozřejmě nelze popřít, že se něco podobného nemohlo stát na skautském táboře, protože lidský faktor selhává bez ohledu na příslušnost k nějaké organizaci; v tomto smyslu je to prostě sprostá a povrchní sonda, která nemíří k pravdě, ale k pohanění jednoho hnutí; 3. morálka a etika jsou rozsáhlé kategorie s nepřesnými hranicemi, ale lidově lze říci, že se jedná o soubor skrupulí, jimiž poměřujeme svoje jednání, přemýšlíme a váháme nad tím, co můžeme způsobit někomu jinému svým chováním a jednáním; to, co jsi výše popsala prostě odporuje morálnímu a etickému kodexu skautského hnutí a tys nenapsala pravdivě, že zodpovědnost nese ten, kdo se neuměl zachovat lidsky, zdůrazňuješ skautství a protikomunistickou náladu ve společnosti, což je naprostá nepravda; 4. nejsem ani skaut, ani politicky vyhraněná nebo organizovaná osoba; svého času jsem nebyl ani členem SSM -> tedy nejde o moje skauty - ohradil bych se totiž proti podobnému zobrazování pyonýrů nebo SSM, protože na nejnižší lokální úrovni nešlo o ideologickou podstatu ale o soužití jedinců v kolektivu, které nemělo a nemá obecně výše popsané rysy; jde zjevně o jednotlivé excesy a pokud ne, tak naopak očekávám, že dokážeš ty, že jde o plošnou podstatu v onom jmenovaném hnutí; 5. a co je slabost?? slaboštstvím je právě ona popsaná násilnost, která se rodí z pocitu nudy a bezradnosti nad sebou samým; mluvme o násilí, které potřebuje slaboch, aby v sobě nahradil nedostatek síly a vůle; 6. ideologie probleskuje ve větách, kde se shrnuje stav společnosti zcela jednostranným způsobem, ideologií je napadnout jedno hnutí a vydávat problém násilí, za jeho jediný problém a činnost; 7. četli jsme pozorně a s jistou životní zkušeností .-)

Kytiii
21. 04. 2005
Dát tip
Čus Dito... Tak - dočetla jsem - uff, dodávat nebudu, neboť nejsem smskář, a delší dílka miluju - však víš... Toť kritika kritik ohledně délky - a to nejen díla, ale i vět. Styl Ti přiznává téměř každý, avšak čtivost málokdo. Pravda, že v dnešní uspěchané době a s mládeží, která vyrostla s mobilem pevně přirostlým k dlani s vycvičeným palcem, se už dlouhá souvětí čtou zřídkakdy, tudíž některým proprimitivělým jedincům dělá potíž se v souvětí vyznat... avšak my, odkojenci Verneových bestcelerů, Hugových, Clarkových, Irwingových, Simmelových, Remarqueových románů (a mnoha dalších), jsme již od dětství cvičeni poznávat a topit se ve větách hlubšího a složitějšího významu, než je život obsažený v smsce... Povídky, potažmo příběhy Havranka psát umí. Je to talentovaná Písmačka... a ačkoli nesouhlasím s jejím agitátorským názorem, za povídku tipa dát musím... nedá se snad ani srovnávat s místními povídkami typu: Šel jsem ven. Pršelo. Zapálil jsem si cigáro. Kolem prošla kočka. Vyšpulila na mě frndu. Típnul jsem cígo o sloup a šel domů... 20tipů/6výběrů. Souhlasím se všemi výše zmíněnými kritiky, které ty nazýváš smskáři (čímž nic ale nemění na faktu, že Tvou povídku dočetli, a navíc Stv sice má nyní již jen jedno dílo, které pod sebou uvádí, ale není to tak dlouho, ale bylo jich něco kolem dvou set - a moje nejoblíbenější - futuristická vize apokalypsy byla snad na 15 stran - to je délka obvyklé smsky?) Havranko, myslím, že v některých bodech povídky jsi zcela mimo mísu. Hájením komunistů počínaje a zatracování skautu konče. Jo, šikana existuje - všude... mezi žáky třetí třídy ZŠ Žernosecká ve školním roce 1991/1992 ji na vlastní kůži zažila i rachitická drobná blondýnečka - nejmenšího vzrůstu, nejhustších vlasů - když trpěla tak odpudivou chorobou, jakou je dětský atopický ekzém... stala se na dlouhé dva roky všemi zavrhovanou a podezřelou osobou, co plakala po nocích a nechtěla chodit do školy, dvakrát si nasimulovala zánět slepého střeva, aby alespoň na krátké čtyři dny unikla z jejich opovržlivých pohledů, prázdnému místu vedle sebe v lavici a věčně ztracených bačkůrek. Byla jsem to já a nešikanovali mě ani komunisti ani modrý ptáci - včetně toho, že mě ptáci, jakékoli barvy, v tu dobu ani za mák nezajímali. Šikanovaly mě normální děti, které mají už od přírody šikanovat a vyčleňovat ze svého kolektivu slabší a odlišné jedince, jelikož jsou právě ve věku, kdy se snaží někam zapadnout a začlenit, zuniformovat... však z toho za pár let vyrostou a budou plakat na záchodcích, že ta kráva z Béčka si koupila stejný modrý tričko s obrázkem "zákaz kouření"... Nejznatelnější zatemnění jsi ukázala v části, kde popisuješ rozkrádání podniku, tam opravdu mé srdce zaplakalo, čelo se zkrabatilo a hlava se nevěřícně kroutila... Otázka na tělo: Kdy myslíš, že se podniky nejvíce rozkrádaly? Opomeň agitační články v novinách, zcestné názory příbuzných a chromé zprávy v televizi... Není to ani před ani po roce 1989... nemá to s časem vůbec - ale absolutně vůbec nic společného. Je jediná správná a pravdivá odpověď: Pouze, pokud byly ve státním vlastnictví!!!! No a z toho následně plyne, že dokud nebyly velké podniky zprivatizovány a postoupeny soukromému sektoru, byly do mrtě probrány a rozebrány. Co znamená státní? To jako, že je to všech... a když je to všech, je to i mé - tudíž si to mohu odnést domů... Takhle se uvažovalo... a uvažovali tak všichni! Táta dělal technologa v ČKD - jako člen odborů měl například přístup k majetku, který ČKD likvidovalo spolu s rušením podnikových chat u Mrtvého moře... Ještě dneska pijeme na chatě ze skleniček ROH a spíme ve spacácích z těch rekreačních zařízení (vlastně už ne, minulý týden jsme je pálily za oslavného bouchání špuntů šampáňa a kolaudací nové chaty - kupovali jsme peřiny nové). Přitom táta s tetou nesměli kvůli nesprávnému kádrovému posudku studovat vybraný obor - teta chtěla být učitelkou, ale mohla jen na ČVUT - tak je programátorkou... Nikdy nebyli ve straně, ani v pionýru... Byli to prostě lidi, co se snažili sžít s dobou a nějak si ten rudý čas zpříjemnit... Komunisti opravdu vraždili a zavírali za nesprávné názory... Tvoje naivní překroucené zanícení mě opravdu zaráží. Soused byl komunistickým pohlavárem a za státní peníze si postavil vilu v tehdy moderním socialistickém konstruktivismu (hnus nad hnus)... celý život jen krad, a myslel si, že po revoluci zbohatne na podnikovém - státním majetku... Veřejný majetek byl rozkraden, podniky zprivatizované a jeho jako bývalého rudocha už nikdo ve vedení zaměstnat nechtěl - zvlášť když se hledala nová mladá nezkažená krev. Je z něj alkoholik a pobírá sociální dávky, žena od něj utekla a děti se k němu neznají... Má funkcionalistickou vilu, na které visí nezaplacené účty za plyn a elektřinu. Myslíš, že si šel najít poctivou práci? Když celý život byl zvyklý se jen válet a krást? Ne, teď v hospodě s podobně postiženými vysedává nad žlutým mokem a nadává, jak je tahle země zkurvená, že se za komančů měl líp... no jasně, že měl, když dneska by musel pracovat, aby se měl dobře... ale nebojte, ručičky moje, vy nikdy pracovat nebudete... Já už nevím, co k tomu napsat... Jen doufám, že o mém životě už nikdy nebudou tyhle rudý zrůdy rozhodovat... a že se jen já rozhodnu, jestli budu mít peníze a budu si žít na vysoké noze za cenu toho, že budu dřít, nebo jich budu mít méně a budu si žít na noze trochu menší, ale taky budu mít víc volného času... Ale rozhodnu si to já...

Plopez
21. 04. 2005
Dát tip
Brak. Píšeš s úmyslem šokovat? Nic mi to neříká.

Já doufám, že to za cílem propagandy psáno nebylo! Kdyby jo, tak to bych se ozval! Jistou jednostrannost bych tomuto dílo samozřejmě vytknul, to už jsem psal. Ale kdo chce ve všem najít propagandu, holt si jí taky všude najde. Pokud bych to vzal z opačné stránky než Lyryk, řekl bych, že Junák se u nás pořád dost idealizuje, je to taková nostalgie z Foglarových dob. Záleží samozřejmě na vedení. Já osobně jsem rok do skauta chodil a co jsem tam zažíval, byla docela síla. Skauti jsou stejný vzorek populace jako všichni ostatní, někdy jsou to skvělí lidi, někdy pěkný svině. Tak jako se může nadávat na komouše, kapitalismus, globalizaci, EU apod., tak nevím, proč by se nesmělo nadávat na skauty, Romy, Židy, Somálce a vůbec všechny ostatní, je-li ta kritika zrovna oprávněná. V tomto ohledu považuji za nebezpečnější Lyrykův názor, který má bohužel snahu své cítění zobecnit na mravní dogma. A literatura je o názorech. JE. Já bych na Písmák velice nerad tahal politiku. Bolševiky nemohu vystát, ale opět si myslím, že toto dílo není agitace, jenom se snaží ukázat na něco, co se evidentně děje. Kdo někdy chodil na základku, jistě ví, jaké mezi nezralými jedinci panují předsudky a jak dokážou být děti kruté. Co si třeba musí vytrpět jedinec věřící, nějak tělesně poznamenaný nebo právě třeba táhnoucí za sebou ošklivý kříž v podobě svých rodičů. A o šikaně se psát musí, je všudypřítomná, je krutá a nechápavá, zažil jsem ji, je to na provaz. A šikanují i ti, do kterých by to nikdo neřekl. Za komančů byla ve straně pětina národa, včetně např. mého otce. Nedá se říct, že by pětina národa byly zrůdy, to si ostatně o tátovi nemyslím. Někteří to opravdu mysleli dobře, hnáni mladickou naivitou a snahou bojovat s větrnými mlýny. A takové lidi pranýřovat? To by bylo smutné. Horší je to s těmi, kteří jménem lidu dělali ty sviňárny, co se děly, na ty mám jen ta nejhrubší slova, ale o tom snad toto dílo není. Každý režim má své zápory a samozřejmě své klady. Tržní systém má velikou řadu nedostatků. Za sebe říkám, že bych ho neměnil, svoboda je mi zatím milejší než jistota práce, nehledě k tomu, že socialismus je šílený experiment, který zatím vždycky dopadnul a dopadne špatně. Ovšem byla by chyba zmiňovat jen jeho chyby a onanovat se tím, jak je naše demokracie skvělá a bezchybná. Vždycky se musí ukázat i ta ošklivá pravda, z krásné lži nám nová naděje nevyroste (jak psal Jiří Černý ve sleeve-note desky Bratříčku, zavírej vrátka). A já doufám, že cílem tohoto díla bylo jen poukázat, ukázat jinou pravdu, přinutit k zamyšlení. Snad jsem to odhadl správně. Nerad hledám v něčem věci, které tam hledat nechci.

No, docela jsem se při tom formulování zapotil:-)

Děkuju za kompliment. Holt Písmák naučí...

angel1
20. 04. 2005
Dát tip
1. http://www.piep001.de/PIEP001/Sites/boyscout01.htm 2. http://www.piep001.de/PIEP001/Sites/boyscout02.htm 3. http://www.piep001.de/PIEP001/Sites/boyscout03.htm 4. http://www.piep001.de/PIEP001/Sites/boyscout04.htm 5. http://www.piep001.de/PIEP001/Sites/boyscout05.htm

angel1
19. 04. 2005
Dát tip
no, nedočetla jsem.Skončila jsem někdeš tam, kde píšeš o žlutých skautských šátcích-moje milá-žlutý šátek mají vlčata-ti nejmenší a okolo deseti se pak stávají skauty se šátky hnědými...řekla bych, že dál nestojí za to se k tomu cos napsala vůbec vyjadřovat ..co skaut to vyvrhel..ještě žes nám to objasnila....jupí

Havranka5
19. 04. 2005
Dát tip
Tahle povídka ti flétnisto připadá jako nic nedělání? angel1 - škoda, že jsi nedočetla. Zřejmě patříš k nim. Ta hnědá barva by se tu pletla s hnědými košilemi jistého hnutí. Ale myslím, že ta francouzská královská lilie, co jí skauti nevím proč ukradli Francouzskému království, je žlutá. Myslím, že vyvrhelové nejsou ti skauti, ba právě naopak, to jsou ti protekční. V současné společnosti, i v této povídce, která je jejím nastaveným zrcadlem..

Marty73
19. 04. 2005
Dát tip
Je to dobře napsaný, Timurova parta byla taky dobře napsaná, Reportáž psaná na oprátce byla dobře napsaná, zmanipulované výpovědi odsouzenců v padesátých letech byly taky dobře napsaný. Vidím rudě, když zas někdo v této barvě polarizuje svět a píše něco co se nikdy nestalo a vydává to za skutečnost jako agitku za něco co ideologicky neexistuje a nikdy neexistovalo, pokud nemyslíme komunismem zločineckou chuntu, která tyranizuje národy. Zítra se bude tančit všude a už nikdo nebude mlátit chudáky komunisty a ty hnusný prohulený skauty zavřeme do lochu :)))

Havranka5
19. 04. 2005
Dát tip
čekala jsem takové reakce, i to, že neuvěříte a neuvěřili by jste, i kdyby jste to měli v životě denně před očima. Možná to nejen vídáte, nýbrž i praktikujete. Kdo ví?

slonovina2
19. 04. 2005
Dát tip
„To nevíš, že si honí péro, prase nechutný bolševický? I před holkama, dobytek komunistickej!“ tip....jóóóóóóó

angel1
19. 04. 2005
Dát tip
mějme strach-ano opravdu mějme-z hloupých lidí, kteří nám podstrkují své křivé zrcadlo a křičí tady je ta jediná pravda. Mrazí mě-bohužel jsou a asi pořád budou :o(

slonovina2
19. 04. 2005
Dát tip
„Hele ty drž hubu jo?!“ Obstoupili ho nahého tři naráz. Čtvrtý stál u dveří a hlídal. „Jak si vůbec dovoluješ bez povolení mluvit k nám skautům, ty zasranej komoušskej šprte?“ co to je? co to je? Bohnice?

katugiro
19. 04. 2005
Dát tip
to všechno, co Vás nejvíce v této povídce štve a uráží... - je stavba jejích vět - je konstrukce jejích dialogů - je její zaslepenost takže: - to, že píšeš zbytečně složitá souvětí a používáš v dnešní době nadměrné množství přechodníků, se dá ještě akceptovat jako styl. Ale ta nasáklost všemi možnými přívlastky, to už je prostě schválnost vůči čtenáři. Pro příklad hned na začátku: Nenávistný řev deroucí se hned z několika ochraptěných pubertálních hrdel naráz prořízl odpolední ticho a vyplašil několik vrkajících hrdliček. Jistě že by to šlo napsat jinak. A v kratším, údernějším sdělení, by se méně snadno ztratil smysl, náboj věty. Podle mě to celé zavání grafomanií, škrtat, škrtat, přeformulovávat a zase škrtat. Včetně některých odstavců, které jen zdržují. - Vystaveni posměchu hord toužících po svobodném konzumu a snících i naplňujících své sny o tom, jak bezpracně zbohatnou z plodů cizí práce a budou si jen užívat. A co neproměnila dozorčí rada za vily a mercedesy a neprohýřila v bordelech s děvkama, nebo neuklidila do švýcar, to drancovali místní kšeftaři a cikáni, co jako termiti všekazi rozebrali a směnili všechno - barevné kovy vyrvané z elektromotorů a transformátorů přes kladivy roztlučené radiátory ústředního topení až po poslední železný šroub, za pivo a kuřivo. Nic proti naštvanému tónu. Ale skutečně tohle někdy nějaký kluk vypustil z pusy? To se týká většiny dialogů. Neříkám, že se mají do literatury opisovat dialogy naprosto reálné, ale v jedenadvacátém století by aspoň nemusely působit tolik nepatřičně. - bráníš se proti tomu, aby Ti čtenáři vyčítali vyznění povídky. Ale když už jsi sama naťukla hnědé košile, nepřipomíná Ti tvůj styl dvacátá, třicátá léta a rozdmýchávání "třídní" nenávisti proti Židům? Řekneš - tohle se stalo mým třem kamarádům - a indukcí vytáhneš do boje proti žlutým šátkům? Ano, nešlo o ně tolik, určitě. Proč to tedy tak ale zní? Pravopisně je to na úrovni, jen klasické zda-li/zdali Ti ujelo. Tak to vypadá, že jsem našel samá negativa. Ale dočetl jsem a trochu se v tom hrabal, takže za to mi to asi stálo.

StvN
19. 04. 2005
Dát tip
Tak když už ti napsal i katugiro, že tvůj styl zavání grafomanstvím, tak tomu snad uvěříš, ne? Navíc tvůj styl postrádá nadhled a snaží se čtenáři vnutit nějakou myšlenku a to jsi opravdu o desítky let zpátky. Zastydla jsi v mýtech a nedokážeš ukázat souvislosti, což je v případě podobných výpovědí nezbytné.

Havranka5
19. 04. 2005
Dát tip
Pánové ještě zapomněli dodat, zda-li jsou skauti :-) Jo, řekl. Slýchávala jsem od kolegů ještě delší přednášky a zpovědi na nejrůznější témata. Pokusy a měření v laboratoři bývávají dlouhá, a vyprávěním si vzájemně krátíme čas. Nicméně děkuji smskařům za kritiky i za čas, který věnovali dobrovolně přečtení alespoň této povídky. Přechodníky a košatá souvětí, stejně jako složité střihy plesových šatů - to jsem já. Kdybych to vše opustila, přestala bych být sama sebou, a stala se tím, čím chcete vy. Účelem této povídky nebyla agitka, nýbrž poukázat na hrůzy, zrůdnost, podstatu a přítomnost všech druhů a forem šikany. Nejspíš píšu opravdu špatně, když jste to nepochopili.

Lasy
19. 04. 2005
Dát tip
Pročetl jsem se celou povídkou a bohužel jsem se nemohl ubránit několika dojmům, které se pokusím předat i Tobě. 1) celou dobu mi připadalo, že čtu Foglara "naruby" - nezlob se, ale ten styl psaní se všemi přívlastky, košatostí a kudrlinkama je opravdu skoro až legrační, každopádně v příme řeči pubertálních výrostků a dětí vyznívá tak moc nereálně, že nemohu než souhlasit se StvN a katugirem 2) otíráš se o velmi citlivé téma, chceš po lidech diskuzi nebo aspoň pár minut zamyšlení a prozření, ale sama vidíš jen jedním směrem a odmítáš se poohlédnout jinam vím, že je těžké vypořádat se s minulostí a dobou, ale mé zkušenosti i zkušenosti dalších jsou úplně jiné - vzhledem k tomu, že zlom komunismu u nás nastal v době, kdy mi bylo dvanáct jsem měl možnost zažít jak slavného pionýra tak i skauta - a vyjmu li "slib", který každý stejně jen odříkal jako básničku a moc o něm nepřemýšlel, tak jediný rozdíl byl v barvě krojů a věku vedoucích, protože tam i tam mě to bavilo, chodil jsem do stejných míst se stejnýma lidma jen pod jinou záštitou a nikdy jsem neměl pocit, že by někdo předhazoval ve skautu, že moje matka rok vedla jiskry, nebo v pionýru, že můj děda v padesátých letech seděl za "nesprávné názory" . . . 3) uvědomuješ si vůbec jak nebezpečnou agitaci tady sama předvádíš? jak celá tahle horda vět vyzní? opravdu máš pocit, že děti komunistů jsou do jednoho týrány za své rodiče, které do strany vehnala doba, čas a místo? strach o přežití? touha po lepší práci nebo životní tíseň a nutnost? prober se, protože život není tak černo, nebo chcešli červeno-bíly, jak naznačuješ . . . Lasy

StvN
19. 04. 2005
Dát tip
Nejsem skotík a nikdy jsem nebyl. Má kritika se týká povídky a nedá se to zpochybnit. Nicméně jsem prošel množstvím "obyčejných" táborů, takže vim, co to znamená šikana. A ví to každej malej kluk. Protože se to vyskytuje nejenom tady, ale i ve škole a jinde ve společnosti. Takže je mi divný, jak si někdo může myslet, že poukazuje na něco, nebo že nám ukazuje hrůzný svět za dveřmi. My nejsme slepí, víme, o co jde. Jak jsem psal u tvé minulé povídky, neříkáš nic nového. Co se týče košatosti. Tvůj styl ti nikdo nebere. My oba ti říkáme, jak to působí a to nezměníš tim, že řekneš, že s námi nesouhlasíš. Akorát se smiř s tim, že se to špatně čte, takže budeš mít míň čtenářů. Nic víc. Nenech si radit.

katugiro
19. 04. 2005
Dát tip
Jak sama říkáš, nejspíš tedy píšeš špatně, když jsme to nepochopili. Nic víc k tomu nejde říct. A přestaň prosímtě už psát to "zda-li". Je vidět, že jsi mou kritiku moc pozorně nečetla.

Havranka5
19. 04. 2005
Dát tip
raději budu psát další balkonovitá krvesmilstva.... sice jsou prostoduchý, ale to první nabralo za jediný den od Písmáctva 52 tipů (aniž bych si to otipla sama) a po týdnu se ocitlo v tabulce nejtipovanějších. :-))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru