Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
Královna Mapp
datum / id10.06.2005 / 165638Vytisknout |
autorexorcista
kategoriePohádky
upřesnění kategoriea nepohádky
zobrazeno2524x
počet tipů4
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Někdy, když cítíte, že všechno co právě děláte je jedním velkým neúspěchem, je nejlepším řešením zkončit a začít znovu od začátku.
Královna Mapp

Na procházce městem jsem potkal královnu Mapp.

 

Neldřív jsem ji nepoznal.

Měla na sobě ošoupané šaty, prošlapané střevíce a krmila holuby na lavičce v parku.

 

Chtěl jsem se jí vyhnout, smrděla jako podložka pod psa.

Jenže pak se na mě podívala a usmála se.

 

Seděli jsme na lavičce vedle sebe a ona ještě pořád házela vtíravým holubům dropty.

Nějak jsem nevěděl kde začít hovor.

Tak jsme seděli a mlčeli do klapání holubích drápků po betonu.

 

Setmělo se.

Každé auto, které projíždělo kolem, vrhlo na její postavu světlo husté jako mléko a to způsobilo že trochu zprůhledněla.

A když ten nepřátelský svit uhasnul za zatáčkou, dodali jí stíny tušení hloubky a tejemna.

Jako by mohla být vším co jsme si v hlavách schopni představit.

Vším, co nám naše stále omezenější fantazie předhodí, jako pán kus flaksy čoklovi.

V jejích vlasech se tiše proháněl vítr temných lesů, oči ukrývaly divokou zvěř a černé rty našeptávaly stínům o světě za oponou světla.

Odhodila poslední kousky pečiva a složila ruce do klína.

Pak se na mě podívala, po rtech jí přeběhl krátký úsměv a řekla:

" Odpouštíme vám."

 

Seděl jsem na lavičce a díval se na rychle řídnoucí hejno holubů.

Rozlétávali se pryč, do všech stran.

V hlavě mi těžce rezonovala myšlenka, přelévala se a vyplňovala každičký volný kousek.

Co to bylo za myšlenku?

Kdyby jste mě zabili, nevzpomenu si.

Ale zůstal mi po ní pocit, že něco zkončilo.

Stejný pocit, který se vám vybaví ve chvíli, kdy si uvědomíte že vaše dětství zkončilo, že teď se k vám bude svět chovat jako k dospělému a očekává to samé od vás. Stejný pocit, jako je ztráta toho nádhérného světa objevů, průzkumů tajemných míst a nedůvěry vůči totalitní vládě reality. Hořký pocit, že kouzlo se s konečnou platností vytratilo.

 

Zvedl jsem se a vydal na cestu domů.

A park, kterým jsem procházel, mi připadal nestvůrně šedý a skutečný.

 

***

 

Když dětství skončí, musíte vzít kladivo a hračky rozbít na tisíce malých střepů.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.11.2007 14:19:56Dolly
Jůůůů...:)*

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.