Kristýnin životopis 5

A je tu závěr...

Kristýnin životopis  5

Po několika minutách Michael konečně prolomil ticho a pozdravil ji. Kristýna v tu chvíli už stála na opačném konci místnosti. Chvíli si takto povídali, ale ani jeden nechápal podstatu jejich rozhovoru. A už vůbec nechápali, že se zase líbají. Stojí uprostřed místnosti a líbají se.

            Tentokráte zamířila do ložnice Kristýna a byl to Michael, který váhal, ne však dlouho. Touha po ní ho ničila, ničila celou jeho duši. Když slyšel její vyznání lásky, už nemohl.

            Takové milování Michael ještě nezažil. Kris se mu tak odevzdala, jako žádná před ní a ani Michael se tolik neoddal jiné jako Kris. Prohrál svůj vlastní boj a podlehl úplně svým citům.

            Když se probudil bylo před polednem druhého dne. Kristýna, ale už vedle něj neležela, nechala tam jen lístek: DOBRÉ RÁNO. MUSELA JSEM DO PRÁCE, ŠÉF BY SE MOHL ZLOBIT. MILUJITĚ, KRIS.

            Michael se oblékl a šel do svého bytu. Za hodinu přijel do práce. Kris ho pozdravila, jako každý den. Když na ní kývl, šla za ním do kanceláře. ,,Proč si ráno odešla?“ zeptal se, potom co ji políbil. ,,Musela jsem do práce, šéf by se mohl zlobit. Já si nemůžu dovolit přijít o práci, a navíc se šéf zdržel, kdo by mu vyřizoval hovory,“ žertovala pořád Kris. ,,Šéf tě ráno postrádal jinde,“ začal Michael hrát také její hru.

            Natálie vešla ve chvíli, kdy si Michael sedal na židli, opět měli štěstí, že je nenachytala. Kristýna si nepřála, aby o nich někdo věděl. Nestyděla se za to, ale nechtěla, aby si o ní lidé mysleli něco co není pravda, a navíc tu byl ještě ten nevydařený pokus o vraždu a její bratr. Stihla mu to říct ještě dřív, než přišla Natálie.

            Toto tajemství, ale bylo tajemstvím jen měsíc. Natálie šla za Michaelem do bytu, aby si s ním popovídala. Kris si zrovna dělala u něho v kuchyni jídlo a měla na sobě jen jeho košili.

            Natálie měla podezření, že mezi nimi něco je, a teď si to jen potvrdila. Přesto zůstala stát ve dveřích. Vyrazilo jí to dech, a tak ze sebe jen dostala: ,,Kris?“

            Kristýně nebylo zrovna milé, že musela Natálii lhát, ale nechtěla nic zakřiknou. Teď však už bylo vše jasné, a tak jí mohla všechno říct. ,,Asi by jsem ti měla něco vysvětlit… Michael spí, tak půjdeme raději ke mně,“ zašeptala, a potom odešli k ní do bytu.

            To byl opravdu dobrý nápad, měla jí toho totiž dost vysvětlovat. U sebe si vzala župan a začala. Řekla vše a začala od chvíle, kdy se poprvé políbili. Vynechala jen tu noc před měsícem, tu jednu. A skončila tím, že ji Michael dnes požádal o ruku, též ji připravila na zjištění, že bude teta.

            ,,Ty čekáš dítě, Michaelovo dítě?“ zeptala se ještě radši Natálie. Michael už chvíli stál ve dveřích, aniž by si ho obě všimli a odpověděl: ,,Ano, budeme mít spolu dítě. A doufám, že ti nevadí, že bude Kris tvá švagrová.“ ,,Michaeli,“ řekly obě najednou. Natálie odpověděla: ,,Právě naopak. Nemohla bych si přát lepší, ale proč jste to tajili.“ Povídali si skoro do rána, měli také o čem.

            Michaelův otec si přál, aby byla jeho snacha zrovna Kristýna. Řekl jí to přímo do očí, když mu to druhý den oznámili. Opravdu by synovi nemohl přát lepší ženu. Poslední rok byl, ale pro Kristýnu jen klid před velkou bouří.

            Týden před svatbou si Kris s Michaelem zašli do své oblíbené restaurace. Už od rána měla Kristýna zase divnou předtuchu a bohužel oprávněnou.

            Věděla , že její bratr opět utekl z vězení. Byl to už týden, ale tušila, že zaútočí dnes. Hlídala ji sice bezpečnostní služba a několik policistů, ale zatím to ani jednou nepomohlo. Vždy se k ní nějak dostal, on i jeho komplic.

            Byli uprostřed jídla, když uslyšeli ránu, někdo vyhodil do vzduchu auto před restaurací. Poté zaslechla několik výstřelů a najednou se zhroutil Michael k zemi. Pak si jen pamatovala, že jí někdo přiložil na ústa kapesník a ona omdlela.

            Policie tam dorazila do pár minut, ale jediné co viděli byly rozstřílená auta, restaurace a několik zraněných. Svědci vypověděli, že tam někdo střílel z auta samopalem, a když odjížděl ležela v autě nějaká žena. Zřejmě byla v bezvědomí.

            Bylo velké štěstí, že nikdo nezemřel. Protože Kristýnin bratr střílel kolem sebe, aby zabil co nejvíce lidí. Celá Kristýnina ochranka skončila v nemocnici, včetně policistů. Michaela kulka zasáhla jen do ramena a vyletěla ven.

            Z nemocnice ho proto propustili už za několik dní. Ale během těch dní jako by se po Kristýně a jejím bratrovi slehla zem.

            Celé policejní oddělení bylo na nohou, většina policistů to už brala osobně. Není se čemu divit. Kristýnin bratr je už ponížil tolikrát, a teď tomu nasadil korunu. Dokázal zneškodnit nejlepší policisty z celého oddělení a unést Kristýnu. Nikdo nepochyboval, že ji bude chtít zabít, aby to všichni viděli.

            Kris se probrala v nějakém pokoji a první koho uviděla byl bratr, její bratr a jeho přítelkyně. To ovšem nevěděla, a tak jí to řekl. Kristýně hned došlo, že to musela být ona. To ona ji srazila autem a ona ji chtěla zchodit ze střechy.

            Několik dní ji tam nechával skoro samotnou. Ale Kristýna na tom byla během té doby čím dál tím hůř, byla napokraji zhroucení. Před tím jí bylo jednou jestli ji zabije, někdy si to i přála, ale teď byla těhotná.

            Když k ní pak jednou přišel, řekla mu to a dodala, že se bude vdávat. ,,Nenapadlo by mě, moje svatá sestřičko, že si také prodejná coura. Nebo jsi snad jen vypočítavá mrcha?“ Kristýna mu neopověděla, a tak odešel.

            Vlastně na to nebylo co odpovědět, stejně by ji neposlouchal a možná by tím ohrozila i Michaela. Když ho viděla naposledy, ležel na zemi, věděla, že byl postřelený, ale též věděla, že žije, cítila to.

            Najednou si všimla, že tam nezůstala sama. U dveří stála přítelkyně jejího bratra a dívala se na ni. Kristýna vůbec nechápala výraz v jejím obličeji. Chvíli ji pozorovala, ale poté také odešla.

            Šla do vedlejšího pokoje k telefonu a zavolala policii. Předtím jí sice nevadila ani představa, že by ji měla zabít sama, ale ne když je těhotná. Nemohla dovolit, aby zemřelo to dítě. Dítě zabít nemohla. Od doby kdy přišla o dítě, byla schopna pro děti udělat cokoli, dokonce i zradit muže, kterého bezmezně milovala.

            Během čtvrt hodiny byl celý dům obklíčen policisty. Když je uviděl Kristýnin bratr, tak vstal, šel pro Kris a vyšel s ní ven. Policisté měli pravdu, chtěl ji zabít před nimi a před novináři, kteří tam přijeli společně s nimi. Ani policie, ani její bratr netušili, kdo řekl, kde se skrývá, ale neřešili to.

            Vyšel s ní ven. Držel jí hlaveň zbraně u spánkové kosti a chystal se vystřelit. Vyšel výstřel, ale z jiné zbraně. Kristýnin bratr padl k zemi a jeho přítelkyně na něj vystřelila ještě dvakrát. Potom otočila zbraň proti sobě, podívala se Kristýnu a vystřelila.

            Víc už Kristýna nevydržela, zhroutila se. Když se probudila, ležela v nemocnici a první koho uviděla byl Michael. V pokoji byl ale také jeho otec a Natálie. ,,Kris, je po všem. Tvá noční můra skončila,“ řekli.

            Teď je tomu už půl roku, ale Kris nemůže zapomenout. I když je šťastně vdaná a v náručí chová svou právě narozenou dceru.

---