Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

I ty, Brute?

29. 09. 2005
3
0
2306
Autor
trigate

Kouř z mrtvol se linul nad krajinou. Římské mrtvoly páchnou stejně, jako ty Galské, nebo Germánské, prohlásil prý Caesar, ale historie, ta je děvka z největších.

"Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem." Caesar působil trochu znuděně, když mu otrok sundaval chrániče holení. V levé ruce držel pohár s vínem a diktoval Flaviovi poznámky ke svým pamětem.

"Tento výrok si zapiš Flavie, ten vejde do dějin", řekl a zvedl se ze stoličky. Otrok stáhl poslední úvaz a i s chrániči v ruce udělal uctivě krok zpět. Caesar zvedl svůj meč a vyšel ze stanu, následován věrným Flaviem. Před stanem meč pozvedl a objel s ním horizont.

"Tohle je Pompeiova vina, já nechtěl ten boj. Oni se postavili proti mně a proti celému Římu. Protože já jsem Řím a Řím mne miluje." Caesar se odmlčel, aby si lokl vína.

"Napiš Flavie, že ... no co je?" , utrhl se na svého pobočníka, který ho dosti neodbytně tahal za rukáv.

"Mrzí mě, že ruším velikého Caesara", prohlásil sarkasticky Flavius "ale tento výrok jsi již jednou použil. Bylo to po bitvě u Zely. Farnakés to tehdy ani moc nekomentoval. Jen ti ta jeho hlava, nabodnutá na pilu lehce přikývla."

"Dobře, dobře, tak to vyškrtni. Jsem unavený, chci si jít lehnout." S těmito slovy se Caesar obrátil a vešel zpět do stanu

Flavius beze slova kývnul na otroka, aby šel připravit Caesarovi lůžko a sám se vydal obhlédnout ležení. Šel východní stranou, aby se vyhnul hustým oblakům dýmu z hořících hranic, takže posel ho dostihl až za hodinu při kontrole stráží na severní straně tábora. Padl před ním na kolena a udýchaně spustil: "Veliký Flavie, přináším strašnou novinu. Caesar je mrtev."

Flavius se k němu vrhnul a prudce ho zvedl ze země "Co to povídáš, " křičel na něj "Jak se to stalo?"

"Veliký Caesar se chystal na lůžko, když dorazil posel z Egypta. Přinesl zprávu, že se Caesarovi a královně Kleopatře narodil syn. Pojmenovala ho Caesarion. Caesar jen prohlásil - co na to řekne Calpurnia - a pak padl na zem mrtev."

Flavius pustil posla a posadil se na kmen stromu, který ležel nedaleko. Hlavou mu táhly černé myšlenky. Není přeci možné, aby veliký vojevůdce, imperátor a spravedlivý ... ne, nebojí se říci to slovo ... král, zahynul takto bídně na jakousi srdeční příhodu poté, co se dozvěděl o svém levobočkovi. Co na to řekne historie? Kdo bude Caesara následovat?

 

O pár let později seděl Flavius na terase svého domu, naplno pohroužen do Caesarova životopisu, který právě dokončoval. Co chvíli se napil vína ze stříbrného poháru, pak zase zamračeně pozoroval nebe a přemýšlel. Nenechal Caesara zemřít v ležení u Thapsu. Provedl ho čtyřnásobným triumfem v Římě, kterého se zúčastnila i Kleopatra s Caesarionem. Vymyslel nový kalendář, který pojmenoval Juliánský a nechal Caesara, aby porazil Pompeiovy syny. Ve skutečnosti sice Gnaesus zemřel rukou svého bratra Sexta, ale tiumfální vítězství velikého imperátora a panický úprk obou bratří vypadal mnohem lépe. Nechal Caesara ještě postavit mnoho staveb pro zkrášlení Říma a nakonec přišlo veliké finále. Jako správný mučedník zemře Caesar nikoliv na bojišti v boji, nýbrž na domácí půdě, v samotném senátu. A navíc zákeřnou rukou blízkých přátel, které znal, a kterým věřil...

 

>> Calpurnia udýchaně vyběhla schody. Děsivou noční vizi, plnou krve, měla stále před očima. Vběhla do sálu, aby varovala Caesara, avšak vzápětí seznala, že přišla pozdě. Uviděla imperátora, svého muže, kterak křečovitě svírá roucho posledního vraha svého a zmíravým hlasem pronáší památnou svou větu - I ty, ...

 

Flavius se zamyslel. Koho obsadit do role hlavního vraha - vůdce spiklenců. Podíval se na svou ženu, sedící naproti němu a zeptal se: "Kdo z těch všech vyžírek v senátu je ti nejméně sympatický?"

Žena po chvíli přemýšlení prohlásila: "Asi ten mladý Decimus Iunius Brutus. Je takový neslaný, nemastný a bez vlastního názoru."

"Ano," nadšeně zadeklamoval Flavius a horečně dopsal poslední větu.

 

>> Uviděla imperátora, svého muže, kterak křečovitě svírá roucho posledního vraha svého a zmíravým hlasem pronáší památnou svou větu - I ty, můj synu?


LaMouette
23. 12. 2005
Dát tip
bych rekla ze je to skorem Apokryf takovej.. a cte se mots pjekne.. :-)*

Plia
01. 10. 2005
Dát tip
Dobrý! Tipajzík!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru