Výhled...

Na vrcholu města viděl jsem jeho konec hořet v podzimu když strachem z betonu nevěděl jsem kudy jít a psí pohledy žen mi připomněly starou fenu, které její cecky visely až na chodník když se na ni se bez povelu střídali pouliční čokli. A domy nehybné masky s lidmi v příšeří a chodby s odpadky času v omítce průhledněly v oknech kde elektřina nalitá v drátech svědí ve vakuu samoty a je to poprvé co ptáci přinášejí smrt. Truchlím nad vteřinami blízkosti a nepočítám dny kdy jen projdeme svedeni čímsi dávným a přesto milujeme se zdaleka jako stíny lodí na moři a přitom tak hrozně se sobě vyhýbáme a je mi líto opilců i zamilovaných. Pil bych až do rána, v které jsem přestal věřit jen najít tu správnou noc a vědět, který den či život ji přinese.