Svatyně

Svatyně

Proplétal se mezi stromy lehce, jakoby byl s nimi spjatý, a dotýkal se prsty v běhu jejich kůry. Pak přiložil ruce k jednomu z nich a objal jej. Prosil strom a děkoval mu, prosil vítr a děkoval mu, děkoval svému srdci, které bylo schopno vnímat tyto zapomenuté kraje, které ho zavedlo zpátky do těchto míst a dalo mu sžít se s nimi. Děkoval za to, že se mohl navrátit tam, do míst, po kterých vždycky toužil a která nyní cítil tak hluboko v sobě. Pak ze stromu začala vystupovat jemná energie a on bez dechu cítil, že se dotýká Života tohoto stromu. Zůstal tak ještě dlouhou chvíli. Byly tu pouze borovice ve stráni prohřáté sluncem, která stoupala ještě kamsi výš.