může

... může... to by si rád myslel, tomu rád věří, tady ještě zbývá perspektiva... hvězda učení... zatím ještě ne, ale budu moci, jsem k tomu určený ... prostor ke zvětšení, prostor k zavěšení se, prostor k nadšení, prostor k tikání sem a tam, komíhání, shánění prožitků, hrnutí faktů vlastní existence... nikdo nedozírá...  a jestli ještě nemohu všechno, jestli se ještě hlídám... ještě to není ono... i když se mu lesknou oči, není to lesk živých jiskřiček... je na můj vkus příliš horoucí, vřelý, vstřícný... a hlavně - příliš pohotový... příliš rychle čte v cizích tvářích a příliš rychle se uleká vlastních postřehů... stále něčím příliš nadšený

... pcha ... jenže to teprve není ono... mám raději jinou řeč: "Ano, mohu. Toto mohu a toto nemohu." Ale může být i jinak.... také si může být nejistý či nevědět... může i vědět... může i vědět, jak je to s jeho věděním... a může na to zase zapomenout... jak by si mohl dopřát volnost?... a vůbec se nemusí bát svých omylů... ach ta falešná!

fakticky jen kvůli ní vůbec nic, jen kvůli ní stále nic a stále, ač všechno prožívá, může a chápe, vůbec nic nechápe ...... nemůže

zpráva z okrajů mysli... nemůže!