Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAjťák to zmigřil v holotropním dejchání
Výběr:
12. 02. 2006
6
0
3579
Autor
ch_34
10. 2. 6. l. Pavel Hloušek z Navi Princezně Pocta Marušce Všem, jichž se týká ...a tak možná pro to zůstane ještě jednou navždy jedna bezpohlavní otázka, nemáš jednu cigarettu; a to přibližuje bohu...
a karta ležela na každé z nich
pamatuji si jak jsem se pořezal tím květem
naschvál.
Stal se jiným a karta vtiskla se do rukou
Vidíš jak se v dlaních vkrvácela princezna?
Listí smetlo všechny slzy zpátky do větru a vzduch se rozzářil rudozlatými verši
betonový holub spad'
Že na koberci opevněná brčky provrtaná obarikadovaná
dokážeš mikado hodiny hrát
pomalu z nich ukapávají sladké kousky limonady
spálený koráb kosternatý teče nezastavitelně pahýly lesa
tažen obry vyškrábanými do mědi
nekoukej na příští slunce úsek bruslařského intermezza
má bolavá okatá šlechtično
před pánem vůle jenž vlečen po loubí lodi
sklání se počasí a okna na něž kreslíš svou siluettu mění se v prasklý kámen
ani neuslyšíš choré z vin se smát
déšť ti vnikl jako nepříjemný
!betonová sluneční záře!
a bůh ve snaze ho zničit někde
posílal vytrvale vždy sedm vozů vín
omlouvám se zžluké krve
které pak žel našli lidé nedotčení
a pili
betonová záře
V každém listu novin zub obalený vláskem zel
na lavici metra ležela holka smutná a ožralá
v každém konec světa halucinace světla blikala
četl noviny a četl si kam jel
a holka vystrašená se svým duchem ve skutcích umě
pomyslila znak a k tomu ještě brečela jak lízlý pták
nakreslila se do skla pro svět enem tak
ztratila mák za spánek v marmeladě modře
ze stropu za ocasy draly se myšky zcvoklé krásy
a zmoklé noviny chlapíka metra jako vlak a vlasy
kousaly na prsou texty přichlíplé
a hlavy na nádraží čáry šumem žilnatě rozprskly
chroptělé varování ale strach o dostatkovost čáry proškrábaného filmu staré obrazy
a noviny hlavně bulváry bodavé
betonový nářek
Slast se vzdát
Před hlavním nádražím holubi usnuli zimou
a vítr z jiných krajin vhání slzy do očí
je mráz.
A výlov kaprů je plný posměšného kachního kdákání pro moře
slzy patří kaprům a to neví nikdo jiný
podivným mysteriem překonaná touha
tak proto věčně lapou jak
pán v šedém kabátě zapomněl tašku vzpomněl si však
vrátil se pro ni nechcete cigaretu? opravil mě a vzal si
Jsi jen fantasií taky?
To že tu mají nejdražší pivo mi nevadí
koho tohle může zajímat zem je špinavá dostal jsem noviny
všude o tom píšou tak jsem si na ně sednul a roztáh' zobák v à la origami
Vrásčiá rtěnka na hrdle stratila svět jak stereogram
čekám holubice přistála
Jsi jen fantasií taky?
tvá třešňová vůně
odrážela vzpomínku na aleje denního snění
myši jak stoupající čmoud stepující po stranách obrazce geometrického
dokonale
vzpomínáš si ještě jak rychle Vltavou pomerančové loďky plují
myši jak strašlivé v barvách stuhy
zemského ražení
a v arších papírů třpytí an thétis rozechvělé spánky proslzelé
a směna prázdna zpodstatnělá
jen malé bludišťátko geometrické
jen majinkatej obrázeček pro všecko pro všecky
s oříškovou náplní zacinkal do boků
a vypluli houpavým tancem
pro sto roků
to se ti zdá rejpeš v zemi než vytáhnou palec
V místnosti za rtěnkou postarší pán vykládá kroniku nějakou
ovšem stojí zády a chmíří jeho hlavy proměnilo se v dlouhé ó
románský sloh za dvířky zase se ztratil někde nad obočím
jen majinkatý obrázek z tvého hřbitůvku udělali dětské hřiště
sebenáruživé
prolhané ikoikonky sami na sebe
chirkvajЪs kak nelejtu prejcheš
karinda'he
v tuhle noční hodinu? neptej se kde's? v tuhle noční hodinu! stvůro pekingurlájЬt
v tak dlouhatánské noci
jsi zavřela oči jen na půl západu
díváš se za mnou jak odlétám
stín úžasného ptáka
však ale krákám já Bonaventura Heminapus
Přede mnou v rozježděné silnici leží karta
kolikrát's ji otočila nechci sčítat
prolejte močními stokami jak
myšičky majinkaté
jak myšičky majinkaté
a tahle karta v blátě sněhu a v moči psů bez domova
sama sebou už se zvykem točí.
růžice komapsu—
V mé dlani na věky pulsuje ten obraz nejčistší
a já sem rád
ti blízko za hlavou to jen že tak je tak je klam
jářku brečíš a já jsem ta tam
v lebi ti máchá ještě pták růžové korálky kolem lahve stačí jen rozpohybovat a rtěnka škleb zmyzely
už dávno z toho důvodu
Jen obracíš kartu stále a na ní stojí mé pivo nechutné
Mé oči se obrátily k jahodovému keři
Už jsem slyšel řičet korkovaný euforie
kornatý body nažraný a rozpáraný
Už jsem slyšel řítit se leccos
má nahé nohy
Ve vodě i nad vodou vznášela se rudá šerpa dávno již
a černá
nemoc kalila se ve zkaženém merlotu
Samota vraha jenom tak
bože! to se hezky říkalo myškám
tanečním partiím ven se deroucím
má hospoda není hlučná a má děravá kostka
s líbivými záclonkami ještě ze školky spadla do proudu řeky tak okamžitě
ji obsadily tonoucí kočky a děti na
nábřeží smály se debilovi se zvětralým análem
bylo to stříbrné prostranství stříbrnější
než když jsem stával v prostředku ledové Jizery a vodu řezaly řezaly všecky vzpomínky
stříbrnější než dredatej darebák Měsíc přestárlej stříbrnější a mrtvolnější
ve své dani z úsměvů mé dlaně jeho tvářím vtlačily s holubím zpěvem stud
an karmazínová retuš kvůli portrétu otce
běžel jsem autoštrádou
a řval snad vaše tváře se nezsinaly
s jistotou že zatočím v předvečer dne
prvně styděla se's před—
jen's řekla že miluješ
s jistotou že zatočím se všemi obavami
ležel jsem na zamrzlém náměstí na soklu a smál se Komenskýho kreacím
A slunce se smálo v paláci naproti Rudolphinu než
fízl zařval vraťte se zpátky!
a špaččí ten zpěv zřítil se na zem
prochlastal jsem ti poctu a marně
ano
a chtěl bych aby se vrátila
ale z deseti schránek pod jedním umyvadlem je cítit whiska
které se napil ve své tramvaji
Sedíš pod záchodem jen aby nebylo
vidět do zrcadla
plátěné cáry se stěn očadila ještě apatie
Špinavý stůl řeklo se ale všechno
na stůl!
Hledám vhodnou karetní kombinaci
špinavá hra rozlítla se jako pití na účet okouzleného
slyšim tě plakat i zpívat a lítost usínat
řeklo se jak je těžké přestat na ostrově bdít
věčně se musíš ptát kdože to
štráduje si po vaně stín velblouda z vody
hrbíš se náhlým záchvěvem zimy
jednou dvakrát vůbec snad
nepodvádim ale hrál jsem dobře když jsem míchal já
nevšímáš si stínu velblouda i vody krystalisující
mrazivé stati o lži
maňásci mamně mně možná minule šli
naproti to mi řekni drahý
potí se taky
neřekli
Možná jsem koupil až příliš inkoustu
Vy jste smutné zpěněný hrdlo pokousanýho psa na to!
nehrajete
Povídala mi něco o archetypech
Já že rozum je od umu
jasně musela pochopit že se toho chci zbavit
Pronesli jste zmíňku
Pronesli jste zmíňku
a horlivě holotropně dýchali
Ty's slíbila nosit květiny krásná
lež já ti lhal že tě nechci vidět
Jsem bože zlá!
Nerad lžu
V deseti schránkách pod umyvadlem je cejtit whiska
Je vás tolik když se vzájemně překřičujeme
přesto
pro věci mezi zemí a nebem
nakonec rádi si naholou sednem
pobledly totiž stropy kde jsme usínali kde jsme viseli
a naši draci jak v hlavě vrány rozpáranými křídly
vyšelestily už mnohé zkazky do korun
prohodil jsi větvemi ostrou cigarettu a já
tak tě tady vítám
promeškal to tepnutí
piju víno a to není důležité
nevzomínám ani neplánuju ale ani současnost
jen má vůle silnější než já
předhání se sama v předhazování všeho na–
ráz
v první slabice boha je
krev taky rozum — jak jsem říkal
posedlost a z chaosu otupělá
nesoulad
nakonec zůstane jelen blazeovaně
žloutnoucí pod stolem
a rozpustí se náhle
v prvním sněhu z něhož vyrobí slunce
první rozlité pivo
už si's zase povídala pod stolem
a já zatím objal na ledové ploše metra
tvou dceru jíž jsem z ucha obříz' taje
mtrvých vin u kterých ta kočka
všechny v závisti pokousala
tak možná pro to má každý za stříbra za uchem mrtvou krev a vylámaný zuby naskládané v žaludku nudou
MaryAgness
04. 03. 2006
člověk by vždycky naivně čekal, že k tomu redaktor alespoň něco napíše — zvlášť, udělí-li výběr — něco jako kritiku
takže, co to znamená?
tobě výběr
ale přečti si něco ode mě, jo?
nebo co?
já za to nemohu, ale výběry beze slov tak nějak vypadaj
Zlý_wětry_vod_řeky
17. 02. 2006Zlý_wětry_vod_řeky
14. 02. 2006
bóóže
nejlepší dneska!!
ááá
"...a tak možná pro to zůstane ještě jednou navždy jedna bezpohlavní otázka, nemáš jednu cigarettu; a to přibližuje bohu... " to si snad někde opíšu...