Balada o úzkosti

Balada o úzkosti:

 Jménem Clare - a byla milá,

holt chtěla také s někým vztah,

však z toho, s nímž se seznámila,

vyklubal se její vrah,

 Byl agresivní - a měl strach,

že zamete ho jako smetí,

ta, již vlastnit chtěl a neznat krach,

holt není zločinu bez oběti,

 Soud vyřkl, že k ní nemá směti,

do blízkosti jí se přiblížit,

bolest - ta není bez paměti,

zoufalý volá - „chtěla žít,

 Kdo troufá si žití nevážit,

v kobce má - či v hrobce tleti,

já přál po krvi si nebažit,

holt není zločinu bez oběti,

 Vrah sám - podoben bídné sněti,

si vpálil kulku mezi oči,

já ho předejít s dýkou s rukojetí,

tak kolem mne se soudy točí,

 Byl vyvrhel bych, jehož smočí,

tisk s veřejností v trusu změti,

a kauzu jen tak neodročí,

holt není zločinu bez oběti“,

 Práva všech ať soudy světí,

v jiné zemi zemřel rek,

aniž narazil snad na podsvětí,

jen slyšel cizí ženy brek,

 Jakýsi blázen vydal skřek,

nikdo nevěděl, proč tak se štětí,

rek viděl zbraň - chtěl zamést drek,

holt není zločinu bez oběti,

 Kdos ví, proč mře - kdos bez ponětí,

recidivista strach zřel - náhle vzdor,

ať zhebne, radují se skřeti,

ten hrdina - ten kladný vzor,

 Proč vymýcen že nebyl mor?,

proč pole má zůstat bez osetí?,

ptá námořník se - zbyl mu vor,

holt není zločinu bez oběti,

 Ať zločin spáchá matka dětí,

vandrák, magnát, státník, pér,

právo by nemělo zaháleti,

ať hraje se blbě - ale fér,

 Když jen mocný mít bude na výběr,

pak povládne s kvérem nad havětí,

apatie leptá jako tér,