Asi to musel být přelud

Asi to musel být přelud:

 I.

 Já nedala ti nikdy najevo,

že bych dala ti klíč ke své duši,

já neměla tě nikdy za střevo,

co na bránu mých citů buší

 II.

 Já nikdy jsem tě dále nezvala,

když byl´s tu, možná cosi vzplálo,

to ty jsi žhnul, já o to nestála,

jen myslel´s, že ti stačí málo

 Refrén:

Vždyť já vím, jak´s na mne hleděl,

z mých očí ses´ pranic nedozvěděl,

asi to musel být přelud – nebo se mýlíme?

 III.

 Snad i mohl jsi přec něco čekat,

ani jeden to však nechceme znát,

já vím, že nebudeš se vztekat,

ty zas víš, že já nebudu lkát

 IV.

Ty víš, že něco mne trápí,

já vím, že zdar jen můj chceš,

to přání mne nezdarem zkrápí ,

i pomáhá mi, byť mne štveš

Refrén:

Vždyť já vím, jak´s na mne hleděl,

z mých očí ses´ pranic nedozvěděl,