Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

oko vraní

14. 11. 2006

1247

Autor

Morphy

ztraceni v pustině myšlenek

putujeme bezútěšnou širou plání

za ruku mě voď, nespěchej

vždyť slunce ještě trochu hřeje

byť paprsky jsou rozervány

a nebe je tak rudé

jak dávno tomu nemám zdání

co utrhli jsme oko vraní

a umírali v bolestech

líbal jsem tě na mdlých rtech

zsinalou jak bílá paní

připravenou k umírání

však brzy i mě došel dech

v rozsochách uschlých stromů

u zohavených ptačích těl

uprostřed opuštěných lomů

náš čas zpět proletěl

a nad hlavou dál slunce rudne

hluboké a plné krve

jsou staré studně v našich snech

4 názory

tu to vidím zas... za a nebe je tak rudé, a umírali v bolestech, však brzy i mě došel dech, náš čas zpět proletěl a na konci za jsou staré studně v našich snech... tahle část by se mi líbila jako miniaturka: ...a nad hlavou dál slunce rudne hluboké a plné krve jsou staré studně v našich snech... :o)