Čekání

Čas neúprosně klove do hodin,

říká mi:

„Tak se jen koukni, mizero,

koliks jen zrnek písku

za sebe do mých peřin zahodil

a z tvých slz se v prachu leskne

černé solné jezero.

Kolik těch slz mi asi řekne,

Že nečekáš už na ráno?“

Písek dávno zmizel ze skleněných stěn

hodiny otáčím už naprázdno

noc čeká se svým rozsudkem

prosím ji, křičím: „Tak dělej!“

Noc mávne rukou: „To počká na ráno“

a času se zase vysmějem

„utop se v mých slzách,

co najdeš v prachu, tak si vem“

Čas neúprosně klove do hodin,