Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTy správné cesty
Výběr: Narvah
06. 01. 2007
25
54
6478
Autor
MeTB
...myslím, že do prologu téhle povídky se docela dobře hodí pár slov z Chicaga od Sufjana Stevense. A tak tedy: You came to take us All things go, all things go To recreate us All things grow, all things grow We had our mindset (I made a lot of mistakes) All things know, all things know (I made a lot of mistakes) You had to find it (I made a lot of mistakes) All things go, all things go (I made a lot of mistakes) Taky bych rád upozornil, že tahle povídka vznikla díky nápadu prodavačky mongolských ryb jakožto druhá polovina projektu pro zvedání nejrůznějších latěk => pro první polovinu vizte její stránku (Go girl go!). No a jinak samozřejmě hezké čtení.
No jo, to jsem já, ten... Ten...
Ale no vždyť vy víte.
Jsem rád, že jste si našel čas takhle brzy.
Tak.
Začneme, dobře?
Nejdřív ze všeho bych se vám chtěl omluvit.
Jo, vám. Je to první věc, kterou bych chtěl udělat. Upřímně a hluboce. Já vím, že myslíte, že není za co. Ale ono je, uvidíte. Je mi to strašně líto, prosím vás, věřte mi.
Ne, nebojte se, ty popruhy drží, vidíte? Nemůžu se hnout.
Myslel jste si, že to mám povolené, co? Doktore, viděl jsem vám to na očích. Sebral jste tu propisku ze stolu. Protože propiska, to je skoro nůž. Mlčíte. Ani se vás nedotknu, věřte mi.
Já vím. Já to přece vím. Ale já nechtěl, nikdy jsem tohle nechtěl, musíte mi věřit. Aspoň tohle, prosím vás.
Vždyť to nedává smysl. Neviděl jsem ho osm let.
Ale já přece vím, že jsou svědci. Vždyť si sám pamatuju, jak jsem ho... Jak jsem ho... Přiznal jsem se přece k tomu, ke všemu.
Ale já nechtěl. Nechtěl. Doktore, já kvůli tomu nemůžu ani spát.
Ne, to není pravda! Nikdy není pozdě, to přece-
Já vím, dobře, já to vím... Ale to je teď jedno, nezáleží na tom teď, počkejte. Chci vám vysvětlit, proč jsem požádal o tuhle...schůzku.
Tak.
Jak bych jenom začal.
Věříte na duchy, doktore?
No jo, máte pravdu, já taky ne.
Tak nějak jinak.
Teď...řeknu vám teď něco, co vím jenom já, doktore, dobře?
Dobře. Takže věc se má tak, že ten, co jsem ho... Že on byl také...
Prostě...
No, prostě někoho zabil. V Argentině.
Ne, je to pravda.
Někde u Bahía Blanca, já nevím přesně.
No protože mi to řekl. Určitě jste to ve zprávě četl - nějakou dobu jsme spolu mluvili, než... Víte co.
Každopádně někoho zabil. Chlapa. Neznámý, bylo to úplně náhodné a na zastávce autobusu, v noci, nikdo to neviděl.
Hned potom přiletěl a už za tři dny se sešel se mnou. Po osmi letech.
Ne, to je právě to, nebyli, nikdy. Znali jsme se, věděli jsme o sobě, ale opravdoví přátelé ne. Řekl bych takoví lepší známí.
Jasně, že jsem byl překvapený.
Hm. Jo, to mě taky napadlo.
Teď už ale vím proč.
Stává se vám někdy, doktore, že si musíte vybrat, ale nemůžete se rozhodnout?
To máte samozřejmě pravdu, každému.
No ale říká se, že je dobré udělat si takový seznam. Pro a Proti. A pak je porovnat.
Jasně. Znáte to.
Tak jak jsem říkal - byl jsem překvapený, že mi zavolal. A představte si, on si přesně takovýhle seznam napsal. S kým se sejít. Pro a proti a všechno.
Jo, vyšel jsem mu z toho já.
Jednoduše. Jsem dvakrát rozvedený, bezdětný, nahraditelný. V žádném ohledu slavný.
Jo, doslova a do písmene takhle, ukázal mi to.
Ne, kvůli tomu ne. Proč bych to dělal?
Měl pravdu.
Napsal to správně. Úplně správně. Ale můžu si za to sám, doktore. Ne on.
Ne on.
Představoval jste si někdy, jaké by to bylo mít moc někoho zabít? Třeba zlým pohledem, ukázáním prstu nebo tak nějak. Představoval?
Jo, samozřejmě.
Já hlavně když jsem byl malý. Tak jedenáct dvanáct let. Představoval jsem si, že jen tak jdu po ulici a když vidím někoho, kdo se mi nelíbí... Ale jenom jako, jistě. Ve skutečnosti bych to neudělal.
Nedívejte se tak na mě. Neudělal. Vážně.
Ale vždyť já vím.
Ale to je teď stejně jedno. Podstatné je, doktore, něco jiného. Představte si přesně opačnou situaci. Víte, nikdy mě nenapadlo, že... Nikdy jsem... Nikdy mě... Sakra.
Promiňte. Já se jenom potřebuju nadechnout.
Ne, ne jsem v pořádku, ne, díky.
Tak znova. Doktore, nikdy jsem nepřemýšlel, jaké by to bylo chodit po ulici a vybírat si někoho, kdo vás zabije.
Rozumíte? Jaké by to asi bylo mít moc udělat z člověka vraha...
Jste chytrý. Přesně tak. Vy. Je mi to líto.
Jsem na izolaci a potkávám tu jenom tři lidi. Dva z nich jsou strážní. Dělal jsem si seznam. Jenom v hlavě, samozřejmě, nedají mi tužku.
Jednomu ze strážných je dvacet tři a druhý je spokojeně ženatý a má dceru. A vy jste prý rozvedený, bez dětí.
Jako já.
Vrtíte hlavou. Zní to neuvěřitelně, viďte?
Já vím. Taky jsem tomu nevěřil.
Ale tak co tu teda dělám?
Nevěříte. Já to chápu. Jsem vraždící cvok. Vytvořil jsem si vlastní svět ve vlastní hlavě. Možná jsem blázen.
Ale, doktore, možná jsem příčetný. A v tom případě mě za pár minut zabijete. Už teď je to ve vás.
To nemám ponětí. Já nevím. Můj známý to nevěděl, ten Argentinec to nevěděl. Říkal prý jen, že Kain a že Ábel, a že to tu bylo vždycky. Nejde se tomu ubránit. Je to...já nevím...jako když se odemkne něco uvnitř vás. Zkřiví vám to tvář nenávistí, jako zvířeti. Stejně jako mně. Nemůžu spát, doktore.
Zase vrtíte hlavou. Tak zavolejte strážné, povězte jim to, ať to zastaví. Zabraňte tomu.
No jistě.
Za chvíli vám začne téct krev z levé nosní dírky.
Hypoteticky, říkáte? Tak kdyby hypoteticky, tak prostě proto, že už nechci. Já...prostě nemůžu.
Už jsem dva měsíce pořádně nespal, mám noční můry. Já nemůžu. Chci umřít.
Je mi to líto. Strašně. Doktore, omlouvám se.
Přemýšlel jsem nad sebevraždou, víte? Stejně jako ten, co jsem ho zabil. Stejně jako prý ten, co ho zabil on. Jako všichni. O tom jsme se bavili s tím známým. A on se o tom bavil s Argentincem. Ale našel jsem dva důvody proč ne. Za prvé to tu nejde. Ale to vy přece víte sám. Žádné ostré rohy, boty na suchý zip... Ale to stejně není ten hlavní důvod.
Já si to prostě nemůžu vzít na svědomí.
Ten známý mi pořád opakoval, co mu řekl Argentinec: bylo to tu s námi vždycky, bylo to tu s námi vždycky. Bylo to tu s námi vždycky.
Když se zabijete, přeskočí to na někoho jiného.
Já nemám ani ponětí, nevím. To je právě to. Mohla by to být moje matka. Nebo vaše. Nebo někoho jiného. Nebo třeba prezident, já nevím. Může to být někdo důležitý. Když se nezabijete, můžete si vybrat.
Já vím, že to není nic moc. Ale je to aspoň něco.
Mlčíte.
Víte, říkal jsem si v určité chvíli: kéž bych vedl lepší život. Měl bych jiný seznam a nebyl bych tady a nebyl bych...no, to, co jsem. Nebyl bych vrah.
Ale to jsou plané řeči, doktore, protože vedeme takový život, jaký vedeme, viďte? A děláme rozhodnutí, doktore, a zavíráme si tak dveře, a teprve až když se díváme zpátky, máme pocit, že jsme to po cestě asi nějak zvorali a že jsme si mohli vybrat jinak.
Ale tak proč jsme si teda tehdy vybrali blbě?
No jo, protože jsme to nevěděli. Tak to je. Je to snadné.
A mně teď zbylo jenom poslední rozhodnutí - a shodou okolností jsem měl jenom tři možnosti a všechny byly špatné. A je to celé špatně.
Ale aspoň jednou, jedinkrát, jsem si chtěl vybrat to nejsprávnější, doktore. Tak jsem si udělal ten seznam.
A tak se vám omlouvám, ze srdce, je mi to celé líto, věřte mi, prosím.
Je to tu.
Za chvíli to přestane. Má hodně železitou chuť, jinou než normálně, viďte?
Promiňte mi to, doktore.
Zavřu teď oči. To je to jediné, co pro vás teď můžu udělat. On...ten můj...se díval. A to bylo ze všeho to nejhorší. Celou tu dobu. To bylo to nejhorší.
Doktore?
Aha. Teď jste zase sebral tu propisku, viďte?
54 názorů
Nevím, co si o tom mám myslet. Každopádně, napsáno skvěle a nápad - jako obvykle - nadprůměrně dobrý.
Moudivláček
02. 06. 2009nepotrebujem
29. 05. 2007
Velké myšlenky? :-) Jo, to já občas předstírám, že jsem nadhodil nějakou velkou myšlenku, ale to je jenom ke zmatení čtenáře. ;-) Jsem rád, že to klouzalo nebo svištělo.
Forma je paradni, moc se mi libi a i napad s velkejma myslenkama... Pri cteni sem mela pocit jako kdybych byla na klouzacce a jen to svistelo :), akorat ten konec se mi zdal takovej...zvlastne nedotazenej, ikdyz bzlo jasny, jak to dopadne...Ale treba to tak melo bejt...:)
Umprdentální_Kandelábrdelismus
04. 02. 2007
libi.. od zacatku do kontse.. pac sem to zacala cist.. a mots se mi to chtelo docist cely..:-)) a je pravda.. ze je to velky umeni napsat takhlenc dialog w podstate jako monolok..:-)) a kupodivu.. ma to i myslenku.. a pjeknou..:-))*
> 'ovlivněn myšlenkou, kterou nedkokážu čitelně sdělit čtenářům'
Rozvedu:
Píšeš (třeba povídku) a cítíš při tom určitou náladu.
Náladu, která podle tebe je v té povídce.
Jenže při tom třeba ještě posloucháš určitou hudbu, pozorouješ obraz nebo třeba Niagarské vodopády. A to v tu chvíli dotváří Tebou vnímanou náladu, která ale není jen v té povídce. Jak to tedy sdělit čtenáři? Napsat to do prologu? Co si pak počne čtenář, který nikdy nebyl u Niagarských vodopádů?
Ale z Tvé předchozí ospovědí vyplývá, žes to myslel jinak.
K tomu prologu bych se rád vyjádřil...bohužel jsem však nějak nepochopil, co jsi chtěl říct.
Jestli jsem "při vnímání svého díla ovlivněn myšlenkou, kterou nedkokážu čitelně sdělit čtenářům?" -> prosím?
Nemusíš naprosto nic vědět o Chicagu od Stevense. Spíš mi šlo o to, aby to pasovalo k povídce. Čtenář si to přečte, řekne si "jak to asi souvisí s textem", přečte si text a řekne si "aha" nebo aspoň bude mít pocit, že se to k té povídce hodilo.
K prologu:
Představ si, že nevím nic o Chicagu od Sufjana Stevense
Jsi při vnímání svého díla ovlivněn myšlenkou, kterou nedkokážěš čitelně sdělit čtenářům?
A dál: (poznámky v průběhu čtení)
Že není v počátečních dialozích poznat kdo co říká, byl záměr?
(už vidím, že byl)
I když je to celé jen monolog, stejně mi tam ty uvozovky trochu chybí.
A celkově se mi to nakonec docela líbí. Taková vnitřní rozpolcenost. A nejistota. A temnota a náznaky. Ještě se vrátím.
jen drobné rýpnutí;o):
je dobře, žes tam nakonec nedal tu filosofickou pasáž...není to úvaha a málokterá povídka či prostě příběh takovou vsuvku ustojí...jako odstrašující příklad viz některé hollywoodské "akčňáky";o))
ano, všechno je variací na něco jiného:-)
a variace by neměla být prostým kopírováním, plagiátorstvím, sériovou výrobou...
rozhodně netvrdím, že je to tvůj případ:-)
(vážně)
Souhlasím s diagnózou i léčebným postupem. Doufám, že se Ti udělá brzy lépe.
No to mě těší.
Všechno je variací na něco jiného.
Původně jsem to chtěl napsat úplně bez jakéhokoliv "tajemství", pointu vybalit hned na začátku...ale pak by mě to nutilo hlouběji zafilosofovat nad užitečností člověka, což jsem si chtěl kvůli čtenářům a snad i sobě odpustit. :-)
A zase na druhou stranu jsem to nechtěl nechat až na úplný konec, protože pointa zkrátka podle mě v téhle povídce není to důležité.
Jsem rád, že máš dojem spádu, vždycky mi udělá radost, když to teče. Já to soudit neumím, jak něco uzavřu, nejsem schopný to po sobě číst. Dík.
zajímavá forma - zkoušela jsem si schválně klást otázky z pozice doktora a musím uznat, že hovor plyne přirozeně, je uvěřitelný - otázky následují logicky podle vyprávění "pacienta"...tak za to chválím:-))
nápad je zajímavý, i když je variací na něco, co jsem četla už někde jinde (bohužel nevím, o co přesně šlo)
konec trochu trpí tím, že už delší dobu je jasné, jak to dopadne...ale ty ještě potřebuješ povídku dotáhnout, uzavřít...přesto má spád až dokonce, prostě jsem to nedokázala nedočíst:-)
prolog krásně pasuje k ději
pro mě nejlepší povídka z nominovaných:-)
Co, jaká čísla?
Totiž, já jak poslední dobou nežiju v ČR a nemám televizi, tak moc nevím, co se kde vysílá. Slyšel jsem o nějakém takovém seriálu, že na něj hodně lidí kouká, ale to je tak všechno...
poslední Ztraceni mi to tvoje dílo znovu připomnělo. ty asi nevíš, co znamenají ta čísla, viď?
To máš jako divadlo, šetřím, kde se dá. Proč platit dva herce, když to zvládne jeden, a kulisy, no to je holá zbytečnost, stačí stůl a propiska. :-)
Dík.
seš dobrej vypravěč. celý to zvládne odvyprávět on. to čumím. jinak je to něco mezi kruhem a zločinem a trestem. chybí mi tam jen větší odůvodnění. ono: vytvořit si seznam "pro/proti" je totiž trochu málo. ale beztak, konečně něco, co se četlo jední dechem, co bylo originální, co zaujalo, atd..*V
Nicollette
06. 01. 2007
Znáš to, Katugiro, když se člověk nepochválí sám... :-) (Nicméně já ve skrytu duše doufám, že to někoho trochu naštve, no, a ten někdo si řekne něco ve smyslu "Tohle že je zvednutí laťky, jo? Tohle, jo?", a pak si vyhrne rukávy a sepíše něco, co bych popsal nejlépe slovy "Hezky pěkně!")
No jinak se stalo to, co jsem se trochu obával, že se stane, ale pochopitelně si za to můžu jakožto autor sám - všichni to popisují jako "dobrý nápad".
Já se přitom snažil tenhle "dobrý nápad" co nejvíc upozadit, jako něco, co v té povídce jenom tvoří děj, ale není to to, hm, důležité. No ale to je holt potíž s krátkými povídkami, které použijí něco, řekněme, originálního. Chtěl jsem napsat povídku o "těch správných cestách", ale napsal jsem spíš povídku o tom... Huh. No, já si vlastně nejsem úplně jistý o čem. Každopádně tam kus toho, o čem to mělo být, je, takže jsem s tím spokojený. :-)
A nakonec - s tvým názorem na druhou polovinou projektu bych zapolemizoval, protože se mi to četlo dobře. No jinak to samozřejmě nepiš sem mně, ale spíš jí tam.
Do nového roku bych popřál hodně různých cílů a co nejdelší a nejzajímavější cesty k nim.
Fajn nápad, jen bych čekal míň nezúčastněnou atmosféru, čtenář se rychle dovtípí, o co půjde a nemůže se identifikovat ani s pocity oběti (doktora), ani vraha. Takže jestli jde o zvednutí laťky, to nevím; na tip každopádně.
*
Do nového roku přeju čistý rozum. Tj. například umět poznat, kdy druhá polovina projektu za nic nestojí :)
Moc dobrý! Docela mě donutilo se zamyslet... Párkrát jsem se takhle už procházel a přemýšlel, kteří z těch lidí by mě mohli zabít, kdyby věděli, že bzch si to přál. Asi si udělám seznam dřív, něž budu mít boty na suchý zip a malou možnost výběru=) * + Klub
pozorovatel
06. 01. 2007
Jak bych mohl opustit svou almu mater... Na konci ledna se vrátím.
Ale Placaté město mi přirostlo k srdci, potkal jsem tu tak či onak celý svět, bude těžké to tu všechno nechat.
Mno, ale jak říká Exupéry, čas nejsou přesýpací hodiny, ale žnec vázající snop.
Ta kritika nebyla dlouhá, vůbec jsem to nečekal. Taky přeju hodně štěstí. Hlavně jestli se vracíš do UK.
Ta kritika nebyla dlouhá, vůbec jsem to nečekal. Taky přeju hodně štěstí. Hlavně jestli se vracíš do UK.
G_B: Dík. Já od tebe četl nedávno nějakou báseň, která se mi líbila, ale nic jsem ti k ní nenapsal, tak to v brzkém čase doufám odčiním.
StvNe: Jo, já se už přizpůsobil a kritiky si píšu vedle a pak je jenom vložím.
Ale mám dojem, že optimalizátoři strávili hodně času, aby určili přesný interval, kdy tě to bez varování vykopne těsně předtím, než vložíš kritiku. Výběr nevýběr, hlavně jestli se líbilo.
Chtěl jsem ti dát výběr, ale už mě vykastrovali, tak půjdeš pouze do klubu, jestli neva.