Vědět...

Svět je plný míst

a bran

jsou tiché okamžiky

kdy scházíme z cest

ptáci se zpět navrací

a já tichý dál zpívám

snáší se šíp

střelec je daleký

a vůně ohně

hlavu plete

vědět kudy jsi šla

tak dřív

a čekat

na rosu až padne

byla by noc delší

mé oči z holuba jsou

a ústa do nichž padáš

když dlaně mé tě drží

jsou branou ke hvězdám

ruce ty svaž mi svými

ať neztratí se

až usneš

a budou samy

ve vlasech cítím jít vítr, si pro naše těla

je slyšet jak tančí zvony

když se milujeme