Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVesnice: ples
26. 02. 2007
13
24
2599
Autor
Narvah
Včera sem byl na plese. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec sem sedl do auta a jel. Bylo to v jedný vesnici na kraji Olomouce, kde bydlí holka, s kterou chodil můj brácha. Když se rozešli, vzala si takovýho pěknýho sympatickýho kluka. S ním sem si hned po příjezdu dal v kůlně cígo a pak sme šli dovnitř a dali si pivo. Z koupelny se ozýval smích a já se zeptal, co tam ty holky dělaj. Zdena říkal, že je tam Kača s Kačou a že se strojí na ples a tak. A že u nich bylo dneska sedm holek, který Kača na ten ples líčila. Kača s Kačou za chvíli vylezly a já sem si všiml, že ta Kača, kterou sem neznal, je moc pěkná holka. Tudíž sem se na ni vůbec nedíval a když na mě pohlédla, hned jsem se díval jinam. Byl jsem z ní celej nervózní, protože byla fakt hrozně pěkná, ale pořád sem si říkal klid hochu, kašli na to a podobný kecy, ale ne a ne se uklidnit. Byl sem naoko klidnej, ale jenom naoko. Když sem do sebe obrátil dvě piva, tak jsme šli na ten ples, kterej byl v takový opravený sokolovně a nic moc se tam nedělo, protože bylo teprve devět. Jen se tam prodávaly losy a za pultem obsluhovaly takový maminy s vytočenýma vlasama – přesně ten typ, kterej máme u nás, když jsou hody. A v šatně seděla taková stará paní a pořád brala ty kabáty, co jí lidi dávali a tak jsem jí dal svou bundu a mrkl se do vitríny na poháry z házené. A pořád sem si dával majzla, abych se nedíval na tu Kaču. Když jsem to tam prolít a zjistil, že je tam nuda, šel jsem se Zdenou na pivo do hospody opodál. Přes celou stěnu tam bylo namalovaný jezero, u kterýho jsme se jedno léto zastavili při cestě do Julek. Je v takovým údolí, který rámujou skály a uprostřed toho jezera je malej ostrůvek a na něm smrky. V tý hospodě dělala obsluhu holka, která se na mě dívala se zvláštní pozorností, díky které jsem zpozorněl i já. Přišlo mi, že takhle to nějak nejspíš funguje, když se dva mají seznámit. Seděl jsem tam s tím Zdenou a ani sem moc nevěděl, o čem se mám bavit. Za deset minut si k našemu stolu přisedli dva kluci, kteří Zdenu znali a pak si k nám postupně přisedávali další.
Když jsme se vrátili zpátky na ples, tancovalo se a na pódiu zpívala taková šílená ženská křiklavou fistulí a nějakej chlap k tomu hrál na klávesy. Vedle nich stály obrovský váhy, z kterých šlehaly plameny, ale nebyly to plameny opravdový. Nic podobnýho sem v životě neviděl. Lidi tancovali a já seděl u stolu vedle té Kači a měl sem strach, že se mě zeptá, jestli nechcu jít tancovat, protože já tancovat neumím. No a ona se mě zeptala a já sem sem řekl, že to neumím, ale šel sem. Pořád sem se díval dolů na nohy, abych na ni nešlápl. Měla takový střevíce se špičkou a já na ně několikrát šláp. „To je v pohodě, to je v pohodě,“ říkala vždycky, když jsem na ni šláp a já si v duchu říkal jo vole, je to v pohodě. A pak jsem se jí poprvé toho večera podíval do očí a zjistil jsem, že jsou tmavě hnědý, až černý. A dlouho sem se do nich díval a měl jsem takovej ten pocit, jako když na vás padá únava. Přetáhlo mě to odněkud zezadu přes hlavu a pak mi to jelo přes prsa dolů, až mě to celýho obalilo. A bylo to taky tím chlastem, kterej sem do sebe valil ostošest. Pak se Kača začla nějak protáčet. Udělala třistašedesátku a pak se zas vrátila zpátky a přitiskla se na mě. Pak jí přišel kluk a na ples došla ta holka z hospody a netrvalo dlouho, a byli jsme spolu v pekle. Měla takový ty ulízaný vlasy a vpředu jí ty krátký, co nešly sepnout, trochu trčely. Zeptala se mě, jestli mám holku a já jsem řekl, že jo. Pak řekla, že mě počká nahoře a od tý doby to mám smazaný. Jenom vím, že jsem ji nahoře nenašel, že jsem koupil té staré paní v šatně víno a chlebíček, protože tam pořád seděla a že jsem pak pařil s nějakou paní kousek od těch šílených vah u pódia. Pořád dokola sem dělal to, že jsem oběma ruka pokrčenýma v lokti otáčel, jako když jede mašinka a přibližoval se k té paní a ona to dělala taky. To je poslední, co si pamatuju.
Když jsem dnes včerejší situaci telefonicky testoval, dozvěděl jsem se, že jsem později ležel před sokolovnou na nějakým rantlu a vykřikoval sem, že miluju Kaču. Když jsem o tom trochu přemýšlel, došlo mi, že pro tohle jsem na ten ples asi šel. Chtěl jsem si do svýho opakujícího života vstříknout nějaký milostný dobrodružství. Mám to za sebou a je mi jasný, že moje holka je MOJE HOLKA.
24 názorů
Tenhle hala-bala styl občas stojí za povšimnutí. To když je prostoupen nějakou silnou myšlenkou, která najednou - jako by z ničeho nic - vyjde najevo. Něco jako: Podívejte se jak si hloupý Honza (hloupý, neboť se vyjadřuje jako hlupák) poradil s 'celosvětovým problémem'.
Hala-bala styl stojí za povšimnutí i není-li nositelem nečekaně silné myšlenky. Otázkou je, zda stojí za zveřejnění, a překvapením, kolik a kteří dali Tip. Ti, co nejsou překvapeni pak jen mohou zkonstatovat, že vše zapadá do očekávaného schématu.
AŽLOH!
Pablo_honey
04. 03. 2007Wraith Ailohwirre
03. 03. 2007Wraith Ailohwirre
03. 03. 2007
čekal jsem víc. jak napsala Bad_Girl: od díla, které má 10 tipů, podstatně víc (a tady je docela problém nasbírat 10 tipů v žánru povídka, tudíž byla očekávání oprávněná). Nakonec jsem se do toho pustil, přežvýkával nudný první odstavec a očekával rozjezd, nějakou pointu, která opodstatní to všední vyprávění a vůbec celkový námět. Nedostavilo se nic. Naštěstí je druhý odstavec prodchnut několika fórky (obvykle očekávané, leč přesto vtipné komentáře ústřední postavy).
Nebudu ti lhát, mně se to líbilo. Je to takové odnikud nikam, ale hlavní hrdina evidentně neví, co se sebou a s tím se já ve svém věku můžu ztotožnit. J. D. Salinger by měl radost, asi. :-)
já myslím, že je to boží.
opravdu to totiž takhle v životě chodí.
a k prostýmu převyprávění večera (jak tu děcka píšou) to má daleko. má to styl. tahle povídka, když už o tom tak přemejšlim, je výplod člověka, kterej v době digitálních foťáků zkouší experimentovat s diákama...
takže: yep!
No zo zaciatku som sa tazko rozbiehal, potom sa to uz citalo lepsie...bolo to dobre napisane, tazko tomu nieco vytknut...ale zase na druhej strane ziadny extra prekvapivy pribeh, proste take obycajne rozpravanie...A privital by som viac odstavcov, jednoliaty text sa dost tazko cita...ale inac celkom fajn.
No zo zaciatku som sa tazko rozbiehal, potom sa to uz citalo lepsie...bolo to dobre napisane, tazko tomu nieco vytknut...ale zase na druhej strane ziadny extra prekvapivy pribeh, proste take obycajne rozpravanie...A privital by som viac odstavcov, jednoliaty text sa dost tazko cita...ale inac celkom fajn.
jo... sranda... možná by se dalo z tématu vytěžit víc... zařadit víc akce... dialogů... zápletku prohloubit, konec zašmodrchat... a jupí...
... ale šťávu to má... *
Umprdentální_Kandelábrdelismus
26. 02. 2007
pravda, nejakou dobu sem ho uz v ruce nemela, no ;)
ale kdysi tam byvalo tusim cosi jako "tenkrat poprve" bo co.. napsany to bejvalo podobnym stylem ;))
je to dobry tak akorat do denicku..