Černý kos

Seděla smutně na okně a hleděla ven.Na páry vodící se za ruce,na maminky s kočárky,na děti s pejsky.Bylo ji smutno,moc smutno.Ani nevěděla proč,prostě ji to přepadlo.Všechno,co se za poslední dobu hromadilo na ni spadlo.Jako stokilový záváži hozený na hlavu.Koukla se na strom a zpozorovala černého kosa.Okouzlil ji.Nejen svou výraznou černou barvou,ale i on samotný.Poskakoval z místa na místo.Tak mu záviděla.Záviděla mu že může lítat.Jenže to se spletla.Když se chtěl rozletět,spadl na zem.Okamžitě vystřelila dolů.Vzala kosa do náručí a odnesla ho domů.Rozhozhodla se mu pomoci.Jemu,svému novému příteli...