stalo se...

stalo se...kdysi davnoo,,

ta vecna hra na Adama Evu, kdy tenkrat lezeli vedle sebe a nic nerikali, ona se bala a on cekal...ticho bylo tizive a oni nemohli nic rict, protoze zaroven to ticho bylo tak osvobozujici,, na co cekali? snad na zazrak, snad na to az ten druhy vyslovi to, na co oba cekaji, ale pritom se toho tolik obavaji,, lezeli a cas neuprosne sel dal,, ty hodinky jen tikali, jako by jim rikali, ze se blizi rano, ale oni jen lezeli a mlceli, jejich usta jim srostla a snad to vypadalo, ze ani nikdy neumela mluvit...oba premysleli jak zacit, ale nikdy nezacli,, stalo se to, co obyvkle, skoncilo to driv nez to doopravdy zacalo...ona se divala na stenu, kde poulicni lampy si hraly se stiny, pred ocima se ji odehraval cely jeji kratky zivot,, vedela, ze by mela...ale telo mela zthule, ne,, nemohla, jako vzdycky...slzy ji zacali smacet jeji tvar, plakala neslysne...dovnitr sama sebe,, nikdo ji neslysel a nepomohl,, ani on a pritom mu tolik verila, ale byla to chyba...lezeli vedle sebe a mlceli...ze slov jako by se stalo brime jejich zivotu..ta slibovana jednoduchost byla ta tam...vstala...nemohla uz dal snest to ticho a cekani...odesla,,on ji nebranil, moc dobre vedel, kam jde a proc to musi udelat, nechtel byt ten, ktery ji zradi,, jen co odesla z pokoje vstal take a rychle se vytratil z bytu a z jejiho zivota,,ani kus slova neprohodil, ani kousek citu tam nenechal a utekl...nechtel uz tam uz dal zustavat, chtel zmizet navzdy...ale navzdory tomu vsemu vedel, ze neutece, ze ho to dostihne, v kazdem pripade, i kdyby nechtel,, ty vycitky se mu budou objevovat az do konce jeho zivota,, mozna mel neco udelat, ale co?...ona zatim sla do koupelny, napustila vanu a vse si pripravila, nechtela se tim zabyvat moc dlouho...vse mela promyslene,,vedela, ze tahle chvile prijde, byla pripravena...vratila se do pokoje, ve kterem po nem jeste zbyla vune, byla rada, ze tu uz neni, nechtela nic vysvetlovat, uz ne...byla mu vdecna, sedla si ke stolu a napsala na papir jenom jedno slovo, kdyz ho dopsala otevrela zasuvku a vytahla krabicku, ve ktere mela schovany cely svuj zivot, vzala ji do rukou a odesla zpet do koupelny, papir nechala na stole, aby ho rychle nasli...svlekla se a vlezla si do vany, ktera byla plna az po okraj horke vody,, z krabicky vyndala ziletku, kterou si tam schovala a zaroven pripravila na tenhle vecer,, bala se, ale nebyl to panicky pocit strach, spis jen strach z neznama, ale jistota,,,necekala a z praveho zapesti ji zacala tect krev, ta tekutina zivota, ktereho se tolik chtela zbavit,,mrazilo ji v zadech, ale chtela to dokoncit...vytahla z krabicky fotky a prohlizela si je,, byla tam se svou rodinou, ktera ji opustila uz davno, protoze nebyla takova jakou ji chteli,, nemohla si odpustit, ze jim tim tolik ublizila, byla tam i ona, ktera jeji zivot tolik ovlivnila, ale odesla jeste nez byla pripravena na zivot, jeste ji toho mnoho nestacila rict, ale to uz byla minulost....slzy kapaly do temne rude vody, chtelo se ji spat, ale jeste si precetla tech par papiru, dopisu, k nimz se po cela leta tak vracela,,zima se ji rozlevala po celem tele...pak usla,, propadla se do tmy,

ta vecna hra na Adama a Evu skoncila...ona ji skoncila...nekdo musel