Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nikdo tě neslyší

24. 07. 2007
1
1
506
Autor
Zanishka
"Halo?Je tu někdo?Prosimvás."křičí dívka zoufale.Rozhlédne se okolo sebe,jediné,co však vidí,je tmavá dřevěná postel.Kde to je?Jak se sem vůbec dostala?V hlavě plno otázek,odpovědi se ji však nedostává. "Prosimvás,jsem tu zavřená,halo."pokouší se znova.Zoufalstvím začne vzlykat a slzy ji štípou na tvářích.Otře si líčko a podívá se zblízka na svoji dlaň.Zděsí se,když spatří krev. "Pomůže mi někdo?" snaží se znova,ale začíná ji docházet,že nemá šanci být vyslyšena.Na rukou provazy na tváři krvavý šrám.Kdo jí to udělal?A proc si to vůbec nepamatuje?Z posledních sil začne kousat do provazů,jakoby je chtěla rozkousnout,což se jí nepovede.Hlavou se jí honí ty nejhorší myšlenky.Co s ní teď bude?Kdo ji se sakra dostal?Zoufale se rozpláče a začně kroutit zápestím.Lano odřelo její hebkou kůži na zápěstí a ona teď krvácí.Lano povolí a ona vytáhne jednu ruku.Dál už ale nemá sílu,ruka ji krvácí,jakoby se snad podřezala.S nadějí začně rozvazovat uzel,kterým má svázané nohy.Slzy ji tečou tak,že je nestíhá utírat ale ona vynaloží všechnu svoji energii na rozvázání nohou.Konečně se jí to povede!Je volná.Plná očekávání zamíří ke dveřím.K jejímu překvapení nejsou ani zamčené,otevře je a pomalu vejde do vedlejší místnosti.Nemůže skoro chodit jak je vysláblá,ale jde dál.Najednou ji však nějaká osoba zvedne do výšky a přehodí si ji přes rameno. "Pomoc."křičí z plných sil. "Pomůže mi někdo?"volá,její slova však zaniknou ve tmě. "Kdo jste?Prosím pomoc."volala statečně dál,v jejím hlase byl ovšem poznat pláč. "Nenamáhej se děvenko.Nikdo tě totiž neslyší." "Kdo jste?" začne zběsile bušit do jeho břicha,když ji postaví na zem.Dlouho to ale nevydrží,v rukách už nemá sílu. "Kdo doprdele jste?A co jste mi to udělal na tváři?" otře si krvavé ruce do bílé košilky,jediné,co má v tu chvíli na sobě. "Nemá cenu se bránit děvenko." "Neříkejte mi děvenko a pusťte mě ven kurva.Chci ven."křičela ze všech sil,které nabrala.Vzteky byla rudá a chtěla odstud ven,hrozně moc chtěla.Dlouho se neudržela na nohou,po chvíli se sesunula na postel,která byla za ní.Ležela a přemýšlela,co s ní bude,jestli to tu vůbec přežije.Kdyby měla mobil,ale neměla nic,všechno ji vzal.A teď ji tu pozoroval a vysmíval se jí. "Pojď kočičko,užijeme si." naklonil se na ni a začal si rozepínat poklopec.Bylo ji z něj na zvracení,odporný pach cigaret a alkoholu jí vážně nedělal dobře.Sundal si džíny a trenýrky a šel za ní do postele.Věděla co teď příjde,dala si jedna plus jedna dohromady,došlo ji,proč je valstně tady.Opět se ji spustily slzy po bledých tvářích,jen tiše vzlykala.To tlustý hovado ji oddechovalo do ucha a ona jen ležela oddaná svému osudu.Už ani nekřičela,věděla,že ji nikdo neuslyší...

1 názor

Bublina.15
26. 07. 2007
Dát tip
je to takový o nicem

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru