Akroteleuton o smutku

Samoúčelná formální hříčka.

Moc pěkné, hezká práce:-)

Rabb:Řádky jsou propojené, zkus si to přečíst dohromady, jako větu. První a druhý řádek je úvodní a zbytek je jedna věta.

..nesedlo mi to jakoby nepropojení do sebe.. jakože si každý řádek v podstatě žije sám o sobě.. nechytil jsem tu správnou nit, která by mne provedla celou hříčkou.. jakože nerozmotal jsem nakonec klubíčko a na konci jsem nenašel přivázaný zlatý peníz. ..asik na tuhle hříčku nemám zrovna náladu.. protože na mne tak nějak nepůsobí, mno.. ..a celý je to napsaný, jak to říct, tak jako chtě-nechtě básnicky.. mám pocit, že jsi do toho chtěl zapojit tolik básnictví, až jsi zapomněl, že to jde i volněji a ne tak sevřeně poeticky.. ..ale z mého názoru si nic nedělej.. většinou, od té oby, co jsem tady, melu pěkný blbosti, slušně řečeno.

Paulart: To nejsou jen začáteční písmena. Akroteleuton jsou i koncové písmena v obráceném pořadí.

Práce s jazykem - umění vyhrát si s těmi začátečními písmeny. Málokdo se tímto uměním, kterým proslul třeba Francois Villon, dnes zabývá.

Zajímavá práce s jazykem.

Moc pěkné, jemná noční báseň smutku...takové básně vznikají, když se vše utiší a setmí a v člověku se začnou ozývat pocity, které jsou za světla překřikovány denním shonem... A ten akrostich je také pěkný :)