Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Modřanské postsynchrony
datum / id06.12.2007 / 267309Vytisknout |
autorMiroslawek
kategorieVázané verše
zobrazeno5310x
počet tipů13
v oblíbených0x
do výběru zařadila2a2a,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
27.2.2007
Modřanské postsynchrony

 

 

tříštění slepých nábojů
minulé introspekce
má krátký dech    červ šlach
           na odsvalené lebce
na kost    a přece nezřetelný tón
  prach prachu       chce svou výšku
 - váš dealer s opičkou na střeše -
           tak šije otec Kron
  depeše             hrdopýškům
je v módě:   trysk a cval
   a koleje se utíkají k dálce
bože    spal      danse macabre
na bříšku mého palce

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

05.01.2015 23:37:18Miroslawek

Franciska: a to mám i mnohem lepší ;)

29.12.2014 02:00:45Franciska

Aha, tak takhle se to dělá!) 

30.12.2010 19:59:42sun-shine
je vidět, že si rád hraješ se slovy, s intelektuálními převraty, ale to je vše. Vždyť poezie může být jednoduchá ve smyslu výstižná a obohacující. Tvé básně jsou jen přehlídkami lesknoucích se nových šatů.Báseň, která ve mě nezanechá pocit smyslu.
04.01.2009 13:13:53vindal drámo
nejen dance macabre, hodně dobrý..
11.12.2007 12:25:37Janina6
Já za všechna avi naopak děkuji, četla jsem vše a ráda (teď se z toho budu nejspíš několik dnů vzpamatovávat) :-)
10.12.2007 13:05:42Vojtek
Neposílejte mi avíza. Vaše názory mne fakt nezajímají. Děkuji.
09.12.2007 23:15:47a2a2a
redaktor poezie
Pozoruhodná diskuse, pocta dílu samotnému. Lze souhlasit s Egilem, zejména v podpoře prolamování obzorů, mezí očekávaného, lze souhlasit, tuším s Viem, že, jsou psány básně pro ty, kdo chtějí více přemýšlet a zkoumat, a pak pro ty, kteří se chtějí z poezie těšit jinak. Lze uvěřit i Derovi, že na něj báseň, a myslím že nejen na něj, působí tak, jak to vyjádřil, a neměli bychom se přetahovat o to, kdo je náročnější nebo naopak komerčnější konzument poezie. Ostatně neumím si dost dobře ani představit komernějšího čtenáře poezie. Jsem hluboce přesvědčen, že poezie má kultivovat myšlení stejně jako emoce, že by měla mít ctižádost oslovit co možná každého.

Tato báseň podle mne svou obtížnou dostupností zejména od verše ... - váš dealer s opičkou na střeše - ... zasahuje myšlení natolik, že na emoce, či prosté potěšení zapomínám, ačkoliv po několikerém přečtení je tuším a nakonec objevuji.

Velmi se mi líbí první část básně, přijde mi ve svém pravdivém sarkasmu vcelku plynule srozumitelná a veršem ... a přece nezřetelný tón
prach prachu chce svou výšku ... autor dává najevo přirozenou potřebu po pozitivním chování a současně tato, spíše připomínka než apel, právě včas osvěžujícím způsobem graduje obsah do další polohy. Pak si ovšem nevím rady s dealerem a opičkou, nacházím se znovu až v kolejích, právě tam jsem objevil opožděně emoci, která se jakoby stydí sama sebe prozradit, což je ovšem pro tuto báseň přednost, a končí jakýmsi distancem. Takto jsem básni porozuměl a nejspíš bych se toho nedopracoval, nebýt této diskuse. Báseň má pro mne neoddiskutovatelnou kvalitu ve způsobu vázaného verše. A ač si myslím, že vznikal více "šroubováním", což asi u přemýšlivé poezie ani jinak nelze, pak obsažnost i sdělnost mu dává opodstatnění a působí samozřejmě.
09.12.2007 04:04:04Dero
ADMIN, korektor
Jezuita: Pak jsi idiot.
08.12.2007 15:57:17Jezuita
Senior, Dero

Kdyby byla v šuplíku por počítačem pistole,
zastřelil bych se.
08.12.2007 14:42:14Dero
ADMIN, korektor
Budu reagovat chronologicky. Tento příspěvek bude hodně dlouhý kvůli mnoha citacím.

Vio napsal: Jestliže se kritikem může stát téměř kdokoliv, práce celé skupiny se rozmělní a znehodnotí. Názor nezralého kritika devalvuje v důsledku i názory těch kvalitních.

Vio, už poněkolikáté jsi utekl k tématu, které nemá nic společného s Miroslawkovou básní. Pokud se chceš zabývat osobami kritiků a smysluplností jejich fungování, můžeš tak učinit například ve veřejné diskusi našeho klubu.

... a dále: Btw jak poznáš, že si třeba právě tato báseň "(ne)zasluhuje" neřku-li "(ne)potřebuje" nové výrazy? Nikde to není podloženo byť jediným konkrétním názorem, když odhlédneme od toho jak sporné je něco takového vůbec chtít dokazovat. Musím se přiznat, že naopak Tvůj názor mi přijde docela arogantní.

Je to podloženo citem a zkušeností. Dokázat to nejde, stejně jako ty nemůžeš dokázat, že se ve svém, říkejme tomu třeba podezření, mýlím. K tomu, jak si něco takového vůbec můžu dovolit, se ještě dostanu obšírněji. A ano, je to i trochu arogantní.

egil napsal: Takže, Dero,
myslím, že schematizuješ a trestuhodně zjednodušuješ věčné téma lit. teorie: Poesie vs. poznání. Tvoje slova mi znějí bezmála pozitivistickou dikcí. Vadí mi řeči typu "Zbytečně složité ... oblečení vevnitř"."

Nezlob se, ale podobné věty jsem četl v recenzích komunistických kritiků Sedloně či Skály (ano, ženu to trochu do extrému, nicméně.).


pozorovatel dodal: no, egile, mně spíš přijde nevkusný takhle překrucovat a odsoudit něčí racionálně podaný názor tim, že ho zkřivíš do komunistických kritiků

klidně argumentuj a obhajuj, ale zkus to bez žluči


Je důležité si uvědomit, že na kritika se vždy bude pohlížet podle toho, jak se prezentuje a jak dokáže své postoje vyložit. Pokud nedokážu svůj (dle mého vnitřního pocitu celistvý) náhled na poezii patřičně prezentovat, může mě literární obec klidně šoupnout mezi komunistické kritiky. Bude to moje chyba, nikoliv pomsta a spiknutí všech okolo.

Nevadí mi, že to egil napsal, mám o čem přemýšlet. Na druhou stranu si myslím, že tu od egila i Via (i později) zaznívají názory, které by se spíše hodily na nějaké vážnější místo než toto. egile, přijde mi, že uplatňuješ na Písmáka příliš vysoký standard. Aplikuješ na kritickou práci zde absolutní měřítka.

Mně osobně to těší, protože konkrétně od Tebe se toho mám hodně co naučit (ačkoliv už jsi mě jednou "odepsal" jen proto, že jsem přiznal literaturu jen jako svého koníčka, to mě skutečně mrzí dodnes), ale co ostatní kritici i "kritici"? Budou mít skutečně chuť se byť trochu rozepsat v prostředí, kde existuje obrovská propast mezi bídnou kvalitou prezentovaných děl a přehnanými nároky na kvalitu kritiky? Myslíš si, že většina z nich vůbec má nějaký utříbený náhled na literaturu? Že se snaží na sobě pracovat jako na literárních kriticích?

I k tomu všemu se ještě dostanu, je tu hodně textu.

Jistě,
proč psát "Les topí zelenou chvojí" (což je Holanův obraz, nabitý neskutečnou evokativní silou, který si vybavím pokaždé, když mě v listopadovém lese zastihne déšť), když by jednoduše stačilo napsat "v lese byla mlha"? Proč psát "svědění podzimní zdi, / rozškrabané do krve psího vína", když by stačilo, úplně prostě, napsat "byl podzim"...

Proč? Protože je to právě tohle maso, jsou to konkrétna, které dělají takovou poezii, která není redukovatelná na vlášení jakýchsi prostých gnóm. Jsou to tato konkrétna, která složí "svět" v jistém jeho celku, v určité úplnosti. Výsledkem je pak poezie, která ti nepřináší poznání takového charakteru, kdy si přečteš báseň a řekneš si: "a sakra, zajímavé, to jsem nevěděl", ale poezie, kdy si řekneš například: "z tohoto místa-jsem-to-ještě-neviděl".


Ale vždyť já tento názor sdílím! Vio uchopil v jednom okamžiku má slova za špatný konec a ty jsi na něj bezděčně navázal.

Sám jsem tvrdil, že ta šíře pohledu, detail, barva, asociace se odvíjí od autorova motivu. Obracím se tady k něčemu vpravdě nepostižitelnému, k autorovým úmyslům, jeho představě a prvotnímu prožitku. K odstínům jeho poznání, struktuře jeho pocitu.

Kritizuji jen a pouze onen přístup, kdy autor má v mysli jednoduchý obraz a přemýšlí, jak by jej ozvláštnil/zakódoval! Přístup z druhého konce, kdy se v autorovi mísí ono intenzivní napětí, nutkání, vrstevnatá zkušenost, a on přemýšlí, jak ten papinův hrnec sebe co nejlépe vyjádřit a neustane, dokud i ta poslední vibrace v něm nepřejde do slov, ten vítám, obdivuji!

Pustil jsem se pouze na tenký led tvrzením, že v tomto Mírově díle vidím přibarvování místo naplňování. I k tomu ještě později.

egil dále napsal: Myslím, že především
jde o narušování čtenářova očekávání...


Tento tvůj názor jsem s chutí přečetl a někdy bych o něm rád podiskutoval, případně položil aspoň pár otázek. Tady na to není místo i přesto, že konotace Mírovou básní by se, jak říkáš, našly.

Vio píše: Člověk, který ovšem takto nepřistoupí k jeho tvorbě, ať už nechce a nebo to neumí, by se rovněž neměl pouštět do kritiky takového díla. Až tady se totiž vyjeví úroveň znalostí kritika.

...

Jediné druhy (směry) kritiky, které vidím já, jsou fundovaná nebo nefundovaná kritika. Pak mohou existovat směry v umění, které nám sedí nebo nesedí, ale to by kritika nemělo ovlivnit.


Tyhle citace jsem vytrhnul dost hrubě, omlouvám se, Vio tento svůj pohled na věc roztříštil do více příspěvků a v tomto konkrétním ho vyjádřil asi nejcelistvěji.

Vio, četl jsem tvé názory několikrát, přemýšlel jsem o nich a vyšlo mi zhruba to, co pozorovateli. Kde zohledňuješ v tom vztahu autor-kritik čtenáře? A zvlášť tady, na písmáku, kde jde o čtenáře především.

Fundovaná kritika, a na tom se snad shodneme, by měla reflektovat osobnost autora. Měla by se obracet k jeho literárnímu vývoji, respektovat jeho pohnutky.

(teď odbočím od Miwovy básně)

Co mám ale jako kritik udělat, když mi objektivně kvalitní dílo nepřijde čtivé? A co hůř, když nepřijde čtivé ani čtenářům? Mám říct: sorry, moje chyba, tvůj tvůrčí přístup, autore, je tam jasně čitelný, máš to v hlavě uspořádáno, dobře jsi vyjádřil všechno to, co jsi vyjádřit chtěl, výborná báseň?

(... a vracím se k ní)

Vy tvrdíte, že Miwova báseň přesně taková je. Že výrazové prostředky odpovídají intenzitě autorského záměru. Já tenhle názor zpochybňuji a myslím si, že text je přikrášlený, aby budil zdání něčeho, čím není. Opírám se tu především o svoji intuici, která je formovaná na straně jedné zkušenostmi s poezií (četba poezie i literární teorie), na straně druhé zkušenostmi s autorským přístupem ke tvorbě (a lidmi obecně, přemýšlením, filosofií[?]).

Mou největší slabostí je fakt, že mluvím zcela otevřeně. Z toho pramení arogance vůči autorovi textu i značná plocha, o kterou můžeš, Vio, opřít své argumenty proti mému přístupu. Mohl bych mlžit nebo se postavit do role autorského přitakávače (tj. ano, já chápu, proč píšeš, jak píšeš, autore. dokážu to obejmout, má to svůj význam.), ale v tom případě by si nikdo nic neodnesl a tahle diskuse by vůbec neexistovala.

Já jsem si naopak jako čtenář Mírowu báseň nevychutnal a jako kritik pojal jisté podezření. To mi stačí k tomu, abych ho vyjádřil. Čím jsem vlastně Mírowi svou kritikou tak ublížil? Pokud mu křivdím, tak čekám, že se stanou tři věci:

1) Miwa se ozve a řekne mi: "Tvůj názor nestaví na realitě, křivdíš mi."
2) Já se zamyslím, co jsem mohl přehlédnout, co mohlo moji intuici/úsudek zmást. Příště už budu mít onu zkušenost.
3) Miwa se zamyslí, proč jsem mohl nabýt takového dojmu.

Pokud z role kritika vyčleníme čtenářský element, pak otevřeně přiznávám: ano, ve své kritice jsem pochybil.

Jedním dechem však dodávám, že si něco takového nedovedu představit. To by si autor s kritikem mohli rovnou sednout nad pivem a povídat si třeba o loňské oblevě. Význam by to mělo stejný.

Na zbytek zdejších příspěvků už nereaguji. Nejsou k věci (až na Fouckaultův zajímavý přípodotek) a nerad se nechávám kárat /díky, pozo/ člověkem, který je už předem přesvědčený, že nemám, co bych mu nabídnul.

Vyústění diskuse mě zklamalo, v osobní rovině ji vést nechci. Děkuji egilovi za soustředěné názory a pozorovateli za to, že dokázal pochopit, kterým směrem svými slovy mířím.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.