Válka

Až umře svět
a zbyde jen pár lidí,
půjdem zpět,
tam kde jsme už byli.
Do dob barbarů, králů a draků,
šlechetných rytířů
co nepodlehnou strachu.
Zákeřní bohové
si lidské šachy budou hráti,
čím více mrtvých,
tím víc se budou smáti.
V těch krutých bojích
kde cáká krev a sem tam lítaj střeva,
meč v ruce mé mne postaví
kam jen bude třeba.
Ač barbar jsem,
tak srdce mám
a to nechce už dál vidět,
jak ze světa se stává díra,
za kterou se musí stydět.
Tak to půjde dál
až do poslední růže.
Válka nese záhubu jak rychle jenom může.
Až tu zase budem stát,
strhaní a chudí,
uvědom si jediné:

tu dýku co teď držím já
budeš ty mít v hrudi!