Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Valentýnka a půl kila slunce

03. 02. 2008
46
69
6099
Autor
Santi€

Seznamte se s "novou" Santi;) Procházím trochu "tvůrčí krizí". Jeden pán (nepamatuju si jeho jméno) říká, že každá krize je šance... *** Zdál se mi sen o malé Valentýnce kterou maminka předtím už dvakrát potratila Věže za mlhou se zdály smutnější Mlčela jenom mě tahala za nos a ráno mi chyběla

Přišla ke mně oknem ze zahrady zrovna, když jsem si říkala, že je čas na změnu. Povídám jí: „Nepotkalas dveře?“
Bylo pár dní po úplňku. V zoufalé touze po spánku jsem se převalovala sem a tam. Peřina byla protivně těžká a škvírami v žaluziích se mi do pokoje ždímalo nebe, míhaly se stíny.

Copak chceš?“
Mlčela, nehybně stála pod oknem, bledá v měsíčním světle, celá jak figurína z vosku. Moje naděje na sny byla ta tam.

Jak se jmenuješ?“
V odpověď pouze do ticha kapalo z kohoutku. Zapomněla jsem pořádně zastavit vodu, když jsem naposledy byla v koupelně. Oči mi nervózně uhnuly k hodinám. Půlnoc. Co dělá ta malá vzhůru? Odkopala jsem peřinu do noh postele, spustila jsem nohy přes okraj, vklouzla jsem do pantoflí, ostražitě jsem čekala, zda-li se nepohne. Stála. Vykročila jsem k ní, rukama apaticky jak náměsíčná jsem tápala před sebou. Zdálo se mi, že mrkla. Řasy se jí zachvěly. Ale zase bylo ticho, jenom to kap kap znělo z chodby. Zlehka jsem jí položila dlaně na ramena. Náhle jako by zaskřípěly brzdy, když zastavuje vlak a do očí mě bodl ostrý záblesk světla. Zalapala jsem po dechu. Po spáncích se mi koulely krůpěje ledového potu. Chvěla jsem se... A pak jsem se probudila.


Doblé láno!“ zašišlala mi těsně u levého ucha. Když jsem konečně přivykla dennímu světlu, spatřila jsem, jak se nade mnou sklání s bezzubým úsměvem, měnily se jí mléčné zuby. Chtěla jsem se jí na něco zeptat, ale vydralo se mi z úst jen neurčité zachroptění. Jako by mi četla myšlenky, sama se dala do řeči:
Já sem Valentýnka, žíkej mi, jak ceš.“ Ledabyle převalovala slova na jazyku a znovu na mě vycenila obnažené dásně. Laskavě jsem jí usměv oplatila, ale nedokázala jsem se tvářit, že se mi tohle děje běžně. Odkašlala jsem si a znovu jsem nalezla svůj vlastní hlas: „Kdepak ses tady vzala, princezno? A kde máš maminku?“
Neodpověděla. Zavrtěla hlavou a odběhla do vedlejší místnosti. Za okamžik se vrátila, pod paží obrázkovou knížku. Podala mi ji se slovy: „Pšečti mi pohádku!“

Ale...“ začala jsem se trochu ošívat, protože mi dlužila vysvětlení. Nicméně malá ohrnula spodní rtík a zakabonilo se jí čelo, což mě odzbrojilo a odevzdaně jsem začala listovat knížkou.
Byla jednou jedna holčička, která měla moc ráda červenou barvu...“ dala jsem se do čtení, ale skočila mi do řeči: „Já nemám láda čelvenou!“
Dobrá, tak jakou máš ráda barvičku?“ trpělivě jsem se zeptala.
Žlutou.“
Jako sluníčko? Taky mám ráda žlutou... Tak teda byla jednou jedna holčička, která měla moc ráda žlutou barvu. Bydlela u babičky v chaloupce na kraji lesa. Každý den jezdila autobusem do města do školy...“
Co je škola?“ přerušila mě opět.
Tam chodí děti, aby se naučily číst, psát a počítat.“
A ploč?“
Aby si mohly číst pohádky, napsat dopis kamarádovi, spočítat si, za kolik dní budou prázdniny...“ a bylo po pohádce. Kukadla rázem dokořán svítila zvědavostí a nevyřčenými otázkami. Cele si mě to dítko omotávalo. Blížilo se k polednímu, ale já byla stále v pyžamu. Pod stupňovanými „proč“ se ze mě stával slovník moudrosti. Držela jsem ji v náručí a ukazovala z okna kopce, které se draly zpoza sněhu, domečky a spoustu dalších věcí. Parapet jí byl po nos. Tahala mi za zbloudilý pramen vlasů, bezděčně jsem si jej shrnula za ucho. Smály jsme se spolu. Na chvíli jsem se jí zadívala do očí, hlubokých studánek, bezstarostných. Zahlédla jsem v nich samu sebe v jejím věku. Byla jsem málo malá. Ona byla moje druhá šance.

Vypadalo to, že se mnou zůstane napořád, proto jsem se podle toho musela zařídit. Do školy jsem chodila o celých deset minut dříve, chuděrka se mnou vstávala. V době vyučování zůstávala s paní Dufkovou, podávala jí saponáty a umývaly spolu schody. O velké přestávce jsem ji chodila kontrolovat. Domů jsem ji odnášela na rukou, bývala unavená. Houpala jsem ji, vískala ve vlasech a šeptala, co jsme se ten den učili v občanské výchově. Uložila jsem ji v pokoji a sama jsem si šla dělat úkoly do obýváku. Až se probudila, vždycky za mnou přišla, zaškrábala na dveře jako kočka. Zpívala si takovou podivnou písničku: „Plakala ovečka u vysoké skály, dva malí kluci si na vojáky hláli...“ Přistoupila ke mně, chytila mě za ruku a táhla mě k nějakému dobrodružství. Nejraději si hrála na obchod. Bývala jsem paní prodavačka, ona si na hlavu posadila můj starý slamák, namalovala si pusinku rtěnkou a šla nakupovat. Sháněla vždycky zvláštní věci, neubránila jsem se úsměvu.
Plosím půl kila slunce.“
Jistě madam a přejete si je nakrájet?“
Ne-e. Jenom mašličku.“
Před večerníčkem jsme ze sebe smyly všecka dobrodružství uplynulého dne. V posteli v pyžamu se naše role obracely. Já byla ta, co se ptá a ona chytrá horákyně, moje učitelka... Mudrovaly jsme o životě, proč se střídají roční období a jestli je lepší být dítě nebo dospělák. Záviděly jsme si navzájem.

Čím bys chtěla být, až budeš velká, Valentýnko?“ zeptala jsem se jí jednou před spaním.
Ci být jako Ty...“ bez váhání odpověděla a mě to překvapilo.
Jejda! A jak jsi na to přišla?“
Nemusíš si stoupat na špičky, když se chceš podívat z okna. Dosáhneš na kliku a můžeš otevžít dveže. Umíš žídit auto a jezdíš na výlety. A když spadneš, tak Tě to nebolí.“
Zůstala jsem na ni hledět s otevřenou pusou, byla tak dojemně upřímná. Když jsem se vzpamatovala, ty její studánky se na mě dívaly. Čekala, co řeknu. Začala jsem koktakt, ale nakonec jsem to spolkla, nevěděla jsem, co říct. Usmála jsem se a snažila jsem se změnit téma, ačkoliv jsem věděla, že to nesnáší. Udeřila pěstičkami do peřiny. Zachránil mě zvonící telefon. Valentýnka však byla rychlejší. Zajiskřilo jí v očích, když se na mě ohlédla a pak rychlým pohybem pomohla mobilu, aby se zřítil k zemi. Nikdy předtím nic takového neudělala. Cosi mi bránilo jí vyhubovat, cítila jsem, že teď jsme vyrovnané.

Následujícího dne ještě než se ozval budík mě probudilo, jak si zpívala tu svoji písničku: „Plakala ovečka u vysoké skály, dva malí kluci si na vojáky hláli...“ Byla sobota, celý den se zvláštně vlekl a Valentýnka mi povídala podivné věci: „Až napadne sníh, tak zmlznu.“
Chlácholila jsem ji: „Proč bys mrzla? Máš ve skříni teplý kabátek. Oblečeš si ho, když půjdeš ven a budeme stavět sněhuláka a koulovat se. Sníh je fajn.“
Umíněně si dupla: „Ne, já se bojím sněhu.“ Ztrácela jsem trpělivost a marně jsem přemýšlela, jak ji upokojit. „Pojď se mnou,“ vedla jsem ji za ruku do garáže a ukázala jsem jí velkou lopatu. „To je lopata na sníh, až napadne, odhrneme si před vraty cestičku.“
Smutně na mě zespodu koukla a zamrkala, mírně vrtěla hlavou, lokýnky jí poletovaly, jako by mi chtěla něco říct. Nechápala jsem ji. Dřepla jsem si k ní a objala jsem ji. Za jejími zády jsem tiše polykala slzy. Po koupání se zavrtala do pelíšku. Poodešla jsem k oknu, abych zatáhla závěs. Z nebe se k zemi snášely bílé vločky. Chvíli jsem u okna stála, ale pak jsem si uvědomila, že je čas na pohádku. Usnula mezitím jako andílek, neklidně oddechovala. Pomyslela jsem si, jak moc ji mám ráda. Zvykla jsem si na ni.

Dnes je to rok. Převaluji se v posteli a nemůžu usnout. Prozpěvuji si tu její písničku. Musí jí být venku zima. Nechávám jí za oknem jablka, kdyby měla hlad. Po týdnu je vždycky shnilá vyhazuji. Často přemýšlím, proč ke mně vlastně přišla. Čekávám, že zaškrábe na dveře, zasněně ji celá odpoledne vyhlížím. Nevrátí se. Už nikdy nic nebude jako dřív...


69 názorů

Pavel Wilk
18. 06. 2017
Dát tip
Skvělé čtení!

Gora
25. 05. 2017
Dát tip

Ano, je to "duchovní" zážitek. Jen bych se přimlouvala za odstranění ušišlaných slůvek, ačkoli má reálný základ. Moc pěkné - mám husí kůži:-)


Santi€
06. 01. 2012
Dát tip
avízo

Narriel
04. 07. 2009
Dát tip
Ač ten český překlad nemám vůbec ráda, nenapadá mne jiná reakce než "...dvě malá křídla tu nejsou byla tu, málem a nejsou kudy jen bloudí a kde jsou??" T.

Santi€
25. 05. 2009
Dát tip
je z února 2008, rok stará... dík :)

Santi€
25. 05. 2009
Dát tip
tohle je můj jediný pokus o prózu, který mi tu visí

Santi€
02. 03. 2009
Dát tip
;*)

Aimee_Dee
12. 02. 2009
Dát tip
fakt vyborny

Santi€
20. 11. 2008
Dát tip
plakala ovečka u vysoké skály dva malí kluci si na vojáky hráli...

Bluedragon
16. 06. 2008
Dát tip
Teda Zdeni, tohle se ti moc povedlo *

Santi€
13. 06. 2008
Dát tip
jen do mě. jo, domi, prosím.

domin.go
13. 06. 2008
Dát tip
Chceš to podrobněji rozebrat?

Santi€
13. 06. 2008
Dát tip
pýp.

Bíša
14. 04. 2008
Dát tip
:o))

Santi€
09. 04. 2008
Dát tip
jo to bude nejspíš, až mi to poupátko vykvete v podbřišku, ale to se bude jmenovat Lucie nebo Eva

nálada pohádková, úplně to zastavuje čas, co běží kolem mě :o) kdyby se ozvala, dej vědět...

Korála
26. 03. 2008
Dát tip
Trochu mi to připomnělo malýho prince. A žádná hlubší kritika mě nenapadá. Promiň. Tipec.

Santi€
15. 02. 2008
Dát tip
tak to máš můj obdiv alespoň za to zkoušení. nic se neděje, každému nesedne všechno...

pozorovatel
15. 02. 2008
Dát tip
zkoušim to číst, ale mám pocit, že tahle próza neni pro mě

Lakrov
14. 02. 2008
Dát tip
Zkusím Ti popsat své pocity metodou 'přímý prenos': ...Povídám jí: Nepotkalas dveře? na mě (nevím porč) působí jako kousek (hezké) písničky ...Peřina byla protivně těžká na první pohled vidím 'protivně NĚŽNÁ' (a docela mi to tam sedí) ...Co dělá ta malá vzhůru? slovo 'malá' se mi chce nahradit jiným (snad podst.jm.) ...noh(nohou)...nohy -- podobná slova kousek od sebe Ale nejsme tady kvůli jazykové korektúře (nebo jsme?) Nešišlat! Ono je to (občas) krásné slyšet 'nezkušenou výslovnost', ale napsané to tahá za oči. Domnívám se (bláhově), že iluzi dětského projevu lze navodit taky obsahem, slovosledem; Namísto šišlání snad jen občas nějaké přeřeknutí. A už se nechám jen unášet náladou. ...Plakala ovečka u vysoké skály, dva malí kluci si na vojáky hláli... Oceňuji písničku (a už tuším, že přinese slzy) A hned po dočtení mě napadá, jaký 'druhý plán' asi původně nesla dávná pohádka o Sněhurce. To, co s napsal(a) Ty, je takovým citlivým protikladem všem těm zdejším/současným nešťastným láskám a sebevraždám a... Takové zmyšlení v mlze nebo... já už nevím; ať tě nenaštvu nějakou kravinou. Nebo se ptej; ale mám takový pocit, že ty si umíš i odpovědět. Napsalas toho víc? Nabídni. Děkuji. I když je to smutné. Kritizovat (hluboce ani mělce) neumím. Máte můj obdiv, ať už jste kdokoli, Autore :-)

Lakrov
13. 02. 2008
Dát tip
Pošlu si ještě jednou avízo, ať to na mě svítí, když se mi to Tvoje povedlo promarnit :-) a brzy prijdu.

Santi€
13. 02. 2008
Dát tip
...píp?

Santi€
12. 02. 2008
Dát tip
díky, NeverFree;)

NeverFree
12. 02. 2008
Dát tip
nádherný konec...moc smutné...krásné :)

Santi€
11. 02. 2008
Dát tip
díky, Jiři Valentýnka mě mnohému naučila...

Quaken
11. 02. 2008
Dát tip
Roztomilé to bylo, roztomile to neskončilo, pod kupou stěhu z pohádek mrzne nám v ústech vlastní vděk vyhrabat ho je třeba

satannáš
10. 02. 2008
Dát tip
ju *T

Santi€
05. 02. 2008
Dát tip
děkuji moc, sluníčko;)

to je tak krásné a tak moc smutné,Santi.. posílám tisíce hvězdiček a schovávám mezi oblíbené!!!***************************

papouch
05. 02. 2008
Dát tip
pch..! bych si nechal nastřelit vlasy, nebo se stanu židem a budu nosit jarmulku .. abych neměl trauma :-) ...já vím, že duševně

Santi€
04. 02. 2008
Dát tip
myšleno duševně, papí, nebuuuj!!! a jinak tsssssssss tak vysoká nejsem...eště Ti nevidím na plešku;))) vrať se...

papouch
04. 02. 2008
Dát tip
> já myslím, že čeká, až já vyrostu.. Nééé Ty už nerosť prosíím :-)) ((ěščě šě vřáťím))

Santi€
04. 02. 2008
Dát tip
Wiski: nestydím, já bych se ozývala aj jinak, osobně v olomouci...ale nejsi na icq bohužel... Veronika: děkuju moc, přemýšlím o něm

No vidíš. Sen. Jenže pro mě z textu vůbec nic na sen neukazuje a úvod to téměř popírá ("probudila jsem se"). P.S. Od té doby, co jsou na světě peníze, tak se neděkuje... :)

Santi€
04. 02. 2008
Dát tip
ve snu je možné všechno... najdi si moje dílko Probuzená. malá Valentýnka mě opravdu navštívila ve snu, byl to silný zdroj inspirace... vím, že tam jsou slabá místa (skřípění brzd, umývání schodů... namátkově...?) a detaily k neuvěření... je to celé pokus, nejsem si jistá v prozaických kramflecích...překvapily mě docela kladné reakce velice si cením, že se mi tu rozepisuješ a vůbec za přečtení! díky, pišto;)

No, předešlí mají pravdu, že je povídka napsaná jazykem adekvátním, a čte se dobře. Jenže se nemůžu zbavit dojmu jisté neukotvenosti - celá ta základní premisa přijde tak nějak odnikud, a zmizí nikam. Možná nejsem cílová skupina tohohle textu - chybí mi tam alespoň náznak vysvětlení PROČ, zejména na počátku. Nějak se mi nechce věřit, že by hlavní hrdinka celou nastalou situaci přijala tak samozřejmě a bez otázek...

Santi€
04. 02. 2008
Dát tip
nevnímám ten úvod přeněžněle, vískání opraveno moc díky za návštěvu a koment

Lakrov má v něčem pravdu, být přeněžnělá na nějaký impuls, kterým "návrat dětství" určitě je - je v pořádku, ale hned na začátku je to jakoby neopodstatněné, i když může to být tvé vnímání (ostatně proč ne). Celá povídka mi připravila hodně příjemný čtenářský zážitek. Poslední věta je nadbytečná z mého pohledu, nač tam ještě cpát našeptávače, když ten závěr z povídky zcela jasně vyplývá? A vískat ve vlasech.

vidím v tom malého prince... je to hezky napsané :-) *

Santi€
04. 02. 2008
Dát tip
jejej děkuju, když myslíš...

Kuchot
04. 02. 2008
Dát tip
moment, jdu pro kameru a na ulici rychle posbírám nějaké samoherce... tohle by za to fakt stálo!

Lakrov
04. 02. 2008
Dát tip
Zatím Ti tu nechám jen Tip (a napomenutí za ten přeněžnělý začátek /nemyslím prolog/). Ještě se vrátím (jestli nekecám) a budu chválit. A kdyby se Ti zdálo, že ta cvála dlouho nejde, nestyď se poslat avízo. Mám teď něco napůl v hlavě a napůl... kdo ví kde (papír/disk) a taky mám pocit, žes mi pomohl(a). Dík. A nějaká avíza.

DaNdÝ
04. 02. 2008
Dát tip
chmmm moc dobře popsaný chování a svět malýho dítěte, i toho vztahu. To všechno báječně poeticky. dokonce mi to trochu objasnilo, jak může vztah s malým dítětem vypadat, za to díks.

Santi€
03. 02. 2008
Dát tip
jo to ta malinká slečna ze snu s velkou duší umí... díky

Santi€
03. 02. 2008
Dát tip
děkuji, hluboká poklona;)

Dickers
03. 02. 2008
Dát tip
Nezajdu do hloubky, ale tipem to snad vyjádřím***

Aeternitas
03. 02. 2008
Dát tip
veľmi, veľmi zaujímavé...miestami napínavé...milé, nežné a záver jemne smutný...ale atmosféra vynikajúca, ako film...páči sa mi vykreslenie, obrazovosť, všetko... :) ***

Santi€
03. 02. 2008
Dát tip
poetickou ano, stával se ze mě grafoman...abstinuji... díky

moorgaan
03. 02. 2008
Dát tip
nevypadas na tvurci krizi,urcite ne.../*

Santi€
03. 02. 2008
Dát tip
já myslím, že čeká, až já vyrostu, abych se vyrovnala té její představě o mně... moc díky všem

nostalgik
03. 02. 2008
Dát tip
Víš, možná čeká až bude velká jako Ty, pak příjde a ukáže Ti třeba další malou Valentýnku... TTT

Zuzulinka
03. 02. 2008
Dát tip
já se ...s dovolením vrátím...nemám tu správnou náladu....

Winter
03. 02. 2008
Dát tip
Hele, ono je to dost dobré. Na Klub magického reálna asi moc rozněžněné, ale kdybych nepustil tip, musel bych si to vyčítat. Má to atmosféru a je to hezky napsané. Možná konec druhého a začátek třetího dostavce bych krapet vybrousil. Ale asi nejhezčí próza, co jsem tady dneska četl (a asi nejen dneska).

pété
03. 02. 2008
Dát tip
no, proč přišla, to je otázkou, ale když v tobě nechala vzpomínku, asi to nějaký smysl mělo...pěkně se mi to četlo, je to něžné a poutavé, piš dál :)

neroušek
03. 02. 2008
Dát tip
Troška nálada jak z Andersena.Nejhezčí jsou ty dva poslední odstavce.

reinka
03. 02. 2008
Dát tip
Vrátí se!!!! a pak nám o tom napíšeš...už se těším :o)))))))))))))))))))))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru