Pokus č. 31

nevím zda je to volba nebo cesta před kterou nemá člověk úniku jediný ze sta snad co směl mě milovat upřímně věrně v hlavě paniku a v srdci bolest nosí proč? marně si říkám: klid a nedivoč to nejsou střepy jejichž hrany měly do tepny říznout lásku jsme si chtěli prověřit zkrátka pevná je či vratká oddělit pravdu od plev od pozlátka a hledat ji to - páni - tuze bolí když nutno do vlastních si hrábnout řad hlad tlumí žízeň nedovolí spát vzpomínky na pár kroků stejným směrem mám strach že osud ten si nevyberem a nezbývá než s vírou milovat kříž cos nám Pánbu vložil na ramena ví vůbec muž jak vnímá bolest žena? marné se ptát kde chybí k poměření zobáčky vah kde víc než popel není po ohni vášně bloudit v osamění? ach prosím ne! měj Pane slitování cos jednou spojil ve svém jménu svatém nechej i růst nám nedovol být katem si navzájem pro hrůzu z poranění kde je ten práh zda změnit či se smířit kde moudrost jež to správně rozliší? znám místo kde nám s láskou napovídáš je uvnitř nás je tiché nejtišší ...

---