Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
Užitečnost věcí
datum / id12.04.2008 / 282193Vytisknout |
autorOldjerry
kategoriePovídky
upřesnění kategorienebo vyprávění ? nedůležité...
sbírkaPříběhy a úvahy,
zobrazeno3727x
počet tipů12
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Užitečnost věcí opomíjených až opovrhovaných asi někoho moc nenadchne, ale je tu pár lidí, kteří se ztotožní...
Užitečnost věcí

Jeden z našich přátel vždy, když se vychloubal stavbou svého rodinného domku, skoro vilky, nezapomněl nikdy dodat na závěr stesků na nějaké potíže, které se vyskytnou při každé práci a činnosti : ...“ale co budu vyprávět vám, panelákovým myším...“
Blbé na tom bylo, že do jisté doby měl pravdu. Přišli jsme z práce, nákupy, drobný úklid, pak buď televize, někdy kniha, z okna výhled na protější panelák, v nejlepším případě přes mladé břízky, nebo sakury, které nám mezi paneláky vysadili. V neděli navíc několikakilometrová procházka po okolních vesnicích. Čas od času výlet tam, či onam, na kopec, na hrad, do zámku, do jiného města. Vrchol v houbařské sezoně : tři, někdy až deset polodenních pobíhání po lesích na Úštěcku, v této povídce nezáleží na úspěšnosti houbařů, jen na tom, že vypadli z paneláku, ze města.

Někdy v polovině osmdesátých let jsem jel s dvěma kolegy služebně do Košic. Rychlíkem. Kdesi na moravskoslovenském pomezí jsme zastavili před stanicí, před vesnicí, u prvního hospodářství a především u hromady hnoje. A kolegové, jimž jsem říkal kovozemědělci (zaměstnání ve městě, druhý příjem z pole, nebo zahrady) se při spatření toho hnoje celí rozplývali nad jeho složením, kdybych ho tak měl aspoň polovic a tak.. Já na to : prosím vás, co jančíte nad hnojem? tamhle jde nádherná kočka s neobyčejně vyvinutými plícemi! ale kdepak, hnůj pro tuto chvíli zvítězil, troubo, hnůj je duší zemědělství, já se stáhl s bručením o hnojařích do sebe a dobrou hodinu jsem předstíral, že tam (rozumějte v kupé) s nimi nejsem. Co bylo dál ve vlaku už taky není důležité, jen ten hnůj a tehdejší poměr k němu...
Za necelý měsíc mi po návratu ze zaměstnání sdělila žena, že už ji to utloukání volného času nebaví a že se něco musí podniknout a že už něco podnikla. Ta poslední slova mne vyburcovala, protože jsem čul čertovinu. Jo, povídá, podnikla. Asi jsem měl ciferník jeden velký otazník, protože pokračovala: v Žernosekách rozdělují bývalou meruňkárnu na zahrádky, tak jsem nás taky přihlásila... a bylo to venku. Já si oddychl. To už tady všecko bylo, to už zkoušel můj tchán před skoro dvaceti lety, ale mne to nechytilo. Jenomže jsem si nedefinoval proč : pán byl tchán a já jen oráč. Tady jsem mohl být pán nejvýš napůl s Jarkou. A navíc když mne to nebude bavit, tak na celou zahrádku hodím nočník.
Zahrádku jsme dostali v první půli prosince, sníh ještě nebyl a tak jsme rovnou ze schůze šli vizitýrovat, kde že jsme dostali svých pět arů. Stanuli jsme nad svahem, strání, jejíž konec nebyl vidět pro šípky, trnky, kopřivy, ostružiny, bezinky a vysokou suchou trávu. Nerovný terén, samá – někdy až metr hluboká -jáma a naopak stejná převýšení jakoby vylučovala možnost tady! vyrobit nějaké záhony. První dojem ? PRYČ ODTUD ! Ale iniciátorka této změny stála a v očích měla zrcadlo, v němž byly vidět jahody, rajčata, okurky, jablka a krásné květiny. Podíval jsem se stejným směrem a viděl jsem : bezinky, ostružiny, trnky.... Ale zůstal jsem.

Nedaleko naší zahrady byla louka, na které rostla půlmetrová svěží tráva, sytě zelená, skoro do modra. Ta je narvaná dusíkem, povídá moje žena, která toho o hnojivech a hnojení jimi ví hodně. Tady asi měli hnojivo a jak popraskaly pytle, vyplavil do půdy déšť co mohl. Jeden z místních usedlíků to uvedl na pravou míru : tady byl veliký kompost; po vybrání strojem tady hodně hnoje zůstalo a ten postupně zarostl travou. To mi nemusel dál vyprávět; jen zmizel z dohledu sebral jsem lopatu a kolečko, někde se říká radvanec, a vyrazil. Zkusmo jsem skrýval kusy drnu až jsem na ten hnůj opravdu narazil : vepřový, na řezu se kovově lesknoucí, už dávno fermentovaný. Něco jsem ho vytěžil a to jsem si poprvé vzpomněl na kolegy, chvalořečící hnůj. Jak jsem zkoumal širší okolí, našel jsem ložisko hovězího hnoje tak starého, že vypadal i vážil jak černohnědozelený polystyren. Navozil jsem si ho kolečkem na zahradu a vzpomněl si po druhé na můj odsudek hnojařského nadšení tam někde za Jablunkovem, nebo u Čadce. Stál jsem přitom na zahradě a rukama drobil ten polystyren na záhony...
Dnes si život bez zahrádky neumím představit. Zatímco moje žena pracovala se zemí, sazenicemi, semeny a plela, vázala, štípala, já jsem postupně postavil chatu, vykopal sklep, postavil zídky zamezující splavování země při deštích, zavedl elektřinu, dal dohromady zavlažovací systém, udělal gril a udírnu a zastřešený plácek na odpočinek, jemuž říkáme "vegáč". Můj táta kdykoli přijel na zahradu (nebývalo to často, dělilo nás sedmdesát kilometrů a táta ve svých pětaosmdesáti letech už jen nerad cestoval, byť autem) vždycky říkal : Panebože, tady je utopený práce ! a já se nafukuju, protože táta nikdy pochvalou neplýtval. Prostě zahrádka je dnes neodmyslitelnou částí našeho života a jen litujeme, že jak se nám stáří blíží, ubývá sil, které jí můžeme a chceme věnovat. Na závěr naposledy vzpomenu té vlakové historky a porovnám své postoje v rozpětí pouhého jednoho roku.

Nesměju se, jen se usmívám : pozdě, ale včas jsem pochopil užitečnost hnoje... –jč-

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

25.08.2008 16:45:44Oldjerry
korektor
ER - celoživotní je nasázka a je to i v té povídce: když žena vyorganizovala zahradu bylo mi 47 let. Od té doby ovšem jsem všemu, co kol zahrady existuje opravdu propadl
25.08.2008 14:14:35Er
U mě zkoušku z hnojení dělat nelze - skoro nic o tom nevím - jen jsem se ptal, protože jsem slyšel, že příliš hnojit se nemá ani přírodním

... a že kupovat se mají spíše plody střední velikosti a možná ještě spíše neduživé - že prý jsou méně škodlivé, ať už jsou hnojené čímkoli

Zajímavé, že v bioprodejnách plody neduživé skutečně jsou. Že by neměli dost kravského?

a také rozumím, že zde mám co dělat s vášní a celoživotním zaujetím :)

.. u nás v práci zase je těžko vykládat chlapíkovi, aby si nedělal éro, že v něm spadne a zabije se.

ahoj :)
22.08.2008 18:34:33Oldjerry
korektor
Er - ó, ano - jsou dusičnany jako dusičnany. Rozdíl je v tom, že dusík v přírodních hnojivech / hnojích je převážně v amidoformě, menší část v aminoformě a nejmeší podíl je těch dusičnanů. Navíc hnoje obsahují ještě látky ovlivňující nejen složení, ale i strukturu země-půdy - zrnitost až drobtovitost, která je příznivá pro půdní mikroflóru, hospodaření s vláhou atd, etc a tak všelijak různě a též i podobně.
Udělal jsem zkoušku ?
22.08.2008 13:14:18Er
Rozumím, že pro člověka z technozemědělství je návrat ke krájenému hnoji ohromná záležitost. :) Ale to neznamená, že se předci předků také nemýlili. Jaký je tedy rozdíl v dusičnanech a jak se projevuje při odborávání jich a jich sloučenin coby toxinů v lidském organismu?
22.08.2008 13:11:14Er
kdybys mohl - prosím kratince vysvětli
nejsou tedy dusičňany jako dusičňany?
20.08.2008 20:28:15Oldjerry
korektor
ER - děkan, ale : manželka dělala celý život ve výzkumu hnojiv a já nějaký čas v obchodně technickém servisu největšího českého výrobce. Myslils to dobře - to jo....
20.08.2008 19:32:48Er
Dusičňany jsou i v přírodním... nepřehnojovat ničím :)
18.04.2008 00:05:57vilokod_K
Když si odmyslím, žes tu povídku postavil na hnoji.... no ale má tak velký přesah, že ti to tipnu
14.04.2008 09:13:07Oldjerry
korektor
jagara - ovčinec, kravinec, králičinec, slepičinec - jen ne binec... a toho je nejvíc. D
13.04.2008 23:13:14jagara
Shakespeare: "Království za kobylinec!" :-) T.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.