Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKonec veverek
14. 08. 2008
15
28
4007
Autor
avox
Pan Petr Veverka je obchodník. Vlastní malý obchůdek se smíšeným zbožím na rohu ulice, kudy chodí děti do školy. Přes ulici je velké parkoviště, za ním parčík, v něm dětské hřiště, kam maminky vodí svou drobotinu.
Na těchto skutečnostech pan Veverka postavil svůj podnikatelský záměr – nealkoholické nápoje pro řidiče i pro školáky, v prosklené chladničce bagety, obložené chlebíčky, kelímky s různými saláty a jiné svačinové dobrůtky, v regálech cukrovinky, sušenky a oplatky s oříšky pro ty sladkomilnější zákazníky. V malém mrazáku nanuky, eskyma, kornouty se smetanovou i ovocnou pěnou.
Každé ráno, za deset minut šest, vyjde usměvavý pan Veverka z parku, obejde parkoviště, zachrastí klíči ve staré mřížové roletě, obejde pult, navlékne pracovní plášť a je připraven přijmout první zákazníky. Cestu do práce mu v parku obvykle zkříží skutečná veverka, pan Veverka se usměje: "Nazdar, jmenovkyně", sáhne do kapsy a pohodí ku stromu, kde mu zmizel z očí ten rezavý kožíšek, pár oříšků. Je to už dlouholetý zvyk, taková úlitba, odměna za dobrou náladu, kterou mu to setkání navodilo...
Ceny jsou pevné, tady se nesmlouvá... Ale k nákupu pan Veverka vždy přidá úsměv, dobré slovo a kloučkovi, kterého maminka poslala jen pro rohlíky a dala mu "přesně", tak tomu pan Veverka přidá i slaďoučký cucavý bonbón "od cesty".
"Není to na zbohatnutí, ale dá se tady slušně vyžít", říkává obvykle pan Veverka, když večer spočítá tržbu, připraví objednávku na zítra a zavře krámek starou mřížovou roletou.
Jednoho dne se na parkovišti objevily těžké stroje, lidé s pilami porazili několik vzrostlých stromů, které lemovaly dětské hřiště, na ohrazeném prostoru se objevila nejdříve jáma pro základy, za krátký čas se začaly zvedat zdi...
Pan Veverka teď musí obcházet to staveniště, oči mu samy padají na velkou tabuli "tady staví..." Jeho jmenovkyně se nejspíš odstěhovaly dál od té rámusivé ohrady, už je nepotkává. Pan Veverka sáhne do kapsy, vyndá pár oříšků a po jednom je vkládá do úst – zamyšleně obchází kolem té ohrady a tabule, ale nezdržuje se, spěchá otevřít obchůdek. Jen ten úsměv, takový profesionální, ten teď navléká až za pultem, spolu s pracovním pláštěm...
Trvalo to snad jen tři – čtyři měsíce. Pak dělníci odstranili ohradu a na místě někdejšího dětského hřiště se v celé své kráse začervenala nízká stavba s velkým nápisem PENNY MARKET...
Pana Veverku přepadaly obavy, už když chodil kolem té ohrady. Když viděl, jak do ní vjíždějí nákladní auta a začíná se naskladňovat zboží. Ale dnes, dnes už přijeli i pekaři, žádná jedna přepravka nebo dvě, dvě velká auta plná pečiva...
Teď už pana Veverku úsměv opustil a nastoupil strach: Nejdříve tam lidé půjdou ze zvědavosti, potom kvůli pestřejší nabídce a konečně i kvůli cenám, oželí ten milý úsměv i vlídné slovo... "Víte paní, že dnes mají rohlíky po koruně a akční slevy na oříšky, mandle, kokos a mák?"
Dnes pan Veverka ani nezachrastil klíči, neodemkl mřížovou roletu, jen na tu mříž pověsil velkou tabuli s nápisem "NA PRODEJ".
28 názorů
Pro nekteré lidi je to orísek, trochu nad svým materialismem privrít roletu.
to je smutnééé! a krásně napsané. přesně tak to dneska je a z toho je mi fakt úzko. tipec*
Montrealer
14. 09. 2008
mohlo... park, obchůdek i supermarket jsou kulisy, v nichž probíhá celý život pana Veverky. Napsala jsem to špatně, čtenáři se zabývají spíše těmi kulisami, než životní tragédií pana Veverky - pan Veverka dosud žije, jen se mu zhroutil dosavadní život... díky
> spíše jen pokus o povídku...
Je to spíš takový 'článek', přinášející námět k zamyšlení nad něčím, co v praxi vídáme 'denně' kolem sebe. Leckdo z nás nemá rád supermarkety ale skoro každý tam chodí nakupovat. Fejeton by se tomu mohjlo říkat?
Přijdu si koupit sportovní úbor a možná i boty a budu ráda za lidovou cenu :-))
Obchůdek koupím, rozšířím jej na dvůr a na chodník přd domem. Sortiment: "pravý" značkový textil, boty a elektronika. Přidám i úsměv, jen čeština mi ještě moc nejde...
To je dobře, že je ti tu dobře... o těch dvou cizincích už jsem se taky kdesi zmínila, jestli to najdu, pošlu ti avi :-)) Ale "v poli oral Jan" to je snad o vranách, jestli si dobře vzpomínám... :-))
Vaska Halapapa
14. 08. 2008
díky všem za návštěvu a většině i za přečtení :-)) Myslím, že hromaděním zbytečností, mnozí zakrývají nějaký mindrák... Místo "já vím", říkají "já mám"...
Marcela.K.
14. 08. 2008
jenomže kdy to skončí? U čeho se to zastaví? Každé zvíře pozná, kdy má dost, jen člověk nemá NIKDY dost! Ničíme hodnoty a hromadíme třpytivá bezcenná sklíčka.
chyba je v nás, spotřebitelích...
Když jsem byla malá holka, chodili jsme kupovat mlíko do konvičky a s chlebem přijela odpoledne pojízdná prodejna. Několikrát do roka jsme z naší pohraniční zapomenuté vesničky vyjeli do města na nákupy. A stačilo... Dneska kupujeme všechno a stále víc. Tloustneme, vyhazujeme nespotřebované a přesto si pořád naříkáme. Chceme stále víc a víc, na úkor veverek i panů Veverků... ale bohužel i na úkor svůj.
Jarmila Moosová Kuřitková
14. 08. 2008
avox, vážně smazal.. nakonec mi to přišlo jako blbý nápad a předpokládal jsem, že by se stejně nikdo nezúčastnil.. ale že seš to ty, tak ji obnovíme.. jen nevím co tam bylo za slova.. vím jen veverka a oříšky..
..dílko přečtu později, teď není to správné rozpoložení pro četbu.
toto je dnes bežné, samý super, hyper a čo ja viem čo
u nás padlo za obeť Tescu futbalové ihrisko....
Jenže školáci by už pana Veverku neuživili... půjde asi dělat pokladníka k Pennymu :-(( Já taky raději obchůdky s mluvícími prodavači...
Proč mi nejdou dělat odrážky na začátku odstavce?
Smutné. Nenávidím supermarkety! O tomhle jsme se bavili včera u nostalgika. Moc dobře napsáno ***