Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Růžový sníh
datum / id23.10.2008 / 300028Vytisknout |
autorEdvin1
kategoriePovídky
upřesnění kategorieO pomíjivosti života
zobrazeno4910x
počet tipů5
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Toto je o jednom lidském osudu.
Prosím, nevyčítejte mi klišé japonských višní - ty tam opravdu stojí, a jak popsáno, tak to i v dubnu vypadá.
Růžový sníh
„Jsem pedagog,“ řekl pán s plešinou a postavil se. Z lavice dětí prvního ročníku gymnázia se mu vstávalo špatně. Ale když už stál, tak dodal: „Vyučuji matematiku, na gymnáziu. Ale ne na tomto.“ Zatvářil se omluvně a znovu se vsoukal do lavice.
Otcové představovali sebe i své ženy. Jen jedna svobodná matka se vyzývavě rozhlédla po zbylých párech a řekla: „Maluju.“ Nikdo nehnul ani brvou.

„Inženýr,“ a „advokát,“ a „finanční poradce,“ znělo jako údery zvonu. Když přišla řada na pána přede mnou, všecky oči se k němu otočily. Vstal, a jeho židle mi mou lavici vrazila do břicha. Zavanula od něj vůně dobrého francouzského koňaku.

„Doktor Mlha, chirurg,“ řekl s důrazem na hrdelním ‚ch‘. „Jiří Mlha.“ Byl v béžové košili s krátkými rukávy, paže mocné tenisem a opálené sluncem Středozemního moře, rovná záda, široká ramena, na klasicky tvarované hlavě kštice plavých vlasů. To vše se nade mnou tyčilo do výše. Vteřinu tak setrval a mně nezbývalo, než hledět do jeho pevných hýždí. Uhnul jsem očima. Jeho stejně velká, ale poněkud přitloustlá žena pohupovala bronzovou nohou, přehozenou přes koleno a vystrčenou do uličky. Kolem kotníku zlatý řetízek.

Třídní učitelka mne za jeho zády vyhledala a povzbudivě se na mne usmála.
„Jan Ospalý, domovník,“ řekl jsem, a ani jsem se nepokusil vstát. ‚Chirurg‘ přede mnou se rozvalil na své židli a nepustil mě.
Ne všichni se ke mně otočili. Některá obočí byla údivem pozvednutá, jiná svědčila o tom, že mi nevěří. „Toho času bez zaměstnání,“ řekl jsem ještě.

Každé druhé ráno jsme s ženou běhávali kolem vily se soukromou ordinací pana doktora Mlhy, chirurga a traumatologa, jak hlásal nápis na bronzové tabulce. Po celá léta jsme trasu neměnili. To ona se měnila. Mladé stromky povyrostly, staré pokáceli, a v celé ulici vysadili alej japonských višní.

„Tak to byla teda rána,“ řekl doktor Mlha, když jej moje žena s pohmožděnou rukou navštívila. Jela na svém kole a na křižovatce ji přehlédl hoch ve velkém voze s náhonem na čtyři kola. Schoulila se mu pod chladičem jako dítě v těle matky, a když jeřáb auto zvedl, kolo bylo do šrotu, ale ženě se nic nestalo. Až na ten naražený palec.
Doktor Mlha seděl na vysoké stoličce, shrbený, na palec jí vytlačil půl tuby heparinové masti, a pak jí ruku zavázal.
„Přijďte mi to za týden ukázat,“ řekl. Tváře měl zapadlé, potažené žlutou kůží, rty modré, a z úst mu páchlo. Když vstal, nad tenkýma nohama mu viselo břicho. Oči za silnými brýlemi slzely. „Pokud tady ještě budu,“ dodal, a odšoural se.

Dnes ráno jsme procházeli kolem jeho vily. Byli jsme pár týdnů na dovolené, a tak se nám ta stará dobrá čtvrť zdála jiná. Jako vždy po delší přestávce. Ale na dveřích páně chirurgovy ordinace bylo doopravdy něco nového. IT Consulting s.r.o., stálo na kousku papíru, přilepeném na dveřích. A na příjezdové cestě parkovalo auto malířské firmy.

Japonské višně právě odkvétají. Celou alej pokryl růžový sníh.
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

19.03.2009 12:19:07arkp
...děkuji za přání...hezký den přeju...:)
19.03.2009 12:13:14Edvin1
Já se snažím psát kritiku tak, jak bych ji sám chtěl dostat. A to automaticky vylučuje zlost či podlost atp.

Vzpomínej na ty zážitky, ci jsi je měla - a piš o nich. Vždy se snaž vyhmátnout nějakou pointu - s pointou je dílo silnější. Po čase zjistíš, že se v tomhle řemesle naučíš všemu, až na dvě věci - talent a... téma. S jedním se rodíš, druhé musíš hledat. (A na téma máš čuch - viz Králíčci!!!!)
Tak ať se Ti zde i jinde daří!
dědEd :-)
19.03.2009 12:06:34arkp
...taky se vracím ráda k dobrým létům, to mi bylo asi sedm a bývala jsem u babičky na prázdninách, krásně zpívala, probouzela mne ráno jasným krásným sopránem, hrávala ochotnicky divadlo a byla kouzelná....
...mívám také takový pocit, je někdo hrozně nafoukaný, pak se mu něco stane (nebo v rodině) a rázem splaskne, dokonce ti odpoví i na pozdrav...
už tykám, že ..a jinak já neumím psát odborné a ani odporné kritiky, jen popisuji svůj pocit, prožitek z díla...tak mi to dopředu odpusť dědoušku..
19.03.2009 12:01:22Edvin1
Žena mi o něm mnoho vyprávěla - setkávala se s ním totiž i v nemocnici (je sestra). Jedou z věcí, které mi kladla na srdce, bylo, že jej navzdory jeho počáteční hrdosti, ach tak typické pro některé vzdělance, pokládala za solidního a dobrého člověka. Počítám, že v onom čase, jejž jsem v povídce vynechal, se událo mnoho věcí, které na jeho proměnu měly vliv. Toto údobí jeho života však nebylo předmětem mého vyprávění. Něco jako myšlenka z biblické knihy Kazatel, jež uvádí: "Pamatuj na Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení; než se zatmí slunce a a světlo a měsíc..."
Promiň mi tu upovídanost - a přestaň mi vykat. Se skoro všemi tady si tykám. :-)
19.03.2009 11:07:04arkp
...slabomyslně myslím, že za ten žduchanec...ale asi jsem moc četla mezi řádky (a to tam není)..tak se omlouvám...
19.03.2009 11:03:30Edvin1
arkp:Přečetl jsem ještě jednou všechno, i komentáře, a nevím, kde bych se zmínil, že "jsem mu to trochu přál". Cítím se divně, když tamtudy procházím, protože jsem člověk, a jeho dům s ordinací, co je teď v rukou někoho docela jiného, mi připomíná, že i já jsem smrtelný. Padá na mne z toho všeho tíseň. Na ni se vztahují slova "...a mně je pořád divně, když tamtudy procházím..." Komu by nebylo?
18.03.2009 17:38:19arkp
nějaká místa jsou divná..proč je vám divně, že jste mu to "trošku přál?" (promiňte)
18.03.2009 14:27:01Edvin1
...a mně je pořád divně, když tamtudy procházím...Jako třeba včera.
18.03.2009 13:28:52arkp
...nakonec umřem všichni i úspěšný chirurg, jako čtenáři líbí...
24.10.2008 13:09:20Edvin1
Mylenko, to nedělej, já jako chlap už nejsem nic moc! LOL

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.