Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDětem
14. 11. 2008
13
7
1126
Výčitky vlastních dětí
stigmata vpálí do tkání
neběží vždycky
všechno hladce
vždyť existence pokání
je důkazem
že hřích je živý
že milující matky chybí
jak chybovaly jejich matky
že z našlápnuté cesty zpátky
či změnit směr
je nesnadné
mé děti
nelze sdělit slovy
jak jsem vás vždycky milovala
jak vůbec neznám míru citu
co jsem vám předat
schopná byla
co ve vás zbyde?
vůbec nevím
snad Bůh ví
jak to dopadne
s láskou
co uvnitř vás je ze mě
až země vezme do náruče
srdce
co dosud pro vás tluče
že nejsem lepší?
lituji
však vším
čím jsem
vás miluji
7 názorů
Jarmilko,
mluvíš mi z duše. Poznáš sama co z lásky dítěte zůstane, až budeš stará. Já to poznala, ale chválit nemohu, mohu jen doufat. Také je však možné, že už se nedočkám. Ke své hrůze zjišťuji, že začínám mít srdce zatvrzelé.
***
Květoň Zahájský
18. 11. 2008Jarmila_Maršálová
16. 11. 2008
po to nepatrej co v nich zbude z tve lasky
zase jen laska- nekde tam byt musi
jde jen o to, zda ji budou umet
najit vzdy, kdy je to potreba../**
Jarmila Moosová Kuřitková
14. 11. 2008
Marná snaha, paní Jarmilo, já tohle pochopil, až se to rodičům už nedalo říct. Dobře, že jste to pro ně sepsala. Za pár let, třeba...
Verš má mimo cenného obsahu i rytmus a šarm, který hne i takovým neznalcem poezie, jakým jsem já.
Váš Ed :-)