Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semůj přítel a já
Autor
Pomerančová
Polární noc má zvláštní moc....
Mého přítele tahle písnička baví. Mě ani už ne, se vší tou zimou a tmou okolo. Někdy si ji prozpěvuje dokolečka dokola třeba celý půlden v kuse a já lituju, že jsem kdy zmiňoval Járu da.
Ale zpěv není nejhorší vlastnost mého přítele....
Teplota v noci zase klesla. K ránu byla okna namrzlá i zevnitř. Musel jsem vstát, vylézt ze svého skvělého dutomikronebonevímjakvláknového pytle a jít k topení, abych ho pustil na vyšší výkon.
On by to neudělal.
Ale nevšímavost není nejhorší vlastnost mého přítele.
Generátor šlape jako hodinky. Garanční prohlídka 2192, ale koho zajímá, co bude za sto let?
Ani mě, ani mého přítele.
Cestou zpátky jsem se zastavil u šachovnice a odehrál tah. Byl jsem na řadě. Teď ať si láme hlavu on!
Hraje přibližně stejně dobře jako já. Někdy mě ty věčné remízy už nudí, ale nikdo jiný tu není.
Dal jsem si inzerát, že budu hrát korespondenčně, ale nevím, jestli vyšel – pošťák u nás už nějak dlouho nebyl.
Možná příští měsíc zkusím navrhnout člověče nezlob se, jenže on tak nemá rád změny.
Ale ani tohle není nejhorší vlastnost mého přítele.
Odpoledne jsem kontroloval zásoby. Dělám to každý den ve stejnou dobu.
Mému příteli je to samozřejmě k smíchu. Říká, že máme zásoby na sto let, a že když si dám k večeři o konzervu víc, tak se to nijak podstatně nezmění.
Jenže táta říkával, že pravidelný režim je důležitý, a tak to dělám.
A mezi námi, myslím, že táta měl pravdu. Jen díky jeho zásadám jsem se ještě nezbláznil.
Ale ani nedostatek úcty není nejhorší vlastností mého přítele.
Odpoledne jsem tedy kontroloval zásoby. Vakuované řízky, sušená bramborová kaše, mátový čaj.
Třešně v čokoládě. Samoohřívací konzervy. Keksy. Suchary. Kondenzované mléko. Mražená kuřata. Mražená zelenina. Mražená lízátka, A tak dál. Mražené je vlastně skoro všechno, ale člověk si zvykne.
Všechny položky v pořádku, jen v jednom rohu skladiště jsem objevil prasklinu ve zdi, která tam ještě nedávno nebyla. Nedokázal jsem přijít na to, jestli sahá skrz celou zeď nebo ne.
S povzdechem jsem se oblékl do těch oteplovaček, co jim říkají univerzální mrazuvzdorný něco něco bla bla bla bla pracovní oděv. Namazal jsem si volnou kůži krémem od Garniers.
Vzal lopatu na sníh a šel to zkontrolovat ven, z druhé strany.
Sotva jsem udělal pár kroků ze dveří, vyrval mi je vítr z ruky a zabouchl.
V tu chvíli mi došlo, ze nemám klíče.
A že můj přítel mi neotevře.
Jeho nejhorší vlastností totiž je, že je imaginární.