STŘÍPKY - NA DOKTORA

Janu porazilo auto!

Jo , Janu z naší ulice. Kamarádku Janu! Prý přebíhala přes cestu, asi se nerozhlédla a auto do ni narazilo! To měla teda štěstí, že ji nepřejelo! Myslím, že kdyby ji přejelo, tak by byla mrtvá a to bych jí tedy doopravdy nepřála. Ani sobě bych to nepřála. Mrtvá kamarádka je na nic. A přitom s Janou si umíme krásně hrát. Je jen o rok starší než já, ale kamarádí se mnou, ne s naší Zuzkou. Zuzka kamarádí se staršíma holkama. Taky Janou…tou, co bývá Ni –šoči a má krásný dlouhý černý copy, pak s Helenou a Jájinou.

Já kamarádím s Janou, ale ta má vlasy krátký, černý a kudrnatý  a Ajkou. Ajka je stejně stará jako naše Zuzka, ale chodí do zvláštní školy. Nevím proč, protože podle mne teda vůbec není hloupá. Umí vymýšlet taky skvělý hry a navíc mají na dvorku plno zvířat. Králíky, kozu, na jaře mívá kůzlata. Jednou jsme tam seděli na dvorku a to jedno jarní kůzle vylezlo na střechu chlívku a skočilo mi na hlavu. Já se hrozně lekla , ale Ajčina maminka tam seděla na lavičce taky a moc se smála. Ajka si normálně umí lehnout pod kozu a stříknout si mlíko z cecku rovnou do pusy! Taky mají v chlívku prase! Taky mají kočku a slepice. Když učej slepice snášet vajíčka do kukaně, tak jim tam dají sádrový vejce! Ajka je chodívá sbírat a tak mi to sádrový ukázala. Myslím, že slepice jsou hloupý, když to nepoznají…divně koukají, protože mají oko na boku. Jak asi vidí slepice před sebe?

Až nám strejdové postaví plot, budeme prý mít taky slepice. To říkala maminka. Na to se teda vůbec netěším. Vajíčka mám ráda, ale slepice kaděj divný smradlavý rozteklý hovínka a smrděj! Navíc se jich bojím, že mě klovnou. Ajka se jich nebojí! Chytne slepici a hodí ji zpátky přes plot, když uteče z výběhu. Myslím si, že Ajka opravdu není hloupá. Hloupý jsou ti, co ji do té školy poslali.

Holky mi někdy říkají Macku, jenže to se mamince moc nelíbí. ,,Nevíte, jak se jmenuje? Neříkejte jí tak!“ volala jednou mamka na holky z okna. Mně to nevadí. Proč bych nemohla být Macek? Macek je kočka, říkaly holky. Ajka to ví, ale jejich kočka se jmenuje jinak.

Maminka mi dala pro Janu čokoládovou fidorku a poslal mě k Petráčkom . Přivezli ji z nemocnice a musí doma ležet. Prý ji mám navštívit, protože za nemocnými se musí chodit na návštěvu, aby měli radost a utekla jim dlouhá chvíle.

Moc se mi tam teda nechtělo.

Není to tak dlouho, co jsme si s holkama vymyslely skvělou hru. Na doktora. Hrály jsme ji u Petráčků v kůlně. Vždycky jedna byla doktorka a druhá sestřička  a třetí  nemocná. No a ta nemocná přišla a říkala doktorce co  jí bolí a doktorka  řekla sestřičce, ať ji píchne injekci. No a ta nemocná si musela stáhnout kalhotky a sestřička měla klacík – to byla ta injekce a píchla ji do toho holýho zadku . Byly tam sáňky, na ty si lehla jako na lehátko na břicho. No a když jsme si tak hezky hrály, tak tam přišla Janina maminka a já zrovna byla nemocná!

No a ona nám řekla, že to poví našim rodičům, na co si to hrajeme! Já nevím, jestli to mamince pak řekla. Možná na to zapomněla, ale já ne a teď mám jít za nemocnou Janou!

Paní Petráčková se usmívala. Asi na to zapomněla. Já vím, že ta hra je trochu zakázaná, ale maminka říkala, že injekce se musí píchat do holýho zadku. Maminka je sestřička, tak to přece musí vědět nejlíp! Paní Petráčková pracuje v ZPA, ta vůbec nikdy žádnou injekci nepíchala! Nikdy! Nikomu!

Janina ležela v obýváku na gauči. Vlastně spíš seděla. Chudinka. Měla ruku na takovým velikým, bílým křídle. Prý si zlomila klíční kost! Tu má někde u krku a proto musí mít tu ruku  přivázanou.

Měla radost, že jsem za ní přišla a její tatínek taky. Ona má hodného tatínka. Je cukrář a učí v cukrářské škole. On skoro brečel, když Jana povídala jak se jí to stalo. Měl takový červený,slzavý oči. Já nevím, jestli chlapi takhle brečívají. My jsme doma jen tři holky. Myslela jsem si, že když už jsou dospělí tátové, tak že ne.

Holky se maj, že maj táty. Ajce nosí táta rohlíky, je pekař. Janě dorty.

Co by mi asi nosil tatínek? Pracoval v kanceláři. Asi nic. Ale mně by to nevadilo. Kupovával mi přece ten salám co jsme spolu mlsali a když byl na pívu, tak mi koupil tatranku. To si taky pamatuju. Jen mi bylo divný, že ji tam prodávají.

Už jsem chtěla jít domů. Nevěděla jsem, jak mám Janě dát tu fidorku. Měla jsem ji v kapse

od tepláků.. A ona se na mě podívala a řekla: ,,Co to máš v kapse?“ A já ji teda mohla vytáhnout a řekla jsem:,,To jsem ti přinesla.“ A ona volala na maminku do kuchyně, že jsem jí přinesla fidorku…a paní Petráčková mi řekla, že jsem moc hodná a ať zase přijdu…

Nevím, možná má taky ráda  fidorky.