Jéňa Lódal

    Zahradní branka byla pootevřená. Vybledlá cedulka s obrázkem kocoura Garfielda sice vyhrožovala: „Pozor zlý kocour!“ ale těch pár kroků k domovním dveřím jsem risknul. Zvonek bez jmenovky byl rovněž opatřený nápisem: "Klepání je pokažené. Zvoňte!"
Zazvonil jsem.

"No ja! Deť ož letim! Keho to sem... Ja, to seš te? Hergot, senko, tes verustl..."

"Dobrý den strécu. Jak se máte?"

"Stréco! se řiká! Neplké hlópote, te Janko s gipsovó hlavó a mlov po panske, jak tě zubák narustl. A nezezóvé se te figoro, toť seš na dědině! Oprdel se na legát, postavim na kafé."

    Strýc sáhnul do kredence, vylovil dva veliké hrnky a otočil je na chvilku dnem vzhůru. Z jednoho se vykutálelo několik mincí. Oči se mu nečekaně rozzářily. Čajovou lžičkou nabral kávy, ťuknul do ní ukazovákem, neboť se mu zdála příliš vrchovatá a otázal se:

"Máš rád selny?"

"Strejdo, do takového hrnku bych dal aspoň tři lžičky."

"Běž do pate! Ve měšťáci si neomite ničeho vážet. Bído na vás!"

Kuchyní zavoněla káva.

"Co sem to chtěl řict a nic dat... Neseš mě aspoň pleskačko šlihovice?"

"A Režná by nestačila?"

"Tož ta Režná jož néni co bévala. Ešle voni to včel nekopestijó z erteplí, če z keryho šlaka."

"No, to víte, šetří se. Hanáci už mají spořivost v genech, ne? Vzpomínám si, jak teta říkávala: Kópila sem hoso, pulko pečo, pulko eště krmim!"

"Tož to zas prr! Lakotné, to Hanák nigdá nebel! Enem si oměl všeckyho vážet.
Šak viš jak chodil Pán Ježíš se svatym Petrem po světě, přešle take na Hanó, kerá bela tenkrát ešče postá. Svaté Petr povidá: "Taková pěkná zem, a žádnyho člověka to néni. Mel bes Pane, stvořet nejakyho". Ježíš se ohlidl a viza okolo sebe samó hleno, nabral vode ze stodynke, nadělal blato a z něho opleskal Hanáka. "A jak ho včel vzkřiset?" ptá se starostlevě Petr. Kristus Pán kázal otrhnót z pola ječmenné klásek a zašmérat ho pod nosem. Sotva svaté Petr klásek otrhl, Hanák otevře očeska a ož volá: "Poslóchéte, netrhéte mě ten ječmeň! Bode málo slado!"
Tož nečoč a nalé té Režné, če co to máš. Deť já mosim eště hospodářstvi poběhat... Tož na zdravi!"

"Jaké hospodářství? Vždyť jsem ani o tu inzerovanou kočku nezavadil."

"To máš: králike popravit, zelenyho lopeni naškobat, slipkám neco hodit, véca pozbirat. Mám tře slipke, kam šlápno, samy véce! Totok a tamto, s kozó ke kozlovi zajit..."

"S kozou? Kozu jste neměl, co tetička umřela!"

"Tož, to ja. Pravda, Anča s ňó chodivala. Kozlovská decke si jo dobirale: "Co se s tó kozó furt vláčiš. To nemože odělat ten tvuj?" A vona na to: "Né! To mosi odělat kozel!" No ja, kde je temo škádleni konec. Co hlediš, nalévé! Sténě venko prši."

"Cože, prší? Už dlouho?"

"Né. Na Hané prši akorát pět minot. Potem ož sere! Šak seď, okrojim tě kósek cvibocha. To viš, bochte pict neomim. O čem sme to plkale?"

"O té hanácké hamižnosti. Slyšel jsem, že Hanáci jsou původně Skotové, kteří byli ze Skotska vyhnáni pro nadměrnou šetrnost."

"Tož to se senko méliš! Doopravde to belo zrovna naopak! To Hanák naočel skote hospodařet!"

   Zabralo to. Když byl strejda správně vytočený, dokázal vyprávět neuvěřitelné historky. Zatetelil jsem se blahem a nalil jsem mu další hořčičák Starorežné.

"To belo tak. V dědině ménem Véska, malé kósek od Olomóca, žel chasnik. Janek Lódalu mo belo. Maměnko ztratil, neměl ani patnáct a tře roke nato mo omřele ai tatik. To belo v země, roko 1800, akorát na ostatke. Dež taťka jaksepatři oplakal, nejaké deň seděl za pecó jak bochta, pak se ale zebral a šil do farni škole za panem rechtórem Konečnym na rado. Čerti vijó, čim ho ten černoprdelnik ponókl, ale na jaře Jenik prodal chalopo a šil do šeryho světa.
Nejaké pátek vandroval po Německo, ai v Broggách pobel a než prošópal střevice, ož bel ve Flandrách. Stálo ho to hrotke slz a koše hamáru, ale že nebel žádné krčala ani nijačena, naočel se cestó kde-čemo. A jak se došprtal Francijó až k mořo, tož v ten moment najisto věděl, že meze téma Anglánama se take neztrati, a sedl na prvni šif co ten deň odplóval.
Že nepřešil s holó řeťó a nebel žádná ledačena, veznal se v kdečim a rozoměl jazekum, stal se brzo vehlášenym kopcem. No ja. Nélip se zbohatne na chodym ledo. A chodáku bela névěči sela ve Škótsko. Tož nelenil a roko 1804 se osadil v městečko Kilmarnocko o Glasgowa. Tam si otevřel koloniál a abe to tém žvachtalum šlo lip přes peske, přemenoval se z Jenika Lódala na Johnyho Wolkera. Obchode mo šle, ai robko si našil a do roka měle senka.
Teho roko bela velká óroda ječmeňa a tém sedlákum motalo šeškama, co s tim. Tož milé Jenik jim povdá: „O nás na Hané, kdež je dosť ječmeňa, tož z něho vařime pivo!“ A hneď jim take pravil jak to majó odělat. Šak nebel žádné ťokan a věděl, že pivo lepši prodá než zrno. Kdež ale okoštoval co navařele, krótil hlavó tak selno, div mo limec nezhořel. „Deť ve lajdáci ste do teho nedale chmelo! To je horši než náš olomócké samoser! A jak pod tim sladem topite tó vřesovó rašelenó, tož to je take dopoštěni! No nic, mosite z teho vepálet gořalko.“ A domlova bela statá. Tym pádem se sedláci naočele hopodařet s přebetkama po hanácko a ze samé radosti dale temo nápojo méno Véska. Teda Whisky.
Poněvač ve Škótsko boť prši, če se na dyšť chestá a zema je jak v psirni celé rok, tož gořalka šla dobře na odbet. Ale co čert nechtěl, Jenik, nemoseja se ož toli otáčet, zhlidl se v koštováni. Nebelo dňa abe nebel v raušo a po roko ož vepadal jak krmené šendel. Jednyho dňa spostil klapke přez panenke, migl hlavó na stul a bel v páno. Tož celé kvelb a hospodářstvi podědil teprvá patnáctileté Johny Wolker, roko 1820.“

„To je vážně hezká pohádka, strejdo. Kdo ale vynalezl tu slavnou značku Johny Wolker?“

„To jedneho dňa dělal malé Johny ordnunk v krámě a našel pismo, kery mo tam nechal nebožtik tata. Stálo v nim: „ Milé senko. Te gořalke, co mě sem nosijó ti pohlópli sedláci, jedna jak drohá nésó k piti. Ale nebel sem zhnilé a michal sem a zkóšel, co z teho vekvete. Tož abes měl neco do počenko, s čim jistojistě oděláš diro do světa, mosiš smichat teto značke - Cardhu, Talisker, Dailuaine, Caol Ila, Glendullan, Port Dundas, Aberfeldy, Caol Ila, Glenlossie a Craigellachie, Clynelish, Royal Lochnagar a Cmabus, Mortlach a Auchtertool.

PS: A eště to néduležitéši. Nemosiš to pře tym micháni hneď glgat. Stači k temo převonět!“

    O vzniku proslulé whisky Johny Wolker koluje mnoho legend. Ale my už víme své, že?
Tož na zdraví!