Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+8 neviditelných
a2a2a: Minulost, Smrt, Transcendence
datum / id08.03.2009 / 313958Vytisknout |
autorJinovata
kategorieKritiky (lit. kritiky díla)
zobrazeno6508x
počet tipů11
v oblíbených1x
do výběru zařadilMarkéta, Print,
zařazeno do klubůmpv, Sekce kritiků[0K], Stylistika v poezii,
Prolog
http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=312518
a2a2a: Minulost, Smrt, Transcendence

Tento text nemá za cíl být plnohodnotnou recenzí, či kritikou, ale jen pokusem o vhled do stavby sbírky, kterou je nutné při čtení zároveň procházet. Také bych prosil o srovnání s vývody kritické recenze od akredita, se kterou nepřímo toto mé čtení a2a2a polemizuje.

Úvodní básně jsou jako pohlazení, glorifikace zlatého věku. Nejdeale pouze o evokace starých a dojemných scenérií, tady bývala pekárna a tady jsme hráli kuličky. Lyrický subjekt do těchto  nákresů aktivně zasahuje jakoby pouze v řeči onoho starého světa. Je to oslava minulosti minulostí. „Půltónům nádraží odstínům / šedé i prknu přes kaluž / rozsvítím lampión“. Jinak řečeno, staré idylce přidám ještě kousek staré idylky. Vyrušení nevyrušujícím způsobem umocňuje působení těchto úvodních básní. V jedné básni to skoro vypadá, jako by minulost byla předmětem nějakého kultu, když se na práh noci staví miska mléka, jako potrava pro boha minulosti.

Toto přímé odevzdání se minulosti je ovšem pouze výchozí pozicí sbírky. V básni Ke starým adresám je vidět první narušení evokace zlatého věku přítomností. Východiskem nebo spíš postojem lyrického subjektu k tomuto dění je vlastní neměnnost, i když se mění svět: „Staré adresy ukládám nalevo / nepiju kofolu i básníků je víc než / bych si přál // Jen dívkám stejně kloužou trička z ramen / a já se stejně červenám“

Útesy Trelleborgu náhle a nově přinášejí živelnou exotickou obraznost z jiného světa, nikoli už domov. Přichází konfrontace s démonizovaným vnějším světem. Děsivý příliv.

Poslední leč – vracíme se do kulis domácího světa, ale už je tu hřích, myslivci se smějou spolu se ženami řadám mrtvých zajíců. Už jen smích myslivců se ženami působí divým dojmem. Příroda se začíná personofikovat, naděje pokleká do polních brázd.

V další básni se znovu objevují náznaky obrazů idylické minulosti, ovšem nahlížené jsou z nemocnice a ještě v lednu. Jakoby toho přílivu a smíchu nad mrtvými zajíci bylo moc a lyr. subjekt se dostal na nemocniční lůžko. Přesto převládá spíš pocit léčení než nemoci. To potvrzuje následující báseň, která tvrdí, že z němocničního lůžka je vidět víc, než ze hřbetu koně a hned to dokládá krásným magickým pozorováním. Tato magie ale už není pouhou nostalgií, jako na začátku, je přítomným viděním.

Přichází motiv vody a ryb, nevědomí, spojený s básněmi věnovanými rodičům. Maminka je mlčení, noc a ústa svlažená lžičkou vody. Tatínek hrubá síla, osamění, poklad okamžiku. Těžko nutit interpretaci, jsou to osobní básně. Věnování tu nicméně nepůsobí pouze formálně, díky nim tu před námi stojí maminka a tatínek. Následuje depresivní báseň Ve starém bytě. Sbírka se dostává k vyvrcholení, odhaluje opozici paměti a stáří, smrti. Báseň Semafor jakoby bilancovala, spíš ale odráží vědomí nedokonalosti, mluví se o nenalezené odvaze, přešlapování, odpustcích, lži, hořkosti... Při čtení "měsíční" pasáže této básně mrazí v zádech. Na smířlivé gesto stromů reaguje básník odhalením měsíce – který přeci větve stromu proti nebi rázem proměňuje  v pařáty.

Dále se rozvíjí motiv smrti, smrt je vyústěním. Uzavírá se tak kruh od paměti dětství, k stáří smrti. Až teprve za hranicemi tohoto kruhu stojí závěrečné zvolání poslední básně, ve kterém se lyr. subjekt vzdává tváře jako něčeho, co je lhostejné, neboť to je jen součástí kruhu. Vzdání se tváře je pokusem odstoupit o krok stranou, pokus o transcendenci. Nejde o odmítnutí tváře, vlastní osobnosti, ale o její přesažení.

Jinak řečeno sbírku vnímám jako popis cesty ze zlatého věku přes nevybíravou přítomnost, lidskost, ke stáří a smrti. A těsně za smrtí nám je jako záchranný kruh podsunuta transcendence.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.08.2009 12:06:22A.H.
korektor
100% převyprávění, moc dobré *t*
23.08.2009 11:55:47A.H.
korektor
100% převyprávění, moc dobré *t*
15.03.2009 21:08:12Jinovata
redaktor poezie
Fouckault: Souhlasím a znovu opakuji, nepsal jsem tento text jako celistvou kritiku, ale pouze jako trochu rozvleklejší ilustaci toho, co myslím požadavkem na práci se sbírkou (v konkurzu na kolekce do časopisu). Zároveň jsem reagoval na Lyrykův výklad, se kterým nepřímo polemizuji. Jiné než tyto dva cíle (ilustrovat "sbírkovost" a polemizovat s výkladem) text neměl a ani je nesplňuje.
15.03.2009 20:49:12Fouckault
redaktor poezie
ano působí na mne vyrovnaněji v tom, že vše nevsadí na jednu kartu jako akredit, na druhou stranu je to příliš hermeneuticky všeobjímající, nemám za to že je nutné nějak vykládat samu sbírku takto lineárně, připadá mi to jako "první" čtení, uchopení prvně nabízené ruky, podlehnutí příběhu, příliš plynulé odevzdání se... ale co bych kecal na cizím,- půdu raději napsat kritiku svou :-)
12.03.2009 22:50:30a2a2a
redaktor poezie
Pájo,

mi se těžko hovoří, neboť tato kritika je pro mne příznivější, ale neřekl bych, že nejde o kritiku. Jinovata právě onou intepretací básní dochází k jinému názoru, zatímco Akredit skze svůj vztah k formě a preferenci k postomodernismu poněkud přechází vlastní působení básní a dokonce, když se pokusil objasnit některé verše, tak se prostě mýlil, jak jsem již v reakci pod jeho kritikou napsal. A zejména mi podsouval některé praktiky, upřesněné nějakým cizím slovem, které si nyní nepamatuji. Nicméně to byla dobrá kritika v tom, že vzbudil reakci jiných, že je to naprosto legitimní pohled a pro mne byla zajímavá i tím, jak si verše vykládal, ale i tím, že vnímal jakési Skácelovské ozvěny v mé tvorbě, třebaže zrovna takováto tvrzení jsou občas docela odvážná. Mimochodem Skácela jsem uceleně poprvé četl, když nejméně polovina básní této sbírky byla na světě. Vůbec mimo pozdního Seiferta a Hraběte, Ortena a Achmatovové a pak jednotlvé básně od řady jiných, jsem četl málo.
12.03.2009 21:18:13Pája
dobře
12.03.2009 21:14:09Jinovata
redaktor poezie
Polemicky se vymezuji vůči této Lyrykově pasáži, nabízím třetí zdůvodnění odmítnutí tváře. S první větou přímo nesouhlasím, téma smrti je problém nikoli minulý, ale všudypřítomný a především přítomný.

"Mimo vzpomínkového stýskání žádný problém neexistuje. Svět je odsunut závěrečným veršem: A lidé? / Měli tvář * Máš pravdu K čemu by mi byla. Lyrický subjekt jako nejdůležitější poselství na konci rezignuje na tvář. To lze jistě vysvětlit nejméně dvěma způsoby, po křesťansku: k čemu by mi bylo nějaké zachování tváře navenek; ale také pozitivisticky: v řádu tohoto světa nic nemá důvod mít tvář."

"Chybí zde jakkoliv nejisté, ale nové nebo zvláštní uchopení světa."

Pokud jde o poeticky zvláštní uchopení světa, popisuji "zvláštnost" realizace vztahování se k minulosti. Je to maličkost, ale dá se to nazvat (nepřímnou) polemikou.

Z toho všeho pak vyplývá rozpor s celým závěrem lyrykovy kritiky.
12.03.2009 21:04:04Pája
ale nepodezírám tě z toho, že bys to nevěděl, nemělo to vyznít kriticky ;), spíš jsem to chtěla o to slovo "interpretace" jen doplnit

dík JiKo*
12.03.2009 20:48:48Pája
to bys ani nemusel, já jsem prostě narážela na to, že to zas až tak "kritika" není ;), ale to ty sám v tom úvodu trochu říkáš, takže...; zkrátka: srovnání/polemika s nějakým hodnotícím útvarem není úplně možná*
12.03.2009 13:28:52Tangens_Omega36
Jiko - zase ses předvedl, i když o něco líp než dříve. Sám máš tolik másla na hlavě, že takovéto kárání ti vůbe nepřísluší. Jisté blbůstky jako lahvový koncert ti jdou dobře, někdy si je rád přečtu, proti nim celkem nic nemám, ale do vážnějších debat se raději nepouštěj. S někým jiným snad jo, ale tvůj postoj ke mně je extrémně podjatý a subjektivní, oba víme, proč, nekápli jsme si do noty, to se občas stává. Proto tento tvůj komentář beru hodně s rezervou.
Tvrzení, že jsem skvělý, jsem tu, pokud mne paměť neklame, nikdy nepsal, to dělají jen hodně nabubřelí sobci. To, že mám přísný metr, je druhá věc (třebas ne na každýho úplně stejný, no, dobrá).
Tu předchozí recenzi jsem si samozřejmě četl a taky jsem ji okomentoval. Prologům velkou pozornost nevěnuji, většinou v nich není nic podstatného (jakože v tomto případě zrovna bylo). Kromě stylistiky a gramatických chyb hodnotím dílo vždy komplexně, pokud je tedy co hodnotit, u třířádkové miniatury se dílo příliš rozebírat nedá. Asi mé kritiky bereš hodně doslovně a nečteš "mezi řádky". Možná jsem si v tomto případě měl dát víc záležet a tuto recenzi "pitvat" ještě podrobněji, ale tuším, že pak bych i ty rýpal ještě víc. :-(
Zdá se mi poněkud trapné, jak mi občas docela násilně chceš dokazovat, že se mýlím, mám nezdravě vysoké sebevědomí a další nedostatky.
Kdyby sis vzal na mušku třeba některá moje díla nebo sbírky, popřípadě celý můj profil, bylo by to něco jiného. Zde mám jistě ještě velké rezervy, ale za mými názory si stojím, přestože můžou kdekomu připadat značně subjektivní, extrémní, kontroverzní...

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.