KOULAŘSKÝ TROJBOJ - Příběh lordův

Mám dvanáct řádků v "Hú is hú"
a jednatřicet pokojů
Tam syn můj cítí se jak král

Rozumu mnoho nepobral
Podobný trubci na úle

Má tenká snacha, bledule,
Pastely kreslí modrošedé
Na vlnkách vážka si tam jede
na každém listu ve skicáku

Tak kolik máme v stájích háků
Tolikrát bych se oběsil,
kdybych tu sám jen s nimi žil

I nedomrlci se však páří
Tak šťastně, patnáctého září
před šesti lety a tři čtvrtě
Ti dva tu porodili dítě

Na Williho lze zvyknout lehce
Nikdy se prosazovat nechce
Je zdvořilý a laskavý
Nic moc ho nikdy nebaví

Když shůry brady rozdávali
Ty malé nožky nespěchaly
V modrých však očích jasu dost

Má guvernantku pro radost

Ta slečinka je z Alsaska
Tisíckrát jsem ji polaskal
Když při večeři kolem ní
Můj malý vnouček okouní

Špitá mu cizí citoslovce
Já přes stůl civím jako ovce
Lesk modročerných kadeří
Mne mezi oči udeří

Zkoralá játra jihnou citem
Když snívám o ní před úsvitem,
jak v růžích jde mi v ústrety
Mám pro ni zlaté nugety

Po horkém dnu je večer sladký
Kamenná zeď, štít nad ní vratký
se světlu v okně uklání
Volám k němu svá vyznání

Heboučká dlaň tam lůžko chystá

Mamzel je nahá dozajista
Však záclona jen tylová
ví, jak je scéna stylová

Pohlaď tu krásku stůj co stůj
Večerní větře, posle můj