KOULE TROJBOJ - Vše pro dítě

Nadporučík Standa Navrátil zavřel vrahův spis, v němž si se zájmem přečetl přiznání zabijáka tet a vrátil ho Lejčkovi. Pili spolu v polední pauze po donesené pizze kávu. "No, pěkný, skoro jako můj poslední případ, který je ještě teplý,"  řekl kolegovi.  "Věříš, že jsme mu prostě nepřišli na kloub?"

"Povídej,"  zaprosil kamarád.

"Představ si, že podezřelá vstoupila dvaadvacátého ledna ráno do předsíně bytu,
v němž žila s manželem a tchyní, a stará paní ležela před koupelnou v klauži krve jak Lazar, ale podstatně mrtvější.

Manžel podezřelé, který je lékařem a  jediným dítkem mrtvoliným, ještě spal. Ženuška, sálová sestra z "jeho" nemocnice, ho před osmi lety sbalila jako zatrvzelého starého mládence. Manželství ideální, ale s tchyní peklo. Žárlila na mladou, synovi ji pomlouvala, vše se zhoršilo, když po předloňském úrazu na horách zůstala prakticky nepohyblivá. Byla pak prý samý bylinkář a na radu jednoho z nich pila ve dne v noci spoustu vody, aby se jí nedej pánbůh "neznečistilo tělo".
V době úmrtí to vytáhla na tři litry Aquily za 24 hodin. A snachu za synovými zády komandovala, a ječela na ni tak, že to sousedi roznesli po celém okolí.

Mrtvá měla pod noční košilí inkontinenční plenkové kalhotky  pro objem 3 litry tekutiny. Byly naplněné do maximální meze a ve slabinách roztržené. Měla víc, než metrák, takže jí při pádu snadno rupla slezina i žlučník plný kamínků, a taky slinivka se poškodila způsobem neslučitelným se životem. Ležela v kaši z krve, moči a trochy mezibuněčné tekutiny, berle rozhozené daleko od rukou."

"A proč by nemohla sama zakopnout a upadnout s těmi následky, cos řekl?" ptal se Lejček.

"No, mohla, ale vyšlo na jevo, že se obě ženské nenáviděly. Mladá - navzdory těm galejím, co tam měla - přišla po osmi letech touhy po dítěti do jiného stavu, třeba nehodlala  protrpět si s babou i těhotenství. Nebylo taky jasné, jak mohla stará paní upadnout na rovině  na protiskluzových dlaždicích na místě,  po kterém chodila denně desítky let. Pan doktor mámě do nebe, či spíš pekla, jistě nepomohl. Tak v tom byla Kamila raz dva."

"A udělala to?" byl samý zájem Lejček, i když ho zaujalo hlavně to "Kamila".
"Jó, chlapče můj a příteli, to nikdo nedokázal," malinko se pousmál Navrátil a kamarád na něj překvapeně zíral.

"Rozklíčovala to moje ségra, představ si," pokračoval Stanislav. "Byli jsme u táty na hrobě, já k ní pak zašel na kafe a opatrně jsem se vyptával na nějaké nejasnosti kolem těch kalhotek."  Ztlumil bezděky hlas: "Ona má naše Eva nějaké potíže, takže je používá, nemohl jsem je u ní v koupelně přehlédnout. A postěžoval jsem si taky, že nevím, proč byla moč i na pantoflích zemřelé.

Ségra mi s velkou rozkoší začala kázat tónem, který používá na své žáky. Poučila mě, že na zemi rozlitá moč musela být čerstvější, než ta zachycená v plenkových kalhotkách. Do nich už se nedokázala vcucnout. Takže zemřelá se zjevně počurala, a to asi cestou na záchod, hned se v tom svinstvu smekla a bylo po ní.
Naše milá Eva mi uložila vykoumat tohle: Jestli poškozená žila streotypně a ve svém striktně dodržovaném pitném režimu pila denně stejné množství tekutin, proč se jí stala nehoda (sestra nevěří ve vinu podezřelé), svědčící o nedostatečné kapacitě plenky.

Na to jsme ovšem nepřišli a případ uzavřeli jako úmrtí bez cizího přičinění."

Navrátil se mrkl na hodinky a začal se sbírat k odchodu do své kanceláře.

Tam se v duchu nevybíravě káral za to, že dal příběh do placu.

S náhlým rozhodnutím vyndal ze stolu složku  HEDVIKA KONŠELOVÁ a vyňal z ní fotografii, na níž se v pokoji zemřelé rýsovaly na okenním parapetu zřetelně tři plastové láhve s nápisem Aquila. Ta se balí po půldruhém litru.

Vzpomněl si, jak tam stála trochu už zaoblená půvabná žena, usmívala se na něj plaše, žmoulala cíp šátku přehozeného přes ramena, a jak, když vyprávěla svůj příběh, stekly jí po tvářích  protáhlé krůpěje slz.

Policista zasunul fotografii do zapnutého skartovače.

Tak sešel ze světa jediný důkaz, že mladá paní (on třicet šest let za mládí považoval) naservírovala tchyni před osudnou nocí o litr a půl víc pití ve srovnání s objemem, na který byl zvyklý stařenin organizmus.