Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+1 neviditelných
Dvojníci - 4
datum / id08.05.2009 / 320419Vytisknout |
autorEdvin1
kategoriePovídky
upřesnění kategoriePříhody strýce Františka
zobrazeno2619x
počet tipů11
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Závěrečná část. Díky těm, kdo to až sem vydrželi.
Dvojníci - 4
Dvojníci
Příhody strýce Františka

Kapitola 4.

František se z anglického zajetí vrátil. Bylo po válce a rozstřílené těšínské nádraží už bylo opraveno. Ve své staré šedivé uniformě bez výložek, s teletinou na zádech vystoupil z vlaku a vešel do budovy nádraží. Zkoumal odjezdy vlaků, napsané křídou na tabuli, která nejspíš stávala před pohostinstvím, a škrábal se na hlavě. Ale pak si přehodil teletinu přes rameno a vydal se k řece.

A tam, podél řeky Olše, která rozděluje jedno město na dva, odlišné jak vzhledem, tak jazykem, byla dobře mu známá ulice a v ní stál domek, ve kterém bydlíval Mirek s matkou. S každým krokem zpomaloval chůzi, až zůstal stát před brankou Mirkova domu. Zprvu jej těšil každý kámen, každý strom a keř. Ale teď se díval do oken a nevstupoval do zahrádky. V domku se nic nehýbalo. Když kolem něj prošel pán s pejskem na kousku prádelní šňůry a zvědavě se na něj podíval, ruka se sama zvedla a sáhla po klice.

Mirkova maminka ležela v posteli, ruce na květinách povlaku peřiny. Vlasy, bílé jako polštář na kterém ležely, vytvářely kolem její hlavy svatozář. Stál u dveří, jimiž jej dovnitř strčili, a v dlaních svíral lodičku.
„Mireczku?“ řekla. Pohlédl na její tvář, ale uviděl jen bělmo očí, upřených do stropu. Ohlédl se, ale dveře byly zavřené.
„Já...“ řekl.
„Mireczku, przystąp bliżej!” Pojď blíž.
Přešlápl z nohy na nohu.
„Mireczku,“ zaprosila ještě jednou a zvedla ruku.
František udělal krok vpřed, a když ruka nepřestávala naléhat, přistoupil až k ní. Dotkla se jeho kabátu.
„Mireczku, pochyl się,” sehni se, řekla, a František si sedl na okraj židle. Zaváhal, ale pak se k ruce naklonil, a ona se dotkla jeho tváře.

Oči zůstaly upřené na strop, když se její prsty dotýkaly brady, tváří, nosu, obočí a čela. Pohladila jej po vlasech a řekla:
„Ale schudłeś, Mireczku.” Zhubl jsi. Když se její prsty dotkly rtů, pocítil vůni levného mýdla.
Položila mu svou dlaň s vystouplými žilami na ruku a lehce ji stiskla.
„A mówili, że umarłeś,” říkali, že jsi zemřel.

Seděl a neodvažoval se pohnout. Mirkova matka držela jeho ruku a usmívala se. A když se začalo stmívat, sevřela jeho ruku pevněji, až to zabolelo, a pak ji pustila.
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

29.10.2010 09:26:02Edvin1
Bíša: No, člověk jsem , a pacifista navrch! I když jsem pro naši angažovanost v Afghánistánu (mluvil jsem totiž s Afghánci).
Díky za přečtení a kladnou kritiku. :-)
29.10.2010 00:17:17Bíša
Závěr je lidský a pacifistický***
13.07.2009 10:15:32Edvin1
avox: Moc mne Tvůj zájem potěšil... :-)
13.07.2009 10:14:32Edvin1
Prosecký:
Tedy přesněji K98K, dle typu, nebo mauserovka, dle názvu firmy, jež ji vyráběla. Snad budeš souhlasit, že K98K je v psaném textu dost divné.
Měl jsem ji v ruce, potěžkal, pohladil bukovou pažbu, vystřelil jsem si.
BTW, ze stejné série (dle vyprávění pamětníka) jsou i povídky Borůvky a Šachy, které najdeš zde, nebo má nejlepší povídka Zvuk houslí, kterou najdeš - budeš-li mít zájem - jinde na netu. :-)
11.07.2009 21:26:34avox
jeden souhrnný tip za celé dílo... přečetla jsem jedním dechem a dnes už nic jiného číst nechci */
01.07.2009 11:30:55Prosecký
Edvin1e, "Dvojníci" jsou dobří. Uděluji tip. Z vyprávění vlastních příbuzných ale vím, že mauserovce se říkalo K98.
30.05.2009 18:28:15VT Marvin
ano, jedním dechem, nemám výhrat, tato se povedla a není přímo dáno, co se bábě stalo, zda usnula či zemřela... to budí otázky a to je dobře *
29.05.2009 07:50:34Flákač
konec je dobrý. že maminka nepozná syna? kolik v tom bylo poznávání a kolik víry, že je to on? podle mě je to uvěřitelné, není nutno se zabívat tím, co bude dál, příběh byl dokončen. t.
11.05.2009 11:44:05Edvin1
Jistě, fakt to je. Ale volila jsi nesprávné slovo pro jeho pojmenování. Na lidské osudy se totiž autorská práva nevztahují - pouze na jejich literární podobu.
dědEd :-)))
11.05.2009 11:33:41Lakrov
redaktor prózy
Hezky se bráníš, ale věz /tuš :-)/, že před mnou nemusíš :-)) Mně se ten příběh i způsob jakým je napsán líbí. A to že cokoli napíšeme (ale asi i cokoli, co nás napadne) už tu bylo někdy před námi, považuji za nezvratný fakt.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.